Miroslav Hřebecký: Přijímačky můžeme změnit, když budou politici odvážní

Jsem přesvědčený o tom, že bychom měli velmi zdůrazňovat prospěšnost toho, když si školy kromě jednotných přijímaček pořádají ještě školní kolo, kde ověřují další věci, které jim mohou doručit přesně ten typ studentů, jaký se k nim hodí. Pokud máte za úkol například vytvořit portfolio podle zadaných kritérií, tak si rozmyslíte, jestli se skutečně máte čím prezentovat, nebo to raději zkusíte jinam. Samozřejmě ale chápu, že když se řediteli vyhledávaného gymnázia přihlásí přes tisíc dětí na šedesát míst, tak není příliš reálné, aby škola vyhodnocovala tisíc portfolií nebo se všemi uchazeči vedla motivační pohovor. 

Mnohem reálnější je úprava, o které se už skutečně mluví, a to, že by uchazeči psali testy dříve, než rozešlou přihlášky. Až teprve ve chvíli, kdy budou mít svoje výsledky v ruce, se rozhodnou, kam to budou zkoušet. Myslím, že v dnešní době už není problém vyhodnotit, kolik bodů je zhruba potřeba na jakou školu, a uchazečům to zobrazit v podobě jakéhosi semaforu – sem určitě ne, sem se možná vejdeš, tady to máš jisté – a podle toho pak teprve vyplňovat přihlášku. Ubylo by zklamání a frustrace.

A zase - jenom přehozením pořadí úkonů by ty změny skončit neměly. Představme si, že by testy psali všichni deváťáci, i ti, kteří si myslí spíš na učiliště. A představme si, že by nešlo jen o matematiku a češtinu, ale k tomu také o přírodovědný a humanitní základ a určitě také cizí jazyk. Stát by získal neuvěřitelně cenná data o tom, jak se na jaké škole učí, která to s dětmi umí a která ještě potřebuje pomoct a podpořit. Střední školy by si také mohly zvolit, které testy pro ně bude směrodatné. Střední zemědělská škola zkrátka od svých žáků chce něco jiného než hotelová škola, případně průmyslovka. 

A pojďme v představách ještě dál: co kdyby ty testy byly pojaté nikoliv znalostně (vyjmenuj tři zástupce dvouděložných rostlin nebo druhy zájmen), ale výhradně kompetenčně, formou reálných úloh, jaké jsou zastoupeny třeba v mezinárodních testech PISA? To by mělo podle mého názoru hned dvojí dobrý efekt: za prvé by se tím do značné míry povedlo eliminovat lukrativní a nemravný byznys s kurzy, které dnes dětem platí jejich rodiče ve snaze nadrilovat se na testy Cermatu, a také by to mohlo přispět k proměně vzdělávání, jakou bychom si přáli, tedy od šprtání k souvislostem. Nestálo by to za to?

Občas, když tuto představu s někým sdílím, se mě zeptají, proč už tu takové přijímačky dávno nemáme? Odpověď je jednoduchá: dokud nenastane nějaký průšvih, jako vybublal loni s kapacitou středních škol zejména v Praze a okolí, nic se nestane. Koncepční myšlení politikům chybí, většinou se jen hasí požáry. Moc bych si přál, aby to tentokrát bylo jinak a politici měli odvahu udělat prozíravý krok správným směrem. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.