„Ale to jsou moje peníze.“ Proč je nutné o nich ve vztahu mluvit
Peníze jsou v partnerských vztazích možná největší tabu. O něčem tak přízemním se přece nebudeme bavit! Jenže neprodiskutované finance se můžou stát v budoucnosti pořádně toxickými.
Rozdělení peněz v domácnostech a vůbec ve vztazích je otázkou moci. Do hry vstupují genderové stereotypy, a navíc se nám o financích ne vždycky daří mluvit s rozumem . V nedávném výzkumu agentury Bustle, který probíhal mezi tisícovkou mladých žen, se ukázalo, že víc než polovina z nich se stydí probírat svoji finanční situaci s přáteli a 28 procent z nich uvedlo, že prožívá kvůli penězům neustálý stres.
Peníze se promítají i do ryze psychologických témat, jako je neustálý konflikt (nebo soulad) mezi tzv. „skutečným a ideálním já“. Americký humanistický psycholog Carl Rogers tvrdil, že každý člověk má v sobě motivaci nezbytnou k rozvoji svého potenciálu. Tato motivace je nejvíce vidět (a cítit) v tom, jak vnímáme vědomě i nevědomě rozdíl mezi svým „reálným“ já (tím, kým jsem) a svým „ideálním“ já (tím, kým chci být). Jenže co když se této osobě stane, že své ideální já začne vidět veskrze přes hmotné statky? Postaví svoji sebeúctu na tom, kolik toho má, respektive kolik toho bude mít?
Řešení otázky peněz ve vztahu je součástí emoční a sociální inteligence.
A teď si vezměte, že do toho začne mluvit nízké sebevědomí, které si řešíte tím, že si najdete někoho sebevědomějšího, který rozhazuje penězi na všechny strany. Voilà, máte závislý vztah jak vyšitý. Necháte si diktovat, co si smíte koupit a co ne, co máte nosit a nakonec i jak se máte chovat. Protože tohle se, miláčku, k nám nehodí.
Když už si to pak nedáte líbit a rozhodnete se odejít, zjistíte, že vaše životní úroveň se radikálně snížila a také se znovu objevily dřívější nesebevědomé emoce a pocity (hlavně strach). Takže si ten rozchod rozmyslíte a raději zůstanete. Vždyť je vám přece dobře, máte co jíst, můžete si koupit hezké věci, lidé vás respektují. Možná. Nebo taky ne. A je ve vás zmatek a zoufalství.
Nejdřív se ptejte sebe
Ukazuje se, že s penězi je to podobné jako se sexem. Nikdo nás se o nich ve vztahu nenaučil mluvit. Jenže finance jsou zároveň jednou z nejčastějších příčin neshod a nesouladu ve vztazích, a dokonce rozchodů.
Buď žijeme ve stereotypu, že muž je tady od toho, aby vydělával, a žena utrácela. Nebo je považováno za samozřejmé, že všechny peníze dáme na jeden účet, jsme přece jedna rodina. Pak se ale může stát, že musíte vysvětlovat a škemrat, abyste si mohli koupit nový prut nebo novou kabelku. Jak je to správně? A existuje nějaké správně?
Další čtení o vztazích
O patologickém negativismu
Anhedonismus není rozumná zdrženlivost, ale porucha emocí, s níž pozitivní věci odmítáme vidět, natož zažívat. Je obzvlášť zhoubný ve vztazích, ze kterých postupně vysává veškerou radost. Jak se dostat z bludného kruhu přesvědčení, že nám nezbývá než trpět?
O stereotypech v partnerských vztazích
Jak moc bereme jako alibi své stereotypní chování vůči druhému pohlaví? „Jsem prostě chlap, tak se nediv, že chlastám.“ Nebo: „Jsem prostě ženská, tak se nediv, že moc nakupuju.“
Asi správně tušíte, že otázka peněz je součástí emoční a sociální inteligence. Před vyřešením této části vztahu si nejprve vy sami musíte odpovědět na pár čistě osobních otázek. Jak to mám já s penězi? Jak moc jsou pro mě důležité? Stavím na nich svoje sebevědomí? Jsou jeho součástí? Jsem v otázkách peněz spíše individualistický/á, nebo mi nevadí se dělit? A proč to vlastně takhle mám? Jak to s penězi měli moji rodičové? Technika vám může pomoci nastavit si zrcadlo i bez placeného terapeuta či kouče.
Jakmile si sami v sobě otázku peněz vyjasníte, hurá do dialogu s partnerem. Buďte otevření. Jak už jsme si řekli, peníze dokážou být velmi výbušným tématem. Zkuste neposuzovat partnera podle předem daných stereotypů. Obzvláště pokud vám např. váš muž řekne, že chce, abyste všechno platili napůl, a vy jste vyrůstala v tom, že mužský vydělává a platí. Chcete mít rovnocenné partnerství? Musíte se naučit poslouchat a domluvit se.
Pozor! Co vztah, to trochu jiné řešení. Platí ale jedno pravidlo emoční inteligence: neste zodpovědnost za důsledky svých činů. Co to znamená? Jakmile se na něčem domluvíte a vy neřeknete po pravdě, co byste potřebovali, nedivte se, že to pro vás může mít negativní dopady. Které by navíc bylo velmi nefér vyčítat partnerovi.
Algoritmus spravedlnosti
Ve vztahových financích existuje mnoho proměnných. Máte teprve začínající vztah a bydlíte každý sám? Domluvte se, jak to budete mít ve společně strávených chvílích. Kdo platí za večeři? Kdo za kino? Kdo za ubytování na společném víkendu na horách? Kdo za benzin? Chcete se domluvit dopředu a jednou provždy, že všechno napůl? OK, proč ne, ale nestěžujte si kamarádce, že vás ten váš ani nepozve na večeři. Vy jste s tím souhlasila.
A kolik vlastně bereš?
Otázka, kolik kdo vydělává, je velice ošidná. Obzvláště u stereotypně vychované mužské populace může být zjištění, že moje žena vydělává o pár tisícovek víc než já, docela políček mé maskulinitě. Z různých výzkumů dokonce vyplývá, že skoro polovina lidí nesděluje svému partnerovi reálnou částku své výplaty. Mluví o obecných částkách. A nepřidají informaci, že třeba dostávají docela slušné prémie.
Chcete se domlouvat u každé akce zvlášť? OK, žádný problém, ale pak na to nesmíte zapomínat a pracovat s domněnkami, že jste si mysleli, že to bude takhle (to když jste překvapení, že na vás zbyl účet za taxík). Chcete, pánové, občas svou drahou polovičku někam pozvat? OK, skvělé! Ale pak jí neříkejte, že ten dezert už je nad rámec vašeho rozpočtu.
Jste už pokročilý vztah a bydlíte spolu. Pak si rozhodně před stěhováním sedněte a domluvte se, jak svoji domácnost povedete. Všechno napůl? Ok, žádný problém, ale pak se nedivte, že vám toho na účtu moc nezůstane, když vyděláváte o polovičku méně než partner. (Měl jsem klienta, který sestavil vzorec, aby každý přispíval na společný účet poměrně podle toho, kolik vydělává. Jeho partnerka si z toho nejdřív dělala legraci, ale po půl roce byla velmi vděčná.)
Ušetřit si na masáž
Z mé zkušenosti vyplývá, že nejvíce funkční je kombinace obou možností. Mít společný účet na vedení domácnosti a společné aktivity, kam budete oba posílat domluvenou částku, a k tomu si vést vlastní účty, ze kterých si budete kupovat svoje osobní věci a radůstky.
Může se vám nicméně snadno stát, že vaše výplata je menší nebo naopak větší než toho druhého. Ten, kdo má peněz méně, samozřejmě posílá na společný účet, co má, ale pak se přihodí, že si partner koupí nové hodinky, které nestály zrovna pár korun. A ve vás se ozve hlásek: proč je nekoupil i mně, nebo proč já si nemůžu koupit to, co má on/a? A emoce s tím spojené mohou negativně vstoupit do vašeho vztahu.
Pokud se to přihodí, téma hned otevřete. Co se pravděpodobně stane? Partner vám řekne: „To je dobře, že jsi to řekla, já ti je milerád koupím.“ Nebo se ukáže, že jeho či její odpověď zní: „Ale to jsou moje peníze.“ Nebo: „Kup si je, až na to budeš mít…“ Obě možnosti vám o vašem vztahu něco říkají.
Postoupíte ve vztahu ještě dál a vezmete se? Pak hurá, právo vám nastavilo jasná pravidla. Chcete se ještě lépe zabezpečit? Hurá na druhou, sepište si předmanželskou smlouvu. A ano, i v našich luzích a hájích už to není zase tak divná věc. Chcete si šetřit? Zase se domluvte, kdo kolik bude posílat na spořicí účet. Ale hlavně se domluvte, proč vůbec šetříte. Na co? Na koho? Pro koho?
Rozroste se vaše rodina a máte děti? V tu chvíli je prioritou číslo jedna jejich zabezpečení. Velmi často se v tomto kontextu stává to, že nakonec individuální účty vymizí a všechno posíláte na společný, protože je to přece pro děti. Přesto bych doporučil nechat si svůj vlastní účet, kde budete mít alespoň trochu „svých“ peněz a občas jej využít pro svoji vlastní radost. Jedna moje klientka tomuto účtu říká „zajít si na masáž“.
Dárky se nevracejí
A nakonec je tu otázka peněz, když se rozcházíme. Byli jste svoji? Právo vám naprosto jasně určilo, jak to bude. Moje doporučení je ale zapojit svoji emoční a sociální inteligenci a snažit se domluvit, i když vám ten druhý ublížil. Dokonce se vyplácí promluvit si o penězích při rozchodu, i když váš vztah zatím funguje. (Ale chápu, že to udělá málokdo).
Peníze by měly být vedeny smyslem. Měli byste mít vizi, co s nimi chcete podniknout.
Platí jedno důležité pravidlo. Dali jste někomu něco? Pak je velmi nefér to chtít zpátky (pamatujete na pravidlo zodpovědnosti za důsledky svých činů?). Zkuste nevyžadovat peníze za benzin, když jste společně jezdili po výletech. Pokud jste na tom nebyli předem domluveni, je velmi nefér to po druhém žádat zpětně. A ano, existují i takřka kriminální případy, kdy jeden z páru zjistí, že ten druhý ho či ji podváděl, bral si úvěry atd. Neváhejte to řešit s právníkem! I když i to, jako ostatně všechno, něco stojí.
Peníze jsou skvělý sluha, ale zlý pán. Je skvělé je mít, jsou skvělým prostředkem, ale jak asi tušíte, sami o sobě vás šťastnými neudělají. To, co si za ně pořídíte, ať už věci nebo služby, však mohou. Jak odpověděl jeden nedávný výzkum, štěstí si za peníze koupit lze, ale má to jednu podmínku. Měli byste vědět za co, ale hlavně proč je utrácíte. Peníze by měly být vedeny smyslem, měli byste mít vizi, co s nimi chcete podniknout. A tyto vize byste měli sladit se svými drahými polovičkami.
Jak řekl Erik Berne, zakladatel transakční analýzy: „Láska není dívání se jeden na druhého, ale dívání se stejným směrem.“ A k tomu, kam společně dojdete, vám peníze rozhodně mohou pomoci. Jen se o nich nebojte mluvit. Neustále. I po dvaceti letech.
