„Dobrou, mami. Dobrou, mami.“ Šéfredaktorka tištěné Heroine představuje queer speciál
Únorové číslo Heroine je o lásce. Oslavit ji je fajn, zejména během Valentýna. Jenže mnohem víc fajn je vyslechnout si při téhle příležitosti příběhy těch, kteří kvůli tomu, jací jsou a koho milují, čelí překážkám a ponižování nebo se bojí o svůj život. Ani v lásce si totiž pořád nejsme rovni. Pojďme to společně změnit. Začít můžeme četbou první letošní tištěné Heroine s velkým queer speciálem. Šéfredaktorka Michaela Kramárová představuje speciální vydání časopisu, které hlásá, že láska je jen jedna a je duhová.
Můj skoro desetiletý syn hraje hokej. Vyprávěl mi, jak na soustředění večer na pokoji dělali kluci binec, ale těsně před spaním se jim začalo stýskat. Každý to řešil jinak – jeden z nich šel třeba vždycky k oknu a do něj řekl: „Dobrou, mami. Dobrou, mami.“ Dvakrát, protože má dvě mámy. Tečka. Nic dalšího k tomu moje dítě nepotřebuje dodat.
Někdo má mámu a tátu, někdo má dvě mámy, někdo dva táty, někdo to má ještě jinak a to je taky o.k. Ještě nedorostl do světa, ve kterém se všechno začne komplikovat, ještě mu nikdo nevysvětlil, jak věci „správně“ mají být. A tak je on i ostatní děti v týmu berou tak, jak jsou.
Představujeme vám osobnosti, které se podíleli*y na únorovém queer čísle tištěné Heroine. Na jednu fotku se nám všichni aktéři a všechny aktérky našeho queer focení nevešli/y. Foto: Eliška Sky
Mnohokrát jsem nad tím během posledních měsíců přemýšlela. Že tohle číslo bude queer, bylo jasné hned, jak se k nám dostaly zprávy o dvojnásobné vraždě z nenávisti před barem Tepláreň v centru Bratislavy. Došlo nám, že už nesmíme být lhostejní*é. Český národ se rád prezentuje jako holubičí, liberální, tolerantní.
Ať si každý ve svém soukromí dělá, co chce, jen ať nám to necpe, že? Překážky a strach, jakým musejí queer lidé čelit, většinu společnosti ve skutečnosti prostě vůbec nezajímají, v horším případě hudrá o narušování starých dobrých pořádků.
Tak třeba takzvané manželství pro všechny. V poslanecké sněmovně se tento zákon přehazuje jako horký brambor, ačkoli většina zemí západní Evropy už uznala právo gayů a leseb vstoupit do manželství. V novém čísle Heroine o tom píše právnička Adéla Horáková. A co kastrace jako podmínka úřední změny pohlaví pro dokončení tranzice? Opět je Česká republika smutným příkladem země, kde tato praxe stále ještě trvá.
Proč je to ostudné a co všechno je dobré vědět, když se bavíme o trans lidech, nám vyprávěla Lenka Králová, která se stala první letošní držitelkou ocenění Moje Heroine.
Podívejte se, jak se fotil queer speciál nového čísla Heroine:
Focení pro lifestylové časopisy se obvykle styluje (lidem na fotkách tedy oblečení vybírá stylista*ka), v tomto případě má ale každá*ý svůj vlastní outfit. Tématem čísla je totiž identita. Každý člověk by měl mít možnost zvolit si, jak chce žít, vypadat a koho bude milovat. Jak říká publicistka Jana Patočková, která osobnosti zpovídala: „Láska je jen jedna a je duhová.“
Oslavte s námi čtvrté narozeniny Heroine
Na přelomu ledna a února uběhly čtyři roky od chvíle, kdy na Heroine.cz vyšel první text. Jmenoval se Je to osobní a zakladatelka Heroine Anna Urbanová v něm popsala, o čem, proč a pro koho Heroine bude. O něco později přibyl časopis, podcast, konference… Kolem značky Heroine taky narostla početná komunita lidí, kterým není lhostejné, v jakém světě žijeme. Na webu Heroine.cz budeme v příštích týdnech slavit i vzpomínat. Způsobila Heroine změnu ve vašem životě nebo názoru? Napište nám o tom na [email protected]. Děkujeme za vaši podporu, je pro nás nejdůležitější.
Pojďme si dávat pozor na to, kde všude může naše lhostejnost někomu ubližovat. Lhostejnost totiž není tolerance. A tolerance ještě není respekt.
