Proč nejím maso ani o Vánocích. Celer se neujal, ale chutná rostlinná alternativa existuje
Nejím maso, i když moje nejoblíbenější jídlo je kachna se zelím. A ne, nejím ho ani o Vánocích, přestože se mě na to lidé často ptají. Maso nedávám ani svým dětem a myslím si, že tím nijak nestrádají. Možná jim tím totiž dávám šanci na lepší život. Najít bezmasou alternativu štědrovečerního jídla nakonec není tak náročné, jak by se mohlo zdát.
Ještě před dvaceti lety jsem osobně znala jen pár vegetariánů a veganství bylo něco zcela exotického. Dnes veganů i v Česku přibývá, veganská bistra jsou stále populárnější a veganské produkty se běžně nabízejí i v supermarketech. O tom, jak je rostlinná strava prospěšná pro naše zdraví a šetrnější k přírodě, se píše i v mainstreamových médiích. Přesto my, co maso nejíme, ať už z náboženských, zdravotních, etických nebo ekologických důvodů, musíme svou volbu často obhajovat. (Podobně jako abstinenti odpovídají pořád dokola, proč nepijí, a jestli si nedají přípitek ani na silvestra.) Tady jsou ty nejčastější otázky, na které ohledně rostlinné stravy odpovídám.
Jíst maso je normální. Nebo ne?
Lidé a jejich předci mají maso jako součást jídelníčku více než dva miliony let. Také se podle antropologů potvrzuje teorie, podle které konzumaci masa vděčíme za zvětšování a rozvoj mozku, jehož provoz spotřebuje až 20 % naší energie. Lépe se vyvíjeli, přežívali a množili ti naši předci, kteří jedli maso. A následně ti, kteří ho jedli tepelně upravené. (Protože ještě dříve, než se naši předkové stali „lovci a sběrači“, byli nejprve spíše „mrchožrouty a sběrači“. Dojídali zbytky po schopnějších predátorech a uvařit nebo upéct maso z mršiny mělo jasnou evoluční výhodu.)
Ovšem stejně jako už dnes nečíháme s pazourkem v ruce, až se šavlozubý tygr nažere, abychom si mohli zajistit příjem kalorií nezbytný pro své přežití, není už pro nás tak zásadní konzumace masa jako taková. A to především pokud jde o množství.
Stačí se zeptat našich prarodičů, co jedli jako malí. Většinou vám potvrdí, že v dětství měli maso zhruba jednou týdně, případně ještě ve svátek. Ukazují to i statistiky. Popularita jednotlivých druhů masa se sice s časem proměňuje – dnes se jí mnohem víc drůbežího masa a méně hovězího než dřív –, celkově ale Češi jedí násobně víc masa než před druhou světovou válkou i pár let po ní. V současnosti snědí Češi 80 kg masa ročně na osobu. To je 1,5 kg masa za týden, přes dvacet deka masa denně. Před válkou to bylo jen 15 kg na osobu.
Před dvěma miliony let bylo pro lidi normální dojídat zbytky kořisti po velkých šelmách. Před sto lety bylo normální jíst hlavně brambory. Před třiceti lety bylo normální sníst za rok 30 kg hovězího, zatímco vloni se snědlo téměř třicet kilo drůbeže. Naše stravovací návyky se mění hlavně podle toho, co je dostupné. Denní konzumace průmyslově zpracovaných masných výrobků dneska sice je v naší kultuře běžná, ale normální ve smyslu přirozená nebo dokonce zdravá nikoliv.
Maso potřebujeme pro zdravý vývoj
I v případě, že se rozhodneme maso z jídelníčku zcela vyloučit, máme spoustu jiných možností, jak uživit své energeticky náročné mozky a dodat tělu bílkoviny. Bílkoviny, které jsou pro život nezbytné, nemusí být živočišného původu. Kromě luštěnin jsou bílkoviny hojně i v dýňových semínkách, mandlích, arašídovém másle, ovesných vločkách nebo dokonce ve špenátu a brokolici. Určitě vás teď napadá – a to vám děti jedí?
Něco ano, něco ne. Maso jim nedávám, ale to neznamená, že ho vůbec nejedí. Ve škole i ve školce ho dostávají téměř každý den. A mají ho občas i u babiček. U těch samých babiček, které vyrostly na hrachu a bramborách a které dnes mají pocit, že když někdo nedostane maso, tak je ošizen.
Nejíst maso není z praktického hlediska vůbec těžké. Doma si člověk uvaří bez potřeby zvláštních nebo nedostupných ingrediencí. Receptů jsou plné knihy, časopisy a internety. V Praze nebo větších městech je vegetariánských či veganských bister a restaurací taky dost. Potíže nastanou v restauracích na venkově. Dovolená nebo výlety v Česku tak většinou znamenají vybírat si mezi smaženým sýrem, smaženým květákem nebo pro změnu smaženými žampiony, případně je na menu ještě nějaké sladké jídlo.
Deset deka klobásky teď, nebo hypotetické zdravotní riziko někdy v budoucnu? Pro milovníka uzenin snadná volba. Ani mě by taková varování sama o sobě asi nepřesvědčila.
Najíst se na dovolené bez masa, mléka a vajec je pak skoro nemožné. Nečekám, že celý český venkov přejde na rostlinou stravu, ale mít v nabídce deseti hotovek pár jídel, které by neměly v názvu „roštěná“, „výpečky“ nebo „krkovice“, snad není úplně nereálné přání. Bohužel ani „salát“ na jídelním lístku není bezpečný, často v něm číhá slanina nebo šunka.
Přiznám se, že výzva je pro mě i ona blížící se štědrovečerní večeře. Zkoušeli jsme k bramborovému salátu různé náhražky masa, ale zatím jsem nenašla uspokojivou alternativu. (Smažený celer se u nás hitem Vánoc nestal.) Myslím, že klíčem k úspěchu je přestat se snažit, aby to „vypadalo“ trochu jako kapr a salát, a vymyslet něco úplně jiného. Zatím stále hledám a odolávám tlaku babiček mít maso „aspoň na Vánoce“. Přitom kdybychom opravdu chtěli ctít tradice, jedli bychom na Štědrý den pučálku a houbového kubu. Smažený kapr se totiž v českých domácnostech rozšířil až po druhé světové válce.
Maso je přece zdravé
Prakticky v celé své historii lidé jedli maso zvířat, která žila volně v přírodě. Nikdo je nekrmil hormony ani geneticky upravenými krmivy. Nikdo jim nedával antibiotika. O tom, že průmyslově zpracované maso a maso červené není možná zas tak moc zdravé, se mluví už dlouho. Světová zdravotnická organizace vydala zprávu, ve které varuje, že kdo jí hodně uzenin a červeného masa, má významně vyšší riziko rakoviny tlustého střeva. Podle japonské studie z roku 2019, která zkoumala zdraví více než sedmdesáti tisíc Japonců ve vztahu k jejich stravě, rostlinná strava naopak znamená menší pravděpodobnost rakoviny a kardiovaskulárních nemocí.
Jenže podobně jako taková varování nemají valný efekt u kouření a rakoviny plic, nefungují ani v případě masa. Deset deka klobásky teď, nebo hypotetické zdravotní riziko někdy v budoucnu? Pro milovníka uzenin snadná volba. Ani mě by taková varování sama o sobě asi nepřesvědčila.
Důvody mojí volby jsou především miliony zvířecích životů prožité v utrpení. Nesnesu nepřímo se podílet na odebírání telat kravám, klecových chovech slepic (jejichž zákaz se ale konečně podařilo prosadit), transportech v nelidských podmínkách. Pár záběrů na podmínky, v jakých se chovají hospodářská zvířata v konvenčním hospodářství, bylo tím finálním impulsem, kvůli kterému jsem přešla na bezmasou a převážně rostlinnou stravu. Chápu nicméně, že soucit nelze předepsat. Moje rozhodnutí je subjektivní povahy a nemyslím si, že je někdo horší člověk jen proto, že jeho volba je jiná.
Co se ale skutečně týká všech a zejména těch, kteří na svět teprve přicházejí, je vliv nadprodukce masa na celoplanetární klima. Nejsou to jen skleníkové plyny. S konzumací masa se pojí i kácení a vypalování původních lesních porostů, aby se mohlo pro hospodářská zvířata pěstovat více krmení. Greenpeace uvádí, že hlavním důvodem odlesňování Amazonie je živočišná výroba a 60 % půdy končí jako pastviny. Využívat půdu pro chov dobytka na maso přitom není moc efektivní. Podle některých propočtů se na něj využívá 80 % zemědělské půdy, ale pokryje jen 18 % spotřeby kalorií. OSN varovala, že bez změny současného způsoby výroby a hospodaření to mají lidé i celá planeta spočítané.
Jíte na Vánoce kapra?
I českými médii proletěly zprávy o tom, že konzumace masa má na klima větší vliv než létání a celkově doprava. Produkce masa a mléka je zodpovědná za 20 % skleníkových plynů. Omezit spotřebu živočišných výrobků je tak efektivnější než si jednou za rok odepřít let k moři.
Když vím, že je něco škodlivé pro moje zdraví, že to způsobuje utrpení mnoha živým tvorům a že to ve svých důsledcích ohrožuje zdraví a životy všech lidí a budoucích generací, tak se na tom nechci podílet. Je to podle mě to nejmenší, co můžu udělat pro to, aby moje děti měli aspoň šanci na Zemi „normálně“ dožít.
Ale kožené boty nosíš, co?
To, že nejím maso a omezuji mléčné výrobky, není žádná neprůstřelná doktrína. Vejce z volného chovu jím, do kávy si dávám mléko, nosím kožené boty a nemám ráda tofu. Mým cílem není nikoho nutit k vegetariánství nebo veganství. Je to moje volba a chápu, že to nemusí být cesta pro každého.
Nicméně myslím, že jíst tolik masa, jako se jí dnes, není zdravé pro nikoho. A pokud tím, že budu stále dokola odpovídat na ty samé otázky ohledně svého vegetariánství, pomůžu k tomu, že někdo konzumaci živočišných výrobků zkusí alespoň snížit, pak se prosím klidně ptejte dál.
Článek vyšel na Heroine.cz poprvé 21. 12. 2020.
Aktualizace: Po zveřejnění článku se v diskuzích objevilo mnoho cenných tipů na bezmasé a veganské alternativy štědrovečerní večeře. Z nich se u nás ujaly řízky z hlívy ústřičné. Máte vlastní osvědčené tipy? Podělte se o ně prosím v komentářích.
