Dcera alkoholika: Učila jsem se pod peřinou s baterkou, aby neviděl, že jsem vzhůru
Tereza je vysokoškolsky vzdělaná, úspěšná žena. Má manžela a dítě, dobrou práci, která ji baví. Dlouho byla v zahraničí a pak se vrátila na Slovensko. Až v dospělosti se naplno postavila skutečnosti, že strávila dětství s agresivním alkoholikem. V rozhovoru s Veronikou Folentovou přibližuje, jak se dnes dívá na své dětství a dospívání a v čem tato zkušenost ovlivnila její současný náhled na život.
Terezu znám už léta, ale teprve během seriálu Hovorme o alkohole (Mluvme o alkoholu) jsem se dozvěděla, že vyrůstala s otcem alkoholikem. Její dětství bylo plné křiku, strachu a pocitu, že neví, co je to bezpečný domov.
Tereza není její pravé jméno, požádala redakci, zda by mohla svůj příběh vyprávět anonymně.
V rozhovoru poprvé hovoří o tom, co zažila v dětství a jak ji vyrůstání s otcem alkoholikem ovlivnilo ve vztazích, v práci a jak se cítí jako dospělá.
Chození po špičkách v zakletém zámku
Jaké vzpomínky nebo zážitky si nesete z dětství?
Samozřejmě mám i hezké vzpomínky, ale negativních zážitků bylo opravdu hodně. Zjevně jsem ty situace velmi silně prožívala, protože si mnohé z nich pamatuji dodnes. Mezi mé vzpomínky patří křik, hádky, chození doma po špičkách, aby se otec neprobudil, aby pod vlivem alkoholu nevyváděl. Vzpomínám si, jak jsme se s mámou vracely z návštěv domů a říkaly si, že se vracíme na ten zakletý zámek.
Tak jste nazývala váš domov? Proč? Vnímala jste už jako dítě, že otec pije?
Ano, otec pil, kam má paměť sahá. Jako malé dítě jsem to tak nevnímala a brala jsem to spíš tak, že pil a někdy žertoval, někdy říkal hlouposti. Ale čím víc pil, tím víc se to stupňovalo v podrážděnost a agresivitu. Máma říkala našemu „domovu“ zakletý zámek, protože jsme nikdy nevěděly, jestli bude táta střízlivý, nebo opilý, až se vrátíme. Když byl střízlivý, byl relativní klid. Ale když byl opilý, docházelo k hádkám, křiku a k fyzickému násilí. Ne na mně, ale na mé matce.
