Výzkum o české rodině. Odsuzujeme bezdětnost, řešíme bydlení a aktivní otce vyhlížíme marně

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v lednu letošního roku zveřejnil velmi obsáhlou Zprávu o rodině. Autorský tým vychází z několika desítek českých sociologických, ekonomických a dalších výzkumů a analýz provedených v posledních letech a obraz české rodiny, její podoby, hodnot, starostí i problémů, stojí na pevných základech. Když ale mluvíme o její podobě, měli bychom hovořit spíše v množném čísle: česká rodina jich má více a je složité pro ni najít nějaké jednotné vymezení.

Ještě na počátku 90. let byly samozřejmou součástí životních plánů převážné většiny mladých lidí svatba a následně děti. Společenské, ekonomické a politické změny po revoluci se v českých rodinách dlouho nijak neprojevily, o třicet let později jsme ale už přece jen jinde, což lze z výzkumu vyčíst na třech silných trendech. Roste diverzita forem rodinného soužití – existují zde nejen nesezdané páry, ale i různé formy patchworkových rodin (s dětmi jednoho nebo obou rodičů, které do nové rodiny přicházejí z předchozích vztahů), zapomenout nesmíme na rodiny partnerů nebo partnerek stejného pohlaví, ať už jsou či nejsou registrovaní.

I v nerodinném soužití se objevuje více možností, typicky ve spolubydlení přátel nebo v životě tzv. singles. Volíme si rozmanitější životní dráhy, ať už jde o načasování vstupu do partnerství a rodičovství. A pozorovatelná je také větší křehkost partnerských a rodinných vztahů, více rozvodů a rozchodů a oslabené mezigenerační vztahy.