Porod mnohým ženám stále způsobuje trauma. Nová generace porodníků snad slibuje změnu, říká Šmídová
Traumata žen způsobená na porodním sále jsou v Česku bohužel stále dost běžným jevem. I proto se české porodnictví ocitá pod palbou kritiky a ve veřejné debatě se čím dál častěji diskutuje pojem „porodnické násilí“. Situaci v českých porodnicích zkoumala čtyři roky socioložka Iva Šmídová a v rozhovoru pro Heroine.cz přibližuje některé příčiny této nezdravé praxe. Uvádí například, jak se situace mění s příchodem nové generace porodníků a porodnic, kteří jsou si vědomi důležitosti komunikace s rodičkou a spoluprací s porodními asistentkami. Pozvolna se podle Šmídové mění i postoj zdravotnického personálu k tak zvané perinatální ztrátě.
Čtyři roky jste v Česku zkoumala praxi porodů. Jakým způsobem váš výzkum probíhal a k jakým hlavním zjištěním jste dospěla?
Šlo o výzkum vedený hloubkovými rozhovory s lidmi, kterých se porod týká. Tedy s rodičkami, porodními asistentkami, gynekology a porodníky, zejména těmi seniorními, kteří mohou ze svých pozic praxi určovat. Tedy jednak ji měnit, nebo udržovat status quo. Analýza se zaměřila na vztahy mezi aktéry, na nerovnosti v systému i mezi profesemi a na identifikaci příležitostí ke změně. Role primářů a vedoucích lékařů není tak nezávislá, jak se zvenčí může zdát. Posun k lepšímu lze však sledovat jak v malých porodnicích, tak v těch fakultních, záleží na osobnosti v čele týmu a „škole“, kterou tam razí. Praxe je tak velmi různorodá, což může být překvapivým zjištěním v českém systému zdravotní péče s řadou striktních norem a vyhlášek. Zvláštní roli má v celé věci Česká gynekologická a porodnická společnost (ČGPS), která byla v době našeho výzkumu v lecčems trochu mastodontem.
