Chtěli mě potrestat, říká žena, kterou proti její vůli nastřihli. Jak se v Česku soudí s porodnicí?

Před prvním porodem se šla Anna domluvit na jeho průběhu přímo do porodnice. Celé přípravě věnovala hodně času. Bylo jí jednadvacet a studovala lékařskou fakultu Karlovy univerzity, ke zdravotnickému prostředí měla tedy blízko. Rodit měla v Rychnově nad Kněžnou. „Byl rok 2007 a já jsem netušila, jaká je v českém porodnictví atmosféra. Doslechla jsem se, že v rychnovské porodnici často dělají nástřihy hráze, a to mě vyděsilo. Po předporodním kurzu s dulami jsem si proto šla popovídat i do porodnice s doktory a porodními asistentkami,“ vzpomíná žena. Už tehdy se věnovala masážím, i proto se bála zbytečného zásahu do těla, věděla, jaké může mít následky pro pánevní dno i pro kondici celého těla.  

Komunikace s porodnicí, v níž pak absolvovala i předporodní kurz organizovaný zdejšími porodními asistentkami, ji ale uklidnila. Zdálo se, že si všichni vzájemně rozumějí. „Mluvili o tom, že podporují přirozený porod, což moje obavy zahnalo. Až později jsem zjistila, že přirozeným porodem myslí něco úplně jiného než já,“ vypráví. Oceňovala, že je personál ochoten s ní mluvit. „Byla jsem ze školy hodně našprtaná, všechno mě zajímalo, řídila jsem se podle posledních poznatků Světové zdravotnické organizace. V porodnici s nimi nebyli v rozporu, dokonce souhlasili, že si můžu vybrat polohu, ve které budu rodit. Řekli sice, že až dojde na věc, budu sama chtít být jedině vleže, ale neměli problém s možností volby. Až když jsem tam přijela, ukázalo se, že to byly samé lži.“