Vztek matek. Proč se neovládáme a pak se za to nenávidíme
Občas cítím na své dítě obrovský vztek, který stěží ovládnu. Nebo neovládnu. Strategie, která prý na vztek platí, připomíná bojové umění aikido. Nesnaž se protivníka porazit, poznej ho a využij jeho energii a sílu.
Na ten jarní den bych nejradši zapomněla. Naplánovala jsem s dětmi výlet do ZOO a upřímně se těšila. V noci jsem ale špatně spala a vzbudila se s bolavou hlavou. A pak jedno za druhým. Nepříjemný telefonát z práce. Parkoviště před ZOO úplně plné. Fronta u vstupu, všude davy lidí. A děti se pošťuchují, dělají si naschvály, hádají se. Ne víc než obvykle, ale mně připadají nesnesitelné. Rozpor mezi vysněným výletem a realitou je tak zoufalý, že mě všechno dráždí.
Děti se chtějí najíst u stánku. Další nekonečná fronta, a když konečně přijdeme na řadu, mluví na mě obě najednou, nemůžou se rozhodnout, co chtějí, mění objednávky. Chovají se zkrátka jako... úplně normální děti?
