Taky během menstruace mocně prdíte a máte průjem? A taky o tom chcete mluvit?
Mluvíte o menstruaci úplně běžně, bez uzardění, nebo je to pro vás pořád tak trošku tabu, o kterém si zašeptáte se svou kamarádkou, ale před kolegou byste to slovo nepoužila? Menstruace není naše chyba, naše vůle, naše vina. Nesmí to být důvod ke zostuzování, ponižování a zesměšňování. Je v pořádku o tom mluvit nahlas. Ať to každej slyší!
Minulý týden jsem na twitteru narazila na tento příspěvek:
Ihned ve mně rezonoval. „ANO! Tak to mám taky! Konečně to někdo říká nahlas a bez obalu.“ A tak jsem napsala: „Ženy, dívky, lidé. Mluvme o tom, jak se nám během menstruace kroutí střeva a prdíme.“ Mělo to úspěch. V té době zrovna na Heroine.cz vyšel text o bolestivé menstruaci, ke kterému se nám mnoho komentářů nahromadilo na Instagramu.
Dlouhodobě si všímám, že se mění způsob, jakým mluvíme o menstruaci. Tak předně o ní vůbec mluvíme. Nahlas. I mimo naše „ženské kruhy“ a holčičí šeptání. Častěji říkáme „menstruace“ a méně „krámy“ nebo „ty-víš-co.“ Mluvíme otevřeněji, zemitěji, bez příkras. Třeba že prdíme, potíme se, zvracíme a občas protýkáme.
Ve všech komentářích k tématu se opakují dvě věci: radost z toho, že se o tom konečně mluví, a potřeba sdílet vlastní zkušenost. Což jsou často dlouholeté útrapy s bolestmi.
(Jen upozorním, že pokud trpíte opravdu bolestivou menstruací či se vám zdá, že krvácíte hodně, poraďte se s odborníkem. Mohou to být projevy něčeho vážnějšího.)
Radost ze sdílení útrap a zkušeností
Co v diskuzích o menstruaci ženy také sdílejí, je radost, ba přímo nadšení z toho, že o tom konečně mluvíme. Že to vyslovujeme nahlas. Že říkáme přesně to, co ony také vnímají. Konečně se s tím necítí tak samy, oslabuje se stud a strach. A s tím přichází obrovská úleva a pak také pocity emancipace, síly a zadostiučinění.
Měly by se ženy za menstruaci stydět a skrývat fakt, že menstruují?
Společnost nám totiž často podprahově vnucuje, že je na menstruaci něco špatného. Že ji máme brát jako nějakou naši vinu a důvod ke studu. A že ji máme utajovat. „Ta vaše ženská záležitost, se kterou se běžte odklidit do stanu za hranicemi vesnice a vraťte se, až budete zase čisté,“ jak se děje v některých kulturách. Jenže menstruace není naše chyba, naše vůle, naše vina. Nesmí to být důvod ke zostuzování, ponižování a zesměšňování.
O menstruaci by se mělo mluvit víc a všude
Menstruace je biologický fakt, se kterým dlouhé dekády, měsíc co měsíc, žije polovina lidstva. Není na ní nic špatného, divného ani děsivého. Není to věc k utajování a opisování („moje dny“, „to“). Nemusí se to lakovat na modro (viz modrá barva místo krve v reklamách). Není to „ženský úděl“, který je třeba bez komentáře protrpět. Je to věc celého lidstva a jeho reprodukce, která náhodným řízením přírody padla na ženy.
Mluvit o ní, vědět o ní a brát na ni ohledy by měli všichni – a ještě víc možná ti, na které přímo nedopadá. Nejde o žádné výhody. Lidé s menstruací jsou už na vstupu biologicky znevýhodnění. Brát na ně ohledy znamená jen a pouze toto znevýhodnění dorovnávat.
Když si ty diskuse o menstruaci pročítám já, mám potěšení z toho kolektivního nadšení a úlevy. A pak se musím trochu smát: běžně pro Heroine vymýšlím různá sociální témata, sofistikované „progresivismy“ a „woukismy“, a ona chce na konci dne ženská hlavně slyšet, že se při menstruaci všechny potíme, prdíme a máme průjem.
