Pokušení na každém kroku, až do konce života. Fotograf zachytil snadnou cestu do závislosti a tězkou cestu z ní ven

K vizuálnímu představení jeho cesty ze závislosti na alkoholu k abstinenci Vojtěch Cimpl využil vlastní fotografie zachycující vždy nearanžované situace a momenty s maximálním důrazem na jejich autentičnost a symboliku, který krok v boji se závislosti mají představit. Na otázku, proč právě street photography, odpovídá: „Žánr pouliční fotografie rámuje mou tvorbu již dlouhou řadu let a baví mě na něm právě ta prchavost každodenního života kolem nás, kdy, pokud daný moment nestihnu vyfotit, už se nikdy takhle přesně nezopakuje. Baví mě ulici vnímat vlastně jako takové obrovské jeviště a nás všechny na něm vystupující jako herce s různě výraznými rolemi a scénami. Pro jejich ideální zachycení mám často jen okamžik na správný výběr místa a odhadnutí, jak se bude scéna vyvíjet.“

Fotografický projekt zachycuje dvě cesty jednoho velmi citlivého člověka do závislosti a ze závislosti. Když jsem po Vojtovi chtěla, aby mi napsal pár vět o sobě, začínalo to informací: Vojta, toho času abstinující 560+ dní. Jeho fotografie ilustrují, jak snadná je cesta do závislosti a jak těžká je cesta ven. Projekt byl nazván The Dark Side (cesta do závislosti a z ní) a The Bright Side (bytí bez závislosti). Vojtěch Cimpl si klade mnohdy až filozofické otázky ontologického charakteru, často se nespokojení s jednoduchou a jednou odpovědí. Takové jsou i jeho fotografie. Zachycují nejen každodennost, ale také to, jak je za fotoaparátem vnímána. Vojtovy fotky nejsou zcela typické pro pouliční fotografii, kde se setkáváme s převážně černobílými snímky. Vojta svojí empatií a citem pro barvu dokáže zachytit nejen okamžik, ale i jeho náladu.

Jeho příběh je silný a Vojta nesmírně otevřený k jeho sdílení. To je vzácné. Jak vnímá příležitostné abstinence, jako je třeba suchý únor, alkoholik, citlivý člověk a v neposlední řadě fotograf? „Jako zkušební verzi života někoho, kdo onemocněl závislostí na alkoholu. Kdo už se do konce života napít nemůže a denně musí chodit kolem těch stejných obchodů, kde je pokušení na každém kroku. Třeba to alespoň trochu pomůže pochopit náročnost udržení si abstinence a tím i zvýšení empatie k těm, kteří měli odvahu přiznat si, že alkohol z nich dělá lidi, kterými už být nechtějí, své závislosti se zodpovědně postavili a vyměnili jí za něco přínosnějšího pro sebe i okolí. V mém případě šlo o fotografii. Co bude tou vaší zdravou závislostí?“

V hlavě mi rezonuje Vojtova definice, co je pro něj fotografie. Je to jeho (ne)závislost. Nemohl to pojmenovat lépe.