Vztek i věty typu „co kdyby“ jsou hojivé, říká psycholožka, která ženám pomáhá překonat trauma z porodu

Je porodní trauma časté?

Psychologické trauma je reakce na situaci, která je natolik mimo běžnou zkušenost, že člověka zahltí. A potenciálně traumagenních situací je kolem porodu plno. Porod sám je svou intenzitou a důležitostí, kterou mu přikládáme, zkušenost zcela za hranicí běžných každodenních zážitků. Jsou ale i odborníci, kteří to odmítají a mluví o nadužívání termínu trauma při spojení s porodem. Varují před tím, aby se „nepatologizovala norma“, že je běžné, že skoro všechny ženy jsou z porodu „rozhozené“. Mně ale připadá, že je to úplně naopak, že dlouhá léta „normalizujeme patologii“ a nepříjemné pocity žen z porodu nebereme vážně. A zavírat oči před traumaty žen, mužů, dětí, ale i zdravotníků a tvářit se, že je to v pořádku, mi připadá nebezpečnější. Bagatelizace nikomu nepomůže.

Jak se dá léčit porodní trauma?

Cest je víc. Mně se osvědčuje pečovat o ženy, které trpí porodním traumatem, jako o ženy, které prochází ztrátou. Je to vlastně ztráta dobrého porodu, dobrého porodního zážitku ženy, dobrého narození dítěte. Když se člověk vyrovnává se ztrátou, prochází různými fázemi. Například Elisabeth Kübler-Ross (švýcarsko-americká psychiatrička, která se zabývala tématy umírání, smrti a truchlení, pozn. red.) popsala pět fází truchlení. A přesně o tomto procesu, kterým mysl po ztrátě prochází, lidem říkám, protože když člověk nechápe, co se mu děje, tak to vyvolává ještě větší úzkost. Když si to pojmenujeme, je to, jako kdybychom najednou dostali do rukou mapu. Možná nás čeká cesta, která je náročná, ale už aspoň víme, kudy jít.