Alimenty 300 korun i moralizování kvůli sexu. Ani koronakrize nejspíš nezmění přístup k samoživitelkám

Podle statistiky bylo v roce 2017 v Česku 167 tisíc neúplných rodin, ve více jak šedesáti procentech z nich vyrůstalo jedno dítě, v téměř čtyřiceti procentech dvě děti a více. Neúměrně k tomu působí údaj o čistém příjmu těchto domácností. Ten v roce 2016  činil zhruba 10 000 korun měsíčně na osobu. Platí tu navíc, že čím více dětí, tím větší bída – rodiny s více dětmi měly jen průměrně 8500 korun na osobu.

Hovoří se sice o „neúplných rodinách“, ve skutečnosti jde ale vesměs o matky samoživitelky.  Přesná čísla se neevidují, odhaduje se nicméně, že zhruba 90 procent osamělých rodičů jsou ženy – proto se i v článku odvolávám primárně na ně, byť existují také otcové samoživitelé.

Ovoce jako vzácná pochoutka

Tyto skupiny odborníci dlouhodobě řadí k těm nejvíce ohroženým příjmovou chudobou. Potvrzuje to i průzkum Klubu svobodných matek, podle kterého například ovoce a zeleninu může pravidelně nakupovat jen každá čtvrtá samoživitelka. Čtvrtina tak činí jenom někdy a necelá pětina je do nákupu nezařazuje vůbec, nebo jen když jsou zlevněné. Podobně jsou na tom s možností platit dětem zájmové kroužky. Na křehké finanční postavení osamělých rodičů dlouhodobě upozorňuje řada neziskových organizací, příliš velké pokroky se ale v této oblasti za poslední léta neodehrály.

„Jako pozitivní se dá označit zvýšení povědomí o náročné životní situaci samoživitelek a samoživitelů u široké veřejnosti, to je bohužel asi tak vše. Největším úskalím těchto rodičů je skloubit zaměstnání s péčí o děti, na které jsou sami. V tomto ohledu nemáme žádné indicie o větší vstřícnosti zaměstnavatelů ve smyslu zvýšení počtu pracovních příležitostí na zkrácený nebo flexibilní úvazek. Český sociální systém bývá v porovnání s některými dalšími zeměmi hodnocen jako štědřejší, nicméně nijak nezohledňuje nebo neupřednostňuje rodiče samoživitele,“ popsala pro Heroine.cz Dana Pavlousková, ředitelka Klubu svobodných matek. 

Tisíce otců odmítají platit na vlastní děti

Časté bývají také potíže s nezodpovědnými bývalými partnery, kteří odmítají platit na vlastního potomka alimenty. Statistiky uvádí, že 31 procent samoživitelek nedostává od otce dítěte výživné a 13 procent jen sporadicky. A rozhodně to není kvůli příliš vysokým částkám stanovených soudy. Průměrná výše alimentů totiž v Česku činí zhruba krásných dva tisíce korun. 

Podle odhadů Asociace neúplných rodin je i přesto v Česku zhruba 115 tisíc dlužníků, z toho necelých 40 tisíc patří mezi chronické neplatiče. Celorepublikový dluh na výživném se s největší pravděpodobností aktuálně pohybuje někde v rozmezí 9,7 – 9,9 miliard korun. Zásadním problémem je pro osamělé rodiče špatná vymahatelnost práva na výživné, kdy dlužníci cíleně pracují na černo nebo mají majetek napsaný na příbuzné, aby nic nemuseli platit.

Nedá se samozřejmě plošně říct, že by všichni z nich ztratili zájem o své děti. Některým prostě placení neumožňuje tíživá finanční či sociální situace, což rádi vyzdvihují internetoví diskutující s obavou, aby snad alimenty muže peněžně nezruinovaly. V tomto bodě se ukazuje bolestná nerovnost v postavení dvou rodičů. Zatímco ten, kdo nemá potomka v péči, prostě v nouzi alimenty nezaplatí a ještě ho společnost soucitně poplácá po rameni, samoživitelka si to samé dovolit nemůže. Nikdy. Dítě se prostě musí najíst, někde spát, do něčeho obléct – není tady žádný prostor na výmluvy, peníze se holt nějak sehnat musí. Neexistuje žádné „později“ a „až budu mít lepší výplatu“.

Alimenty v závratné výši 300 korun

Sněmovna by sice měla projednávat návrh o zálohovém výživném od státu, zásadní změnu ale podle Pavlouskové nepředstavuje. „Vymáhání dlužného výživného je setrvalý problém, který v podstatě nikdo nechce řešit. Aktuálně existuje návrh zákona o zálohovaném výživném, který se dá pozitivně hodnotit jako určitá snaha se problému věnovat, nicméně podstata celé věci – tedy vytvořit právní institut vymahatelnosti práva – zůstává netknuta,“ okomentovala odbornice s tím, že problémem je mnohdy i samotná výše výživného. „Znám případy maminek, kterým soud bez uzardění uznal nárok na výživné ve výši 300 korun měsíčně,“ popsala Pavlousková.

Zálohované výživné bude stát podle návrhu vyplácet nanejvýš dva roky, a to těm rodičům, jimž partner dluží po čtyři měsíce soudem stanovené alimenty. Podmínkou bude také podané trestní oznámení na neplacení a návrh na exekuci. Maximálně rodiče dostanou 3000 korun měsíčně. Neplatiči si tak opět mohou najít skulinku, jak upozorňuje například projekt VašeVýživné.cz. Policie se totiž zabývá trestním oznámením ve chvíli, kdy jsou alimenty v prodlení zpravidla čtyři po sobě jdoucí měsíce. To samozřejmě dlužníci obcházejí tak, že uhradí menší část výživného, a tím naoko ukážou dobrou vůli. Řešením by mohlo být podle organizace posuzovat kumulovanou výši dluhu a nikoliv délku neplacení. 

Koronavirová krize byla pro mnohé poslední kapkou

Jde o krok správným směrem, ale stát byl měl situaci samoživitelů řešit mnohem dříve a komplexněji. Vzhledem k výše uvedeným problémům bylo totiž zřejmé, že stačí sebemenší ekonomická krize a řada matek s dětmi se ocitne jednou nohou na ulici. To se bohužel potvrdilo letos na jaře během pandemie. „Samoživitelka během kononavirové krize rovná se velký boj o přežití. Z našeho průzkumu vyplynulo, že dvě třetiny neměly před krizí žádné finanční rezervy. A není to tím, že by byly špatné hospodářky, jejich životní podmínky jim to prostě neumožňují. Tudíž není překvapením, že právě ony se po měsících krize ocitly ve finančních, někdy až existenčních problémech. Za nejvíce alarmující pokládám, že se jedna třetina samoživitelek musela zadlužit. To je velmi nebezpečné, protože tu hrozí dluhová spirála,“ popsala Dana Pavlousková.

Podle ní se sice stát v době krize snažil občanům pomoci, leckdy ale podpora přišla příliš pozdě, přitom jí bylo zapotřebí hned. „Tím mám na mysli třeba původně stanovené ošetřovné ve výši 60 %. Pokud přežíváte z měsíce na měsíc a najednou máte příjem pouhých 60 %, tak jste automaticky v mínusu. Následující měsíc bylo pak ošetřovné zvýšeno na 80 %, což je super, ale stále jste v záporných číslech. Situaci měla teoreticky napomoci další dávka státní sociální pomoci – mimořádná okamžitá pomoc, která ovšem nebyla okamžitá, a její vyplácení bylo mimořádné, málokdo na ni dosáhl,“ dodala expertka. Klub svobodných matek proto rozdal samoživitelkám od dárců zhruba 800 tisíc korun, aby jim pomohl z nejtíživější situace. Nejdřív z programu vyplácel 2000 korun na jídlo a léky, následně pak příspěvkem 5000 na nájem. 

„Čísla z našeho průzkumu překvapivě ukázala, že stejný počet samoživitelek, který se obrátil na stát, požádal o pomoc neziskové organizace. Faktem je, že koronavirová krize byla bezprecedentní i pro nás – nikdy jsem se za svou praxi nesetkala s takovou vlnou lidské solidarity jako nyní, za což dlužím všem obrovské poděkování.  A právě díky té solidaritě mohly neziskové organizace, jako je i ta naše, pomáhat víc než kdykoliv jindy,“ popsala Pavlousková.

Poučení se nekoná?

Nouzový stav v Česku sice skončil, na lepší časy se ale samoživitelkám zrovna neblýská. V následujících měsících lze očekávat propad ekonomiky a růst nezaměstnanosti, což je ve spojení s výše zmíněnou zadlužeností samoživitelek zlá kombinace. Logicky se samozřejmě nabízí otázka, jak se společnost z krize poučí a jakým způsobem do budoucna ochrání své nejzranitelnější členy před podobnými otřesy.  „Pro zlepšení situace samoživitelek považuji za nejzásadnější dvě věcí – změnu na trhu práce a rozšíření kapacit zařízení pro péči o děti. Zkráceně, aby matka samoživitelka neměla problém najít práci a přitom se starat o děti,“ nastínila odbornice s tím, že ale nevidí příliš indicií, že by se něco mohlo po koronaviru změnit k lepšímu.

I tak lze alespoň tiše doufat, že nastanou jednou časy, kdy se samoživitelky dočkají například od politiků i jiné pomoci, než moudrých rad, aby si našly nového chlapa, popřípadě se zamyslely nad svou volbou sexuálních partnerů. Zatím to ale vypadá, že na tohle je i Covid-19 příliš krátký.