„Vypadala jsem jak chodící kostra." Den na statku, kde se závislé matky učí znovu fungovat a starat o své děti

„Náhodný kolemjdoucí by rozhodně nepoznal, že tohle místo je spojeno s několika stovkami pohnutých osudů. Bývalý lovecký zámeček a přilehlý statek sousedí s lesem, patří k nim velká zahrada a když sem přijedete, okamžitě vás napadnou klišé o výjimečné atmosféře. Jenže v případě Karlova nejde o klišé, ale realitu. Na každém kroku tu cítíte křehkost, bolest, ale i obrovskou odvahu a naději," píše v reportáži o komunitě Barbora Vajsejtlová na webu Heroine.cz.

„Předtím jsem pracovala v sociálních službách, ale když jsem začala užívat drogy, šlo všechno do háje. Patnáct let jsem kouřila marihuanu a tři roky brala pervitin. Měla jsem padesát kilo a vypadala jako chodící kostra," vypráví autorce reportáže klientka, pro kterou je hlavním důvodem léčby její čtyřletý syn.

V době naší návštěvy je v Karlově se svými mámami osm dětí ve věku od jednoho do pěti let. „Horní věkový limit pro děti není přesně určený, ale pokud je dítě dobře usazené ve svém prostředí a je už dost staré na to, aby bylo sociálně zabydlené, nepovažujeme za dobré ho z jeho prostředí vytrhávat. Obecně se dá říct, že se to týká dětí zhruba v první, druhé třídě základní školy a starších. Pokud maminka s takto starým dítětem projeví zájem o léčbu v komunitě, spolu s ní velmi pozorně hodnotíme, jestli by nebylo lepší, aby nastoupila jinde léčbu sama a dítě zůstalo v prostředí, kde už má vybudované nějaké vztahy,“ říká vedoucí komunity Karel Chodil.

Klientky se střídají v činnostech, jako je vaření, péče o zvířata na statku nebo zdravotnická podpora. Přítomnost hospodářských zvířat je ostatně přínosná také pro přítomné děti. Mnohdy nejde o snadné úkoly, ale díky tomu si klientky osvojují nové dovednosti. Pokud se opravdu vyvarují návykovým látkám a dodržují ostatní pravidla komunity, mají možnost se mnohé naučit.

Ivana nastoupila do komunity před devíti měsíci a do skončení léčby už jí chybí jen pár týdnů: „Zrovna teď mám funkci pomocné vychovatelky, takže pomáhám hlídat děti ostatních maminek, když mají zrovna pracovní bloky. Ale už jsem si vyzkoušela všechny funkce. Nejmíň mi vyhovovala zahradnice, kdy jsem musela vstávat brzo ráno a zalévat záhony. Zato když jsem měla funkci, ve které jsem se starala o zvířata, naučila jsem se i dojit krávu. To bych nikdy nevěřila, že budu umět,“ směje se.

Místo, kde lidé, kteří se dostali do tíživé situace, dostanou novou šanci, přibližuje ve své reportáži na webu Heroine.cz Barbora Vajsejtlová.