„Já proti vám nic nemám, ale ten Pride, ten vám škodí!“
Byla jsem nervózní a nevěděla co mám čekat. Budou na nás útočit nějací náckové nebo rozlícení věřící? Kolik nás bude, deset, nebo tisíc? Budu tam vůbec někoho znát? Mám si vzít černou košili nebo šaty? Všechno tohle se mi honilo hlavou, když jsem se připravovala na první Prague Pride pochod hrdosti v roce 2011.
Dopadlo to nad všechna moje očekávání. Bylo nás přes sedm tisíc, vládlo příjemné vzrušení z historického okamžiku a radost, že ho sdílíme spolu. Potkala jsem tam kamarádky a nemusela jít v průvodu sama – moje přítelkyně byla v tu dobu v zahraničí, jinak bychom šly spolu. Náckové tam sice byli a křičeli na nás, ale policie je profesionálně zpacifikovala. Jen v té černé košili mi bylo trochu vedro.
O deset let později se Prague Pride stala součástí pražského léta. Na sobotní pochod posledně přišlo 40 tisíc lidí. Organizátoři se už nemusí bát o účast, ale o to, aby se všichni do ulic vešli. Do průvodu může přijít úplně kdokoli, a tak se tam vedle sebe potkají LGBT+ organizace, firmy, politici, rodiny s dětmi, drag queens, senioři, turisté i lidé z moravských vesnic. Všichni poklidně a pomalu (velmi pomalu, až moc pomalu, na můj vkus a dlouhé nohy) procházejí městem, zdraví přihlížející, mávají vlajkami, vlní se do rytmu I Will Follow You v podání gay pěveckého sboru, nebo si prostě jen tak klevetí. Osobně bych udělovala cenu za statečnost všem těm drag queens, které absolvují tříhodinový pochod na obrovských šteklích.
Pride je i politika
Minulý rok jsem byla na pochodu Pride v Bruselu. Účastní se ho přes 100 000 lidí, ale také všechny hlavní politické strany, které tam zároveň jasně deklarují, co udělají pro své LGBT+ voliče. U nás jsme v tomhle zatím v plenkách (o to větší mají ty strany, které se průvodu účastní, možnost účastníky zaujmout). Pravidelně se sobotního průvodu účastní Strana zelených, přidali se i Piráti a STAN nebo Top Tým (mládežnická organizace TOP09). Individuálně se pak účastní i političky a politici jiných stran a hnutí, například poslankyně klubu Hnutí ANO, někteří senátoři. Politici ale u nás nejsou zvyklí na Pride chodit.
Buďme fér!
Iniciativa Jsme fér se dlouhodobě zabývá manželstvím pro všechny a chce dosáhnout toho, aby se i dva muži nebo dvě ženy mohli brát, ne pouze registrovat. Zákon, který by to umožnil, leží už dva roky ve Sněmovně, iniciativa chce politikům připomenout, že jsme nezapomněli. V pondělí 3. srpna byla spuštěna online petice za manželství pro všechny a ve středu 5. srpna poběží celodenní podpisový maraton. „Svoboda a rovnost vzít si toho, koho milujeme, by u nás měla být pro všechny, nejen pro někoho.“
Snad je to i proto, že obraz festivalu je ve většině médií mimo realitu. Píše se především o sobotním průvodu; ten je ale jen vyvrcholením festivalu, který trvá celý týden a zahrnuje přes sto různých akcí, debat, workshopů, koncertů, promítání filmů, sportovních akcí nebo také zahajovací bohoslužby. Můžete si být ale jistí, že fotky u článků budou z 90 % fotky něčím šokující, „na první signální“ a neuvidíte na nich většinu návštěvníků festivalu, protože ti jsou prostě moc… nudní.
A tak někdy slýchám: „Já proti vám nic nemám, ale ten Pride, to vám škodí.“ Nedávno mi jeden gay, padesátník, sdělil, že „on ten Pride taky nemusí“. Bez výjimky jsou to vždycky lidé, kteří na festivalu nikdy nebyli.
Program pro každého
Chodím na Pride každý rok. Chci spolu s ostatními upozorňovat na problémy, se kterými se jako LGBT+ lidé v České republice potýkáme, a hledat jejich řešení. V poslední době je nejviditelnější téma manželství pro všechny, ale mimo to jsou i mnohé jiné – nucené sterilizace trans* lidí, zvýšená sebevražednost a bezdomovectví LGBT mladistvých, nepřipravenost systému sociální péče pro LGBT lidi, vyloučení a osamění LGBT seniorů a mnoho dalších. Ale chodím i proto, že se nechci schovávat, chci, abychom se všichni navzájem poznali a potkávali.
Tenhle rok stáli organizátoři kvůli pandemii před těžkým rozhodnutím, zda festival zrušit, nebo zachovat aspoň částečně. Jsem moc ráda, že sáhli po druhé možnosti. Některé akce budou jen online, některé proběhnou normálně. Sobotní pochod nebude vůbec, nahradí ho plavba lodí po Vltavě. Moje srdce leží v tématu manželství pro všechny; ve středu k němu proběhne debata o mezigeneračních rozdílech. Proč jsou mladší víc „pro“ než starší? Chci stihnout dvě výstavy (zdarma, ve veřejném prostoru), jednu o LGBT+ seniorech na Smetanově nábřeží, druhou o 30 letech LGBT+ aktivismu na Malostranském náměstí. Jako právnička se půjdu vzdělat na workshop Právem proti homofobii a jako fanynka pořadu Branky, body, kokoti se půjdu podívat na sestřih „best of“ a diskuzi s hlavní hvězdou pořadu Terezou Dočkalovou.
Ať už jste hetero, gay, lesba, trans*, ať už pracujete v nezisku nebo ve velkém korporátu, ať rádi paříte do rána nebo radši jdete na odpolední piknik, ať v neděli chodíte do kostela nebo do Makra – festival Prague Pride má pro vás něco přichystaného. Happy Pride!
