„Bariéry vytváříme sami sobě,“ říká expertka na přístupnost Mariana Chytilová
Bezbariérový prostor neznamená jen, že se do něj dá vjet na vozíku. Skupina lidí s postižením je široká a pestrobarevná. Ostatně my všichni máme občas obtíže se pohybovat nebo orientovat ve městě, na úřadu nebo na webových stránkách. O konkrétních úpravách, přístupnosti a inkluzivním designu na příkladu Centra pro architekturu a městské plánování (CAMP) jsme si povídali s expertkou na přístupnost Marianou Chytilovou.
Oborem vaší práce je zvyšování přístupnosti. Můžete přiblížit, co se pod tím výrazem všechno skrývá?
Pod slovem přístupnost si lidé představují kdeco, ale když to zjednoduším: pokud se živíte přístupností jako já, snažíte se svým klientům pomáhat překonávat nebo nevytvářet bariéry. Bariéry můžou být ve veřejném prostoru nebo fyzicky v budově, ale třeba také v mobilní aplikaci nebo v programu nějaké kulturní instituce, ať už je to galerie nebo právě CAMP, kde teď sedíme.
Asi to potřebuju popsat konkrétněji. Jak nepřístupná může být třeba aplikace?
Představte si aplikaci internetového bankovnictví, kterou používáte třeba každý den a kterou někdo jiný používá tak, že se do ní nekouká, ale poslouchá ji. Potřebuje slyšet správně označená tlačítka, potřebuje slyšet popis obrázku, které ukazuje, jaký typ účtu si vybírá nebo co chce zaplatit. V případě aplikace, kde potvrzujete nějakou volbu, je potřeba, aby tlačítka, která jsou typicky červená a zelená, byla označena i nějak jinak. Lidí s barvoslepostí je v populaci hodně – devět procent mužů, necelé procento žen – a těm všem to červenozelené tlačítko splývá a není jim jasné, na jakou stranu zla nebo dobra se přiklonit.
