Mít ráda sama sebe je určitě dobrá věc, zejména v čase karantény. Jenže už dlouho to lidi se sebeláskou trochu přehání, a navíc se z ní stal účinný marketingový nástroj. A šidítko sebelásky se nevyhýbá ani těm, kteří si myslí, že jsou moc chytří na to, aby podlehli ezoterickým radám i předraženým krémům...
Počátek sebelásky jako konceptu bývá připisován druhé vlně feministického hnutí. Afroameričanky ve Spojených státech začaly v 70. letech 20. století znovu nosit účes ve stylu „afro“, aby vyslaly do světa zprávu „Miluji se taková, jaká jsem“. O několik desítek let později jsme se ve formulaci tohoto hesla sice neposunuli ani o píď, zato jsme zvládli perfektně vykostit jeho obsah. Miluji se, jaká jsem – ale jen po téhle jógové lekci a s tímhle krémem na ksichtě.
Zpeněžit se dá úplně všechno, tím spíš sebeláska. Mám se ráda, rozmazluju se, pečuji o sebe – předraženými krémy, pleťovými maskami, bio bavlněným spodním prádlem. Těžko budete hledat oblast, kam tenhle efektivní marketing ještě nestačil zarýt drápy. Jednu z posledních velkých kampaní oslavy ženské sebelásky vypustil na začátku roku jeden mezinárodní módní řetězec.
Ženy rozdílného věku, barvy pleti i typu postavy stanuly na billboardech ve spodním prádle jako jeden muž. Forma kampaně je jistě sama o sobě v pořádku, baculaté modelky jsou už nějakou dobu v kurzu. Problematický je ale všechen ten slovní self-love balast, který se na podobné kampaně pravidelně nabalí a který má jediný cíl: prodávat věci takzvaně s příběhem.
Koučovací kurz už dneska zmáknete za víkend a můžete se stát třeba certifikovaným průvodcem sebelásky.
Výkonná ředitelka společnosti popsala svůj sofistikovaný koncept těmito slovy: „Chceme, aby se každá žena cítila sama sebou, abychom je všechny mohly inspirovat a ony se pak mohly cítit sebevědomě, bez ohledu na to, kým jsou, jak vypadají a jakou si zvolily životní cestu.“ Přitom vás samozřejmě hned napadne, co asi tahle fotka může sdělit o „životních cestách“ některé z žen? Ano, nic. Ale koho to zajímá, hlavně že zvýšíme zisky. Těším se, až se jednoho dne probudím do světa, kde budou výrobci prádla hlásat: „Holky, máme tady super spoďáry pro všechny, starý, tlustý, hubený, černý, je to fuk, přijďte a vyberte si!“ Já si totiž kupuji kalhotky, aby mi hezky držely zadek. Nekupuji si návod k nalezení své životní cesty.
Marketing všech instantních zlepšováků života a meditačních premenstruačních čajů lze po několika zkušenostech celkem prohlédnout. Obtížnější už je to ale v situaci, kdy se sebeláska stává předmětem služeb. Koučovací kurz už dneska zmáknete za víkend a můžete se stát třeba certifikovaným průvodcem sebelásky (toto povolání skutečně existuje). Pokud se vám to zdá časově a finančně náročné, zkuste si na internetu najít pár osvědčených afirmací.
Dvacetkrát denně si opakujte: „Mám se ráda taková, jaká jsem.” Pokud jste líné i afirmovat, nezoufejte, vyzkoušela jsem sebelásku za vás. „Mám se ráda taková, jaká jsem,“ opakovala jsem si před spaním do zblbnutí. Výsledkem bylo akorát množství dalších a dalších přidružených otázek, nad kterými budu potřebovat přemýšlet několik dalších let, například „Jaká jsem?“ Ale to by vás při afirmacích nemělo vyrušovat. Prostě opakujte a on se ten mozek sám přeprogramuje, čímž se přeprogramuje vaše osobnost a budete se mít konečně rádi.
Už deset let nás Gwyneth Paltrow učí, jak „optimalizovat sama sebe“. Založila značku Goop, vybudovala kolem ní úspěšné impérium a v hávu korporátní ezoteriky prodává ženám návody na to, jak žít naplno, vyrovnaně a zdravě. Návod ovšem v jejím podání znamená spíš předražené zboží. Nedávno Paltrow na Netflixu vypustila dokumentární minisérii The Goop Lab, která nám to všechno předvádí formou dokureality. Budeme konečně všichni šťastní a optimalizovaní?
Sama jsem v minulosti podstoupila ze studijních i pracovních důvodů několik „transformačních“ přednášek a cvičení, které mi slibovaly samé skvělé věci, jako třeba „hacknout mozek“. Výsledkem byl téměř vždy pocit zdrcující ztráty času a zároveň velká úleva mé šrajtofle, která to naštěstí nikdy nemusela zaplatit ze svého. Podobný pocit jsem zažívala i během sledování tří prvních dílů původního seriálu Netflixu The Goop Lab, který už se ani nesnaží předstírat hloubku a rovnou vám v půlhodinových epizodách servíruje jedno seberozvojové téma přes druhé. Nezabrala na vás metoda Wima Hofa? Nezoufejte, příště se s námi můžete sjet houbama nebo si napíchat do obličeje sto jehel. To by v tom byl čert, abyste na konci neobjevila sebe samu.
Všechny zmíněné metody, jak udělat z holky od vedle nejlepší ženu, která od rána do večera miluje sebe sama, bohužel naráží na bublinu, do které se pomocí marketingových triků infiltruje obtížněji: intelektuály. Jako na zavolanou se ale najednou ve všech médiích objevila filosofka Anna Hogenová, jejíž česko-německo-řecké teze si okamžitě přisvojili všichni ti, na které jsou esoterické afirmační mantry krátké.
Začalo se operovat s termíny jako ontologická nouze, tišina duše, usebrání se nebo i těžšími kalibry jako třeba machenschaft či gestalt, zkrátka filozofickými pojmy, kterým publikum rozumí jen velmi vágně nebo vůbec a které si přisvojilo právě pro jejich abstraktní povahu a z ní plynoucí možnost vykládat si vše řečené po svém. Nechci osočovat profesorku Hogenovou ze sofistikovaného podprahového marketingu, ale je dost možné, že dává nevědomky základy novým formám seberozvoje pro intelektuály z vyšší střední třídy, kteří se neumějí nebo nechtějí ztotožnit s pohanskými praktikami ženských kruhů. Zvyšující se počet intelektuálek v prostředí mediálního mainstreamu je nepochybně pozitivním jevem, otázkou ale zůstává, co z filozofie má vůbec šanci zůstat v současném veřejném prostoru, který je čím dál víc šitý na míru seberozvojovým PR strategiím.
Marketing sebelásky, tak jak jej chápu a popisuji, cílí především na ženy. Například barbershopů sice přibývá jako hub po dešti, ale jejich prezentace je na rozdíl od kampaní na oduševnělé spodní prádlo velmi přímočará a jasná. Dostanete doutník, whisky a při odchodu budete vypadat stylově a skvěle. Proč jsou tedy ženám neustále nabízeny stovky a tisíce motivačních sloganů ke každému blbému šamponu? „Emotivní pohlaví“ by si nezvládlo koupit šampon bez příběhu, aniž by mu u toho neasistoval osobní kouč?
Tenhle boom marketingové sebelásky, který se na první pohled tváří jako ženám přátelské prostředí, je jeho přesným opakem – prostředím, které mužský a ženský svět nestaví na stejnou úroveň. Prostředím, kde je žena falešně zvýhodňována. Prostředím, které jí má zajistit iluzorní pocit výjimečnosti. Pochopitelně že sebeláska není špatný koncept, špatná je pouze forma, kterou je nám nabízena – totiž jako zboží ke koupi. Pokud bychom plně přistoupily na tuto hru, sebeláska by stavěla své základy na niche parfémech a raw dortech. A takhle si to, domnívám se, ty Afroameričanky nepředstavovaly.
Milí čtenáři! Stejně jako vy sedíme doma a snažíme se přijít na to, co dělat, abychom se z toho nezbláznili. Změna životního rytmu sice není tak drastická jako ohrožení virem, ale i tak přináší špatnou náladu. Řekli jsme si, že vám zkusíme situaci zpříjemnit. Nemůžeme otevřít archiv, protože zatím žádný nemáme, ani vám dát články zdarma, protože je nemáme zpoplatněné, ale i tak vám HEROINE můžeme nabídnout výhodněji. A to v následující formě:
❤️ AKTUÁLNÍ ČÍSLO ČASOPISU ZA PŮLKU. Do pěti pracovních dní ho najdete ve schránce a nikam pro něj nemusíte. Číslo tak vyjde na 45 korun.
❤️ DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ ZA PŮLKU. S digitálním předplatným budete mít přístup také k prvnímu vydanému číslu. To je dohromady téměř 300 stran krásného čtení hned teď a další stovky během roku. Nyní za 127 korun.
Nabídka platí do pátku 27. března. Všem přejeme pevné zdraví!