Porod se týká nás všech, tak proč o něm nemluvíme? Když se ze zrození stane „sexy téma“
Nemluvím pouze o tom, že porod a sexualita mají velmi podobný hormonální základ. Ani o tom, že dobrý průběh porodu potřebuje podobné podmínky, které si obvykle představujeme pro krásné milování. Bavím se spíš o mediálním obrazu porodu a o zvláštním způsobu, jakým toto téma, které se navíc týká každého, vyvolává nezájem až odpor.
Všichni jsme se nějak narodili. A každý z nás, kdo někdy déle navštěvoval terapeuta, nebo četl „chytré knížky“, ví, že způsob, jakým jsme se narodili, ovlivňuje naše životní nastavení, prvním dnem počínaje. Pokud jsme jako žena rodily, nebo jako muž při porodu podporovali, víme, že i tato zkušenost je formativní, ať už tím brutálním, či krásným způsobem. To, jak žena porodí, ovlivní její vztah k vlastnímu tělu, pocit vlastních kompetencí, její nálady a samozřejmě i její vnímání sebe jakožto matky. Stejně jako prožitek otce bude mít důležitý vliv na jeho rodičovské nastavení, pro vztah se ženou. Porod se propíše do pravděpodobností toho, zda a jak jejich vztah bude pokračovat.
Foto: Jana Plavec
„Špatné“ i „hezké“ porody pak ovlivňují celou rodinu, kdy jeden traumatický porod prababičky může vytvářet strach po generace se všemi souvisejícími dopady. Naopak teta, která neustále vypráví o svém orgasmickém porodu, možná všechny na jednu stranu štve, na druhou stranu však v rodině vytváří úplně jinou sérii očekávání se všemi následujícími konsekvencemi.
Porod se zkrátka týká nás všech a zároveň se, ať už u stolu, či v médiích, neustále potkáváme s tím, že to prostě není sexy tématem. „Mně to nezajímá, jsem ráda, že to mám za sebou“, „hrůza, zatím se mě to netýká, nechci na to ani pomyslet“, „já jsem chlap, to jsou vaše ženská témata“, „mně porod sice čeká, ale už to mám zařízené, nechci vědět radši vůbec nic“.
Rovnost, respekt a zdravá budoucnost
Je zajímavé a zvláštní, jak toto téma neustále posouváme na periferii našich společenských a feministických dialogů. Přitom jde nejen o rovnost a respekt, ale možná i o zdravou budoucnost celé společnosti, pokud se nezamyslíme nad tím, jak se lidé rodí a jak jsou ženy podporovány při porodu. Jeannine Parvati Baker, porodní asistentka a světoznámá autorka (jejíž manžel byl mimochodem gynekolog), údajně jako první řekla (i když určitě první nebyla), že „mír na Zemi začíná klidným porodem“. Tato slova kvituje například i indonéská porodní asistentka Ibu Robin Lim, která zasahovala v první linii jako zdravotník po velkém množství přírodních katastrof a zároveň otevřela v Indonésii první centrum porodní péče zdarma. V dnešní době těch center provozuje šest a mimo jiné školí zdravotníky po celém světě.
Je možné ignorovat porod ve feministické debatě? Koncem roku vychází v českém jazyce kniha Roď jako feministka od Milli Hill, kde možná najdeme nějaké odpovědi na tuto složitou otázku. Protože možná má pravdu spíš Sheila Kitzinger, fenomenální britská aktivistka, která již není mezi námi. Podle ní to, jak se společnost chová k ženě při porodu, odráží přesně míru, do jaké si daná kultura a společnost žen váží.
U porodu je žena nejsilnější a paradoxně i nejvíc zranitelná. Velmi tedy potřebuje a také si zaslouží nejen kvalitní a odbornou, ale i laskavou a respektující péči. Věřím, že toto je velmi důležitý ukazatel našeho feministického narativu, a je až paradoxní, jak moc jsme vůči němu často slepé.
Text vznikl ve spolupráci s Nadačním fondem Propolis 33.
