Přehnaná chvála děti ničí podobně jako neustálá kritika. Jak je správně ocenit nejen za vysvědčení?

„Ty jsi tak talentovaný sportovec!“ „Úžasná malá malířka.“ „Jsi matematický génius, to je jasné.“ Takové a podobné věty dnešní rodiče svým dětem říkávají často. Dělají to v dobré víře, protože svoje děti milují a přejí si, aby jejich potomci měli zdravé sebevědomí a pozitivní přístup k životu. Už se všeobecně ví, že kritika, nadávky a peskování člověka (natož dítě) moc neposílí. Jenže přehnaná a nevhodně formulovaná chvála také ne.

„Pozitivní zpětnou vazbu potřebujeme ke svému životu. Tedy přežijeme i bez ní, ale budeme se mít hůř, budeme mít problémy se sebeláskou, sebevědomím, složitě budeme hledat to, co nám jde a co děláme dobře,“ píše dětská psycholožka Monika Čulenová. „Takže děti a dospívající stále jen slyší, jak jsou chytří, šikulky, úžasní, geniální. A už to jede. Máme tu děti, které, byť jsou chváleny od hlavy k patě, mají velmi nestabilní sebevědomí. Z neúspěchů se hroutí, nechtějí jít do žádných výzev, nezvládají prohry a mají spoustu velkých či malých strachů.“ Proč? Protože se bojí, že selžou a všichni uvidí, že nejsou tak geniální a skvělé, jak to dosud vypadalo. A to je pro křehké jedince, kteří jsou na pochvalách doslova závislí, příliš velká rána. Dětští psychologové by mohli vyprávět.

Nezáleží totiž jen na tom, co se řekne, ale také na tom, jak se to řekne. A tyto nuance právě lidé často dostatečně nerozlišují. „Rodiče si myslí, že mohou předat dětem trvalou sebedůvěru jako dar – tím, že budou chválit jejich myšlení a talent. Nefunguje to a ve skutečnosti je výsledek přesně opačný,“ tvrdí Monika Čulenová. Děti nepotřebují chválu, ale ocenění. Nepotřebují hodnotící nálepky, ale pozitivní zpětnou vazbu. Jak na to? To si můžete přečíst na webu Heroine.cz.