Porodní plán jako (možná) cesta k dobrému porodu. Jak ho správně sestavit a jak s ním pracovat?

Co je vůbec porodní plán?

Porodní plán je nástroj, který má urychlit a zjednodušit komunikaci mezi ženou a zdravotnickým personálem. Umožní stručně a přehledně představit ženu, vysvětlit, co je pro ni důležité, a také, jak se na porod připravovala. To vše pak v ideálním případě vede k individualizaci zdravotní péče a k dobrému porodnímu zážitku. Což je, zcela bez ironie, důležitý cíl.

Jedním z klíčů k dobrému porodu, ze kterého vzejde nejen zdravé (nebo alespoň přeživší) dítě, ale také posilněná a spokojená žena, je právě péče respektující individuální potřeby a specifika konkrétní rodící ženy. Současné snižování porodnosti tomu nahrává a už i velké porodnice se častěji snaží vyjít klientkám a pacientkám vstříc, vede to ke spojenějším rodičkám i personálu.

Jak si vybrat porodnici, která bude plán respektovat

Hned na úvod píši, že porodní plán má umožnit zdravotníkům ženu lépe poznat a nabídnout individuální přístup. Je ale jasné, že v porodnici, kde nikdo nemá zájem ženu lépe poznat, nebo dokonce nabídnout individuální přístup, budou považovat ženu s porodním plánem za „problémovou“. Porodní plán tak může dobře posloužit i jako síto při výběru porodnice.

Bohužel totiž stále existují zdravotníci – a celé porodnice –, kteří s porodními plány neumějí pracovat a přistupují k nim (a celkově k jakýmkoliv pokusům o diskuzi) jako k výrazu neopodstatněné nedůvěry, nebo dokonce útoku na své kompetence. Podobně jako primářka jedné menší porodnice, která na dotaz několika dul prohlásila, že „prostě děláme natáčení ozev striktně po dvou hodinách, a pokud to někdo chce jinak, znevažuje naše znalosti a dehonestuje moji práci“. Duly přitom nechtěly nic tak „revolučního“, jako by mohlo být například dodržování doporučení Světové zdravotnické organizace k omezení monitoringu (sic!), ale pouze možnost posunout vyšetření o pár minut, pokud by žena byla například na toaletě, uprostřed náročné kontrakce a podobně.

Vybírejte si proto porodnici obezřetně. To, jak budou zdravotníci reagovat na vaše dotazy před porodem, vám hodně napoví, jaký bude jejich přístup během porodu a jak s vaším plánem naloží. Pokud se nejsou schopni o poskytované péči bavit v těhotenství, běžte raději jinam. Porod není doba, kdy bychom měly bojovat, diskutovat a obhajovat se.

Bude to vůbec někdo číst a brát vážně?

Porodní plán může mít formu milého dopisu porodní asistentce, souboru porodních přání, jasně definovaných limitů péče a procedur, které pro sebe a své miminko chcete a naopak nechcete, nebo třeba také formu „dříve vysloveného přání“.

Měla by tu ale zaznít zásadní věc. Zaprvé, vaše tělo je jen vaše a máte veškerou autonomii o něm rozhodovat. Za druhé, vy jste zákonní zástupci svého dítěte a máte právo rozhodovat o péči o ně. Vy jste jediní, kdo má za ně odpovědnost. Ne porodnice, ne zdravotní sestra. A jediný, kdo by to mohl změnit a zbavit vás rodičovských práv, je soud. To znamená, že vy dáváte mantinely péče a zdravotníci se tím musejí řídit. Existuje jen jediná výjimka: přímé ohrožení života. V takovém případě se na nic nečeká a jedná se. Jinak mají za povinnost nabízet tu nejlepší péči v mantinelech, které jste nastavila. Zní to tvrdě, ale je to tak.

Jak se porodní plán používá

Porodní plán je nástroj a jako každý nástroj ho musíme umět používat a musíme chtít ho používat. Chyby přitom mohou být na straně „vysílače i přijímače“. Problematické totiž může být nejen to, jak se k porodním plánům staví porodnice, ale také, jak porodní plány píšeme.

Důležité jsou nejen ty záměrně předávané informace, přání a pokyny, ale také to, co sdělujeme neverbálně a neúmyslně. Část informací předává i to, jak porodní plán vypadá na první pohled. Když je text na listu papíru rozčleněný, tak aby byl pohodlně čitelný, má větší šanci, že bude vnímaný jako vstřícný a srozumitelný. 

Směny jsou dlouhé a personál často unavený. Dlouhý text bez odstavců, vytištěný od okraje k okraji, čtenáře zahlcuje a zatěžuje.  Jasná struktura je váš přítel… a zdravotníků také. Snadno a rychle najdou vaše přání a názory k různým situacím. Přispěje to k jasné a klidné komunikaci.  Formality jako zdvořilý tón textu také komunikaci usnadní. 

Kratší konec provazu odpovědnosti za hladký průběh komunikace mají samozřejmě zdravotníci. Žena rodí jen několikrát za život. Neví, co ji čeká, a její tělo dělá věci, které jsou mimo její kontrolu a někdy i představivost, má bolesti nebo naopak stres z toho, že bolesti nemá. Má obavy, jestli je všechno s ní i s miminkem v pořádku. Zdravotníci jsou ve svém důvěrně známém prostředí a jsou to profesionálové, kteří by měli být nad věcí a nenechat se jen tak rozházet. Forma, jakou je porodní plán napsán, nicméně o ženě hodně vypovídá.

Na letošní konferenci Porod 2024 zazněl příklad skvělé praxe. Žena, která přišla k porodu s dulou, byla zjevně ve velkém stresu. Zdravotníkům předala porodní plán, který byl extrémně striktní, plný zákazů, příkazů a paragrafů. Prakticky znemožňoval ošetření klientky. Lékař, shodou okolností přednosta oddělení, nechtěl ženu ještě více stresovat, a tak se na to zeptal duly, která většinu komunikace se zdravotníky zajišťovala. Té ale na porodním plánu nepřišlo nic divného. Obrátil se proto přímo na ženu a brzy zjistil, že má za sebou velmi traumatizující první porod a extrémní forma porodního plánu byla důsledkem snahy udržet si kontrolu nad tím, co se s ní a miminkem bude dít. Informoval o tom porodní asistentku, aby si byla vědoma minulého traumatu a současné zvýšené potřeby ženy nebýt pasivním objektem péče a procedur. S respektem a s citlivostí k potřebám rodící ženy pak už šla komunikace hladce. Porodní plán tu zafungoval jako mediátor na úplně nečekané rovině. Ale nejsem si jistá, jak by zapůsobil na méně zkušený nebo proti porodním plánům zaujatý personál.

Proč vlastně porodní plán píšete?

Než se pustíte do psaní porodního plánu, ujasněte si, proč ho vlastně píšete. V porodním plánu by měly být věci, které jsou pro vás důležité. Pokud si něčím nejste jistá, protože porod je pro vás velká neznámá, běžte na předporodní kurz. Ideálně nezávislý na jakémkoliv poskytovateli zdravotní péče, abyste se dozvěděla co nejvíce o procesu porodu a o tom, co se bude s vaším tělem dít a jak tomu můžete pomoci. A potom na kurz pořádaný porodnicí, kam se chystáte (nebo kterou budete mít v záloze), abyste zjistila, jaký mají přístup a jaká je rutinní péče. Kurzy jsou dostupné i online a kromě toho doporučuji knihu Těhotenství – laskavě, s respektem a prakticky. Je ke stažení zdarma a je založena na aktuálních výzkumech a dobré praxi. Není náhoda, že popostrčení k lepší informovanosti a k aktivní přípravě na porod je jeden z vedlejších benefitů porodních plánů.

Nedoporučuji proto stáhnout už hotový plán z internetu a fázi osobní přípravy vynechat. Snadno se totiž může stát, že se k vám dostane plán, který není aktuální a vymezuje se proti praktikám, které se v českých porodnicích nedělají (například obřízka), a kvůli tomu ho pak zdravotníci nebudou brát vážně. Nebo ho budou brát vážně, ale když se vás pak budou chtít doptat, jak jste nějakou méně srozumitelnou pasáž myslela, nebudete vědět. Z podobných důvodů nepoužívejte ani plán kamarádky nebo známé, i když jako inspirace může posloužit dobře.

Jak má porodní plán vypadat?

To, jak porodní plány vypadají, je velmi různé. Spektrum je široké – od v podstatě informovaného souhlasu připraveného nemocnicí, kde je vklad individuality ženy minimální, přes citace odborné literatury nebo právních nálezů, stručné body, dopis porodní asistentce až po porodní fantazie, které zachycují rozmanitá přání a specifické představy, ale třeba ani nereflektují realitu dostupné péče.

Není třeba vyrážet otevřené dveře

Základem je utřídit si myšlenky. Uvědomte si, co vlastně potřebujete. Co chcete zdravotníkům říct a k čemu by to mělo vést? Má to být jemné seznámení, informace o specifikách, jasně definované mantinely péče nebo bezpečnostní hradba v podobě právně závazného dokumentu? Je to jen na vás.

Určitě můžete podpořit svá přání citacemi zákonných ustanovení a ministerských vyhlášek. Nicméně než se oblečete do celotělového brnění paragrafů a pokusíte se dveře vyrazit ramenem nebo rozštípat dvoustrannou sekerou ověřených podpisů, zkuste vzít za kliku. Možná budete příjemně překvapená. Tlak totiž vyvolává protitlak a dveře, které se budete snažit vyrazit, mají lidé na druhé straně tendenci zabarikádovat. A navíc, než si při vyrážení dveří pochroumáte rameno, ověřte si, jestli se dveře náhodou neotevírají směrem k vám.

Tak pěkně jsem si to naplánovala!

„Porod, jak ho popisuje francouzský porodník Michel Odent, je mimovolný proces, takže není možné ho aktivně vést, řídit, ale spíš jen chránit ten prostor pro to, aby mohl proběhnout,“ popisuje porodní asistentka Anna Škvorová další možnou perspektivu, jak chápat porodní plány. 

Porodní plán totiž není plánem ve smyslu přípravy projektu, ve kterém máte přesně dané procesy, milníky, harmonogram a stanovené markery, podle kterých budete hodnotit úspěšnost postupu a výsledku akce. Porodní plán je spíše itinerář k cestě divočinou, na kterou se připravujete se zkušeným průvodcem. A vy si pak do plánu napíšete, jaké varianty volíte – preferujete spát ve stanu, v hamace, nebo jedině v hotelech? Spolehnete se na GPS, nebo na domorodé průvodce? Je pro vás důležité trasu projít pokud možno po svých a sami, nebo si na těžší úseky objednáte muly a nosiče? Zvažujete některé úseky objet autem, ale vrtulník je pro vás nepřijatelný, protože vás létání děsí? To všechno jsou rozhodnutí, která můžete udělat před cestou, a v akci se stresovat jen tím, na co není možné se připravit.

A nakonec: Někdy se říká, že nejlepší porodní plán je vybrat si opravdu dobrou porodnici. Ale o tom zase příště.

Tento text vznikl díky finanční podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.