Spiritualitu zabíjí nesvoboda, říká muž pomáhající bývalým Svědkům Jehovovým

Lukáš Klůc (28) v současnosti pracuje jako řidič autobusu, je otcem ročního syna. Narodil se v rodině Svědků Jehovových, v 27 letech z církve dobrovolně odešel.

Jak dlouho trval samotný proces odchodu, od první myšlenky k činu? 

To byl běh na dlouhou trať, rozhodoval jsem se opravdu několik let. Můj případ je v tomto ohledu specifický a výrazně odlišný od „klasického” odchodu z církve. Od začátku jsem věděl, že až definitivně skončí mé působení u Svědků, nechci zůstat stát se založenýma rukama. Potřeba aktivní pomoci dalším, kteří se třeba cítí v danou chvíli stejně nejistě jako já tehdy, byla natolik silná, že mě motivovala vydržet uvnitř církve co nejdéle a získat tak potřebné množství informací pro svůj další úkol. 

Už se vám tehdy v hlavě rýsoval například koncept založení YouTube kanálu? 

Přesně tak, už v říjnu 2018 jsem založil YouTube kanál „Byl jsem svědek Jehovův”, ale z církve jsem byl vyloučený až o půl roku později. Během té doby už jsem střádal a zpracovával materiál, který jsem začal publikovat až na jaře roku 2019. Zkrátka jsem až do poslední chvíle nasával potřebné informace, protože jakmile se za vámi zavřou dveře, zavře se i zdroj. Ve chvíli, kdy jsem získal pocit, že jsem zcela vyčerpal zdroje, další působení v církvi mi už nic nepřinášelo a nastal čas tuto, zdaleka nejdelší, kapitolu v mém životě definitivně uzavřít. 

Dokázal byste přiblížit, jak funguje podpůrná facebooková skupina? 

Skupinu založil před dvěma lety můj kolega Petr Antal, původně pod názvem Badatelé Bible. Primární cíl tehdy nebyl pomáhat bývalým Svědkům, ale spíše založit alternativní platformu, která slouží jako otevřené fórum všem kontroverzním otázkám a podnětům stran víry. Postupně se ale začalo ozývat stále více a více lidí s žádostí o pomoc a podporu, i těch, kteří se potřebují jednoduše svěřit, protože mají jistotu, že přesně víme, s jakými problémy se potýkají a co zažívají.

Heroine má newsletter!

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Před měsícem jsme tedy změnili název skupiny na EX JW cz/sk, abychom působili transparentně a bylo na první pohled zřejmé, co můžeme nabídnout. Jsme tady pro všechny, kteří zažívají jakékoliv pochybnosti stran odchodu od Svědků, ale i pro ty, kdo jakýmkoliv způsobem interagují s církví a tápou v konkrétních otázkách. Například pokud vaše babička konvertuje ke Svědkům a vy nevíte, jak s ní máte o této problematice komunikovat. 

Asi bych ještě doplnil, že naše skupina je uzavřená a proces přijetí do skupiny není takzvaně na jedno kliknutí. Snažíme se tím ochránit členy, kteří jsou stále aktivní Svědkové a mají strach z nechtěného prozrazení. Chceme předcházet možné infiltraci horlivých stoupenců církve, kteří by k nám chodili přesvědčovat nalomené duše, které u nás naopak hledají útočiště. Vzápětí ale musím dodat, že nikomu nic nenutíme. Nejsem odpůrcem boha ani církví, nestal se ze mě ani bojovník proti Svědkům, jen podávám pomocnou ruku tomu, kdo o ni požádá. 

Kolik lidí se vám ozývá s žádostí o radu? Pozorujete vzestupnou tendenci?

Rozhodně. Na přelomu roku jsem začal být na svém YouTube kanále daleko aktivnější a od té doby dostávám pravidelně dva až tři e-maily denně. Když vezmeme v úvahu, že Svědků je v České republice něco přes patnáct tisíc, není toho zdánlivě malé číslo rozhodně zanedbatelné. 

Dokážete nějak blíže definovat, co za lidi se na vás obrací? Mají například společné motivace k odchodu? 

Budete se divit, ale ještě mi nepřišel jediný e-mail, který by byl podobný těm předchozím. Svědkové působí na první pohled jako unifikovaná masa, ale pokud se jeden rozhodne odejít, můžete si být jisti, že jeho osobnost je naprosto originální a jeho další cesty jsou zcela nepředvídatelné. 

Pak se ale ozývají i lidé, kteří žádají o radu, jak se svým životem naložit dál. Doteď byli zvyklí na jasně vytyčenou cestu a ode mě čekají, že jim ukážu jiný, ale stejně konkrétní směr. Takhle to ale nefunguje, směr si musí každý určit sám, my jsme pouze podpora na této cestě. Jiným typem „hledajících” jsou lidé, kteří navázali silný vztah s bohem, ale neztotožňují se s organizačními procesy Svědků. Hledají tedy jinou církev, kde by jejich dialog s bohem probíhal svobodněji. Potom je tady ještě úzce specifická skupina takzvaných pokušitelů, kteří se mě snaží přetáhnout k jiné církvi, například adventisté. Takových e-mailů ale naštěstí dostávám minimum. 

Čeho se vlastně Svědkové bojí nejvíce, jaká jsou úskalí odchodu z církve?

Zásadním problémem je určitě definitivní ztráta vazeb a vztahů uvnitř církve. Většina Svědků totiž navazuje přátelství pouze uvnitř komunity. Pokud vyrůstáte v rodině Svědků, je velmi pravděpodobné, že budou všechny vaše vazby spojené výhradně s komunitou. A teď si představte, že o tohle všechno přijdete ze dne na den. Vaše vztahová integrita se zbortí jako domeček z karet během několika hodin. Ustát tento zlom je pochopitelně extrémně náročné. 

Je tedy běžné, že Svědkové nemají přátele mimo svou komunitu? 

To je těžké. Pokud se zeptáte loajálního Svědka, samozřejmě vám řekne, že církev vám nezakazuje přátelit se s lidmi mimo její okruh. Na druhou stranu jste ale od dětství masírováni představou, že lidé stojící mimo církev pro vás představují reálné nebezpečí. Neznají vašeho boha a mohou vás svést na scestí, proto je doporučeno vyhýbat se takzvanému špatnému společenství. Striktní zákaz tedy nikde nenajdete, ale těžko se ubráníte tlaku většiny, která vám neustále podsouvá, že vám prospívá výhradně přátelství uvnitř církve. 

Napadlo mě v této souvislosti, zda skrze vaši platformu vznikají přátelství mezi bývalými Svědky? 

Jedním z poslání naší skupiny je ukázat právě ex-Svědkům, že nezůstali sami. Často jsou až překvapeni, kolik odpadlíků celkově sdružujeme. Sám už jsem mezi lidmi ze skupiny potkal nové přátele, s některými se pravidelně navštěvujeme. Dokonce už jsme zaznamenali případy obnovených vztahů, kdy odpadlík potká odpadlíka a dají se znovu po čase dohromady. Organizujeme i offline akce, kde se společně potkáváme a máme si dlouhé hodiny o čem vyprávět. Nejpodstatnější je vědomí, že se máte na koho obrátit. 

Popsal jste dost plasticky, v čem může být setrvávání v církvi Svědků Jehovových omezující a frustrující. Napadne vás přesto něco něco, po čem se vám třeba stýská? Co vám komunita dala a za co jste jí vděčný? 

Asi nemohu říci, že by mi něco vyloženě chybělo, nestýská se mi. Ale určitě jsem zažil uvnitř komunity spoustu hezkých chvil. Jako dítě jsem tam měl kamarády a mám mnoho klasických, částečně nostalgických vzpomínek na pěkné dětství, jako má většina z nás. A zcela určitě jsem díky Svědkům získal praktické rétorické dovednosti, umím vést dialog, zvládám dobře argumentovat, obecně mi komunikace nedělá problém. To jsou myslím skvělé životní „skills” i mimo církev. 

A po duchovní stránce? Nechybí vám spiritualita církve? 

Řeknu vám to takhle, spiritualitu zabíjí nesvoboda. Jak se může rozvíjet duše pod náloží restrikcí a úkolů? Nechybí.