„Máte zdravé dítě. Tak co ještě chcete?“ Kvůli traumatu z porodu se žena už pět let soudí s nemocnicí

Magda měla bezproblémové těhotenství. Užila si ho. S manželem absolvovali dvouměsíční předporodní kurz a měli pocit, že jsou dobře připraveni. Chtěli hlavně porod prožít spolu a pokud možno bez zbytečných vnějších zásahů. Sestavili si porodní plán, kde vyjádřili svá přání a představy, a vybrali porodnici v pražském Podolí – bydleli pár minut odsud. Těšili se.

První náraz přišel den před termínem, kdy ­Magdě zemřel táta. O čtyři dny později, v den pohřbu, absolvovala v Podolí rutinní vyšetření, při němž lékařka začala naléhat, že by se mělo přistoupit k vyvolání porodu. „Byla jsem vysílená smutkem. Odpovídala jsem, že indukci budu řešit případně později, že jdu odpoledne na pohřeb. Ale ona nepřestávala. Dál opakovala, že bych si to měla domluvit, až ji musela zarazit sestra. Na příští prohlídku jsem s sebou raději vzala manžela,“ říká Magda. Když zbývalo do konce 42. týdne těhotenství pár dní, domluvila se s lékařem, že se na indukci dostaví třináctý den po termínu.

„Ten den mi bylo dobře a porod nezačínal, zašla jsem tedy na oddělení rizikového těhotenství nahlásit, že nástup ještě o den odložím,“ rekapituluje Mag­da. Se sbalenou taškou odjela do porodnice druhý den. Sloužící lékařka konstatovala, že navzdory slabým kontrakcím, které měla od předchozího večera, se porodní cesty zatím nerozšiřují a bude třeba začít porod vyvolávat. Tabletami, na výběr nedostala.

Pár hodin po medikaci se ozvaly bolestivé kontrakce a musela se rozloučit s manželem – na rizikovém oddělení je přítomnost otců po návštěvních hodinách zakázána. Že ho uvidí až za dva dny, ji tehdy nenapadlo. Stále měla za to, že porod prožijí spolu.