Žena jako veřejný majetek. Nesamozřejmá a křehká autonomie ženského těla
S určitou pravidelností k nám ze světa přicházejí zprávy o zákazu potratů či ztěžování přístupu k nim. Poslední dobou je to nejen ze vzdálených USA, ale také z okolního Polska a Slovenska. I když v České republice není žádná „institucionalizace regulace dělohy“ na stole, i ve veřejných diskusích potkáte dost lidí, kteří by potraty rádi zakázali nebo mají minimálně potřebu za ně ženy odsuzovat.
Přitom pokud si žena nemůže sama rozhodovat o tom, co se bude dít s její dělohou, je to útok na její tělesnou autonomii a obecnou svobodu. A i když není žena aktuálně v problémové situaci, pod vlivem takových a dalších zpráv z okolí může snadno vzniknout neurčitý dojem, že její tělo není vždy úplně její a její svoboda o něm rozhodovat je křehká a nesamozřejmá.
Vzhledem k biologii a také dynamice v naší převážně heterosexuální společnosti je takový prožitek unikátní pro ženské tělo. V poslední době roste počet mužů, kteří vnímají, jakým problémům ženy čelí. Obzvlášť ty viditelné, jako jsou ekonomická a finanční znevýhodnění kvůli rodičovství a další péči, nedostatečná reprezentace ve veřejném prostoru či bagatelizace sexuálního obtěžování a znásilnění, jsou nezpochybnitelné. Toto pojetí ženského těla jako veřejné komodity a ne pod plnou kontrolou ženy samotné je tak další téma k zamyšlení – pro muže, kteří chtějí naslouchat, i pro ženy, které mohou být na takovou nesvobodu natolik navyklé, že ji už ani nevnímají.
