Proč jsem feministka. Výzkum ukazuje na potřebu rovných možností a života bez předsudků
Aktuální číslo tištěného magazínu Heroine má jako své téma feminismus. Mluví o něm - a zejména ho žije - Kamila Zlatušková z titulního rozhovoru, podívali jsme se na jeho historii i to, jak ho vidí osobnosti veřejného života. A teď jsme se zeptali vás, našich čtenářek. Jak odpověděla jedna z vás: „Feminismus je životní styl, je provázaný se vším co dělám a kdo jsem.“
Pokud by slovem roku 2020 nebyla pandemie, mohl by jím být dost dobře feminismus. Ve společnosti se něco pozvolna mění – a s tím doufejme i to, jak je význam tohoto slova vnímán. Vy, naši čtenáři a čtenářky, dávno víte, že slovo na f neznamená žádnou nenávist k mužům, snahu nad někým zvítězit a vzít si práva na úkor někoho jiného, a feministka není synonymem kariéristky ani frustrované ženy. Je to, zjednodušeně řečeno, touha po rovnosti práv a příležitostí, po možnosti uplatnit se v životě tak, jak chceme, a ne tak, jak nám někdo říká nebo to od nás očekává. Proč by někdo měl být proti?
Aktuální číslo tištěného časopisu, které je poslední dva týdny k dostání, je feminismu věnované. Ale že feministická témata jsou víc než aktuální, dokazují celé poslední měsíce. Pandemie odhalila, jak problematické je, když valnou většinu pečujících a pomáhajících profesí zastávají ženy, navíc špatně placené, od kterých se ale zároveň očekává, že se budou starat o děti, domácí výuku, domácnost. Není to tak samozřejmě všude, ale stále je to přetrvávající a dominantní jev. Dalším střípkem do skládačky jsou spory kolem ženských reprodukčních práv, které se řeší jak v Polsku, tak na Slovensku. Aby byly ženy skutečně svobodné, musí mít právo rozhodovat o sobě samé a o svém těle. Zdá se to samozřejmé, ale vidíme, že to zdaleka tak není.
Objednejte si aktuální číslo až do schránky! Zaplatíte stejnou cenu jako v trafice, poštovné platíme my.
Co znamená feminismus pro vás? Zeptali jsme se vás na dvě otázky. Proč jsem feministka? A co by měl feminismus přinést Česku?
Bára Janečková
Jsem feministka, protože nesnáším jakoukoli nespravedlnost a předsudky a odmalička nesnáším přizpůsobování se nějakým záhadným očekáváním ostatních „prostě proto“, bez racionálního a objektivního důvodu. Feminismus by měl přinést Česku větší rovnost pohlaví a etnik. Škatulky, do kterých se každý v jakékoliv situaci musí vejít, jsou u nás tak strašně úzké, že skoro každý z nich má nějaký mindrák.
Linda Prokešová
Jsem feministka, protože ve společnosti, ve které žiju, vidím každodenní nespravedlnosti, které mi kazí náladu. Každý den se potýkám s různými druhy sexismu (reklama, laskavý sexismus, internalizovaná misogynie), nerovným přístupem k ženám a mužům (a menšinám), a stereotypy, které bezmyšlenkovitě reprodukujeme dál. Sama se snažím jít proti všemu zmíněnému svým vlastním chováním a vidím za ta léta změnu k lepšímu i ve svém okolí. Feminismus mi dává bojovnost a sebevědomí – je to životní styl, protkaný vším, co dělám a kdo jsem.
Nepřítelem feminismu v Česku je buranismus a xenofobie. Jsem devadesátkové dítě, mám privilegium žít celý život ve svobodě, ale mrzí mě, že si s sebou táhneme zaprděnost, nenávist a strach. Feminismus by měl přinést změnu systémovou, od kořenů. Vše začíná v našich hlavách, našich rodinách. Měl by přinést odpoutání se od strachu z vykročení z komfortní zóny, odvahu, osvětu a sebejistotu. Bude to trvat ještě dlouho, ale jsme na dobré cestě.
„Teď jsem roztrhla všechna pouta.“
Zuzana Štefková, historička umění a kurátorka, a Lucia Dovičáková, výrazná slovenská malířka, jsou přítelkyně. Rozhovor, který spolu vedly, je neformální a zábavný, ale zároveň se nebojí jít na ostří nože. Mluví o sadomasochismu, mateřství, stárnutí, ženském údělu, plastikách a feminismu. To jsou témata, která se v Luciiných dílech objevují, a i proto jimi ilustrovala téma feminismu v zářijovém čísle časopisu Heroine.
Radka Mácová
Jsem feministka, protože věřím ve stejné příležitosti a šance. Protože mi vadí poměrně silné patriarchální uspořádání společnosti. Není mi příjemný všudypřítomný victim-blaming a mrzí mě, když kdokoliv musí prožívat bolavý život, protože nevyhovuje očekávaným genderovým rolím. Zároveň vnímám feminismus v širším kontextu, jako destigmatizaci a detabuizaci nejrůznějších témat od problematiky minorit po ekologický život. V neposlední řadě to vnímám jako prostředek pro rozšíření pojmu „normálnost“. Aby se k sobě lidi chovali fér, neodsuzovali, nesoudili. Jenom se vzájemně respektovali. Věřím, že právě feminismus může přispět k určitému myšlenkovému posunu a větší empatii a pochopení.
Patricie Polcová
Jsem feministka, protože pevně věřím v rovné šance a možnosti pro všechny lidi, bez rozdílu mezi pohlavím, sexuální orientací či barvou kůže. Co by měl feminismus přinést Česku? Třeba to, že je úplně normální sňatek osob stejného pohlaví, výchova nebo adopce potomka.
Barbora Kalousek
Už od mala jsem cítila určitou nespravedlnost pramenící jen z toho, že jsem žena. O Velikonocích bratr a bratranec dostávali spoustu dárků a peněz, a já jsem místo toho dostávala symbolicky na zadek, a nerozuměla jsem proč. Stejně tak jsem nechápala, proč je moje máma „manažerkou“ domácnosti. Proč jen ona vaří, pere, žehlí, uklízí apod. a můj táta a bratr to berou jako automatickou a přirozenou věc (stejně tak, jako že já bych jí měla pomáhat, protože jsem „holka“). Vždycky mě ta nespravedlnost štvala a hledala jsem odpovědi na otázky, proč to tak je. Dostávalo se mi odpovědí o přirozenosti, o tom, že to takto bylo od pravěku, o esenci ženství a mužství. Zkrátka spousta stereotypů, které mi ale logicky smysl nedávaly. Později jsem se začala dozvídat o „skleněných stropech“, počtu znásilnění (a taky o mylných názorech, které se kolem znásilnění reprodukují a házejí vinu na oběť), domácím násilí, pay gap a mnohém dalším, což mě ve feministických přesvědčeních jen utvrdilo. Stejně tak mě štve neustálá reprodukce stereotypů o genderu v médiích, nedostatečná reprezentace různých druhů žen, catcalling a street harassment, který znemožňuje ženám se svobodně, bezpečně a beze strachu pohybovat ve veřejném prostoru.
Feminismus by měl přinést Česku rovné příležitosti, zmírnit platovou nerovnost, debatu o sexuální výchově na školách i doma a osvětu o konsentu, znásilnění a domácím násilí (znám spoustu mužů, kteří se se mnou budou do krve hádat, že v manželství znásilnění neexistuje). Také bych byla ráda, kdyby se do debat o „ženských tématech“ měly možnost zapojit relevantní ženy, a ne pouze parta postarších mužů v oblecích.
Jana Řeháková
Říkám si, zda by bylo možná slovo feminismus aktualizovat a zmodernizovat a převést do slovníku 21. století ve výstižnější a s realitou korespondující formě. Je vidět, že tento pojem je zprofanovaný a podle mě patří k hnutí a možná až hysterii se vymezit proti opačnému pohlaví. Dnešní ženy jsou jiné a dnešní doba je jiná. Bohužel potřeba hájit práva a zejména rovnoprávnost žen zůstává. I když jsme ve 21. století, ženy jsou stále znevýhodněné – platově, kariérně, postavením ve společnosti a očekáváním společnosti (a jsou to jen muži, kdo mají tato očekávání, anebo i ženy od sebe a od jiných žen?). Mít práci na plný úvazek, platit účty (napůl), vypadat báječně, starat se o děti, manžela, chod domácnosti, žehlit, prát, vytvářet teplo rodinného krbu, být sečtělá, umět vařit, umět se chovat ve společnosti, mít pochopení pro časově náročné koníčky našich partnerů… Zapomínáme, že rovnoprávnost začíná v každodenním životě, že stejné věci bychom měli očekávat i od svých partnerů. Proč být s mužem, který tohle všechno čeká a sám nenabízí?
Pavlína Černá
Jsem feministka, protože si stojím za tím, že by ženy a muži měli být hodnoceni dle svých schopností a dovedností, nikoli podle pohlaví. V dnešní době si už dávno nemusíme hrát na lovce a sběračky. Samozřejmě nejsme všichni stejní, ale naše rozdílnost se neodvíjí jen a pouze od našeho pohlaví. Feminismus v Česku je zapeklitá věc. Mám pocit, že největší překážkou jsou tu paradoxně ženy ženám. Chtěla bych, abychom pochopili, že žijeme v moderním světě, kde feminismus prospívá všem – mužům, ženám a snad i LGBTQ.
Margarita Kinská
Jsem feministka, protože pravá rovnost politická (zastoupení žen), ekonomická (pay gap) a sociální (uznávání žen namísto posměchu) zatím nenastala. Obzvlášť u nás byl koncept feminismu tak nešťastně komunikován, že se pro většinu lidí stal prázdným trendem hodným výsměchu. V to počítám i kritiku principů galantního chování. Feminismus by měl přinést Česku reflexi, že ženská otázka není o ženství jako takovém, ale je to cesta k přemýšlení o ženách jako součásti společnosti, o ženské energii jako součásti každého z nás. Feminismus by měl přinést dialog.
