Ve druhé třídě bodla spolužačku, často necítí vůbec nic. Sociopatka otevřeně popisuje, co se děje v její hlavě
Patric Gagne odmala cítila, že se liší od ostatních dětí. Ve škole na ni reagovali zvláštně, pozorovali ji, říkali ji, že je „divná“. Všímala si, že neprožívá věci tak, jak ostatní. Tak, jak „se má“. Tam, kde měly nastoupit sociální emoce, kterým se učíme od rodičů, vrstevníků, ale také třeba v pohádkách a jiných výchovných příbězích, cítila jen prázdno. Až časem dospěla ke zjištění, že je sociopatka. Ostatním teď ukazuje, jak se dá s touto diagnózou žít.
„Většinou jsem necítila vůbec nic,“ vypráví o svém dětství a dospívání Gagne. „A tak jsem začala dělat to, co je považováno za špatné, jen abych zahnala tu prázdnotu.“ V knize Sociopatka, kterou nyní vydává slovenský Denník N, Gagne nabízí jedinečný pohled do nitra dětské bytosti, která vám neumí říct, co jí je. Vidíte na ní, že je jiná, ale když se jí zeptáte, proč se chová tak, jak se chová, odpoví: „Nevím.“
„Dítě totiž opravdu neví. Proto jsou memoáry od Gagne tak potřebné. Se zkušenostmi dospělé ženy a zároveň vědomostmi psychoterapeutky retrospektivně hodnotí své dětství. Analyzuje, čím si prošla, a nabízí působivý vhled to mysli dětí, kterým rodiče nerozumí a samotné děti jim neumí vysvětlit, co se v nich vlastně děje," píše v textu o Patric Gagne a její knize na Heroine.cz Kristina Böhmer.
Gagne vystudovala psychologii, pracovala na sobě, vybudovala si poměrně šťastný život. A rozhodla se vydat knihu, aby veřejnosti i dětem a dospělým s neobvyklým prožíváním emocí pomohla zorientovat se v tak odlišném světě. Píše sice o sociopatii, ve skutečnosti ale promlouvá k lidem s různými diagnózami či jinakostmi. A obrací se také na rodiče a partnery těchto lidí, protože otevírá téma mezilidských vztahů s těmi, kteří do svazků vstupují s neobvyklou duševní výbavou. Prostřednictvím vlastních vnitřních ran ukazuje náročnost života „těch jiných“ ve světě, který byl vytvořen pro „ty normální“.
Kniha není snadné čtení. Gagne je krajně otevřená, přiznává se ke lhaní, manipulativnímu chování i krádežím. Nakonec ale nabízí především naději. Že s emočním spektrem, které mívají lidé s jinými odlišnostmi, lze činit dobrá životní rozhodnutí a stát se člověkem, který druhým přináší radost.
„Také proto se Gagne stala psychoterapeutkou. Aby pomáhala jiným sociopatům a lidem s různými diagnózami dosáhnout souznění s vlastním já a ukázala jim, že mohou mít smysluplné vztahy. Gagne sama je šťastně vdaná a má dvě děti, kterým dává všechno, i když neprožívá emoce tak jako většinová populace," píše Kristina Böhmer najdete na webu Heroine.cz.
