Zapomeňte na oddechovky. Léto je příležitostí pro romány Woolf, komiksy Jansson a hororovou pohádku Ferrante
Letní čtení je zvláštní příležitost. Nevyhledávám knihy, abych si oddechla, přesto v ostrém slunci a malátném stínu toužím číst jinak. Zjistila jsem to před lety nad Colettiným Osením, útlým románem o proměnách dospívání. V létě se čeká, bloumá a nicnedělá, vzniká tak prostor pro lyriku, na kterou v epice všedních dnů nezbývá čas. A pomíjivé se často stává fatálním.
Jestli někdo umí zastavit čas, pak je to anglická modernistka Virginia Woolf. V jejích knihách se zdánlivě nic neděje – pletou se punčochy nebo kupují květiny – přitom se čtenář dostává do hloubek lidské psychiky u jiných autorů nepoznaných. Ve dvacátých letech 20. století napsala hned čtyři romány, prvním z nich, Jákobovým pokojem, definovala svůj vypravěčský styl a dvěma následujícími, Paní Dallowayovou a K majáku, se zapsala do dějin literatury.
Podmanivá atmosféra charakteristická pro její prózy přitom vychází z obyčejných životů opomíjených žen a otevřela dveře ženské zkušenosti coby odpovědi na (tehdy) dominující mužský pohled na svět. A co ten čtvrtý? Román Orlando se svým fantaskním námětem hrdiny, který dokáže procházet časem a měnit pohlaví, stojí zdánlivě bokem, přesto expresivním jazykem a ptaním se po danosti ženských a mužských rolích do díla Woolf neodmyslitelně patří.
Tove Jansson, finská spisovatelka se švédskými kořeny, ilustrátorka a komiksová autorka, dokázala vytvořit místa, kde se cítí vítán každý. Řečeno současným jazykem inkluzivnější umělkyni pravděpodobně nenajdete. V Muminím údolí bez řečí přijali nihilistickou Ondatru, svéhlavou Miu nebo samotářského Šňupálka. Kromě krásně ilustrovaných próz jsou mumíni známí i z paralelní komiksové adaptace, která srší ironií a satirou a pro dětské čtenáře se příliš nehodí.
Letos vyšel v češtině první díl omnibusu muminích komiksů společně s autobiografickými prózami Dcera sochaře, Fair play. Po souboru povídek Cestovat nalehko a vzpomínkové próze Kniha léta je to už čtvrtý svazek představující Jansson českým čtenářům coby plnohodnotnou autorku pro dospělé. Její styl je civilní, nesentimentální a plný zámlk, ústřední téma se obvykle odvíjí od svobody jedince.
Lido di Dante je název skutečného letoviska i povídkové sbírky básníka Petra Borkovce. Dvanáct povídek stojí na autorových výjimečných pozorovacích schopnostech, díky kterým dokáže udělat povídku snad z každé situace, a přitom nadále sedět v baru se sklenkou v ruce. Moc se tu toho neděje, vypravěč většinou jen někam jde a zápletky se odvíjejí především v jeho hlavě, přesto je neustále přítomná předtucha zkázy. Skvělá literární hra plná nejistoty, (sebe)ironie a trefných popisů.
Léto popisované coby krátké období, během kterého dochází k zásadní a nevratné proměně, se stalo oblíbeným uměleckým obrazem v literatuře, filmu i komiksu. Grafický román sestřenic Jullien a Mariko Tamaki Jedno obyčejný léto zachycuje proměnu Rose a jejího přátelství s o rok mladší Windy. Každoroční prázdniny u jezera se tentokrát komplikují, Rose dospívá a hry Windy jí připadají až příliš dětské. Namísto toho se poprvé zamilovává, vymezuje vůči matce a zjišťuje, kdo je a kým chce v životě být. Melancholický komiks o zásadních tématech ženského života, který si za své věrné vykreslení dívčího světa vysloužil zařazení na black list amerických knihoven.
Knihoblok: čtenářský deník pro 21. století
České papírnictví papelote a online antikvariát Knihobot společně představují Knihoblok, který ocení knihomolové i ti, kdo by se čtením knih chtěli (znovu) začít. Knihoblok vám pomůže vytvořit si v životě prostor pro literaturu, ať už si přejete vzít knihy do rukou častěji, připomenout si to nejkrásnější z nich, nebo s jejich příběhy zůstat déle. „Knihoblok je flexibilní doplněk pro všechny čtenáře. Můžete si ho vést jako klasický deník nebo si do něj kreslit obálky fiktivních knih. Je v něm mnoho prostoru pro zápisky, spousta inspirace, ale pravidla žádná,“ přibližuje zápisník Kateřina Šachová, kreativní ředitelka papelote. Propojení s Knihobotem podle ní vyrostlo na základě společných hodnot, jakými jsou cirkularita, kreativita, láska k papíru a samozřejmě – ke čtení.
Trilogie Anny Bolavé zahrnující svazky Do tmy, Ke dnu a Před povodní bývá často hodnocena se sestupnou tendencí. Jestliže se ale čte na jeden zátah, mohou se lépe vyjevit záměry autorky i originalita snad jediných feministicko-ekologických próz v domácí literatuře. Pojítkem mezi jednotlivými knihami je prostředí jihočeského maloměsta, a především vodní živel, jehož role graduje v závěrečném románu. Bolavá vládne sugestivním stylem bohatým na básnické obrazy, v roce 2017 byla oceněna Magnesií Literou za prózu. Jejím nejoblíbenějším spisovatelem je Stephen King a největším koníčkem rybaření.
Máte během dovolené více času na čtení?
Ellenu Ferrante netřeba představovat, její Neapolská sága se stala globálním bestsellerem. Přesto se v její bibliografii vyskytuje útlá knížka, kterou čeští čtenáři opomíjejí – Pláž v noci. Moderní pohádka tematicky propojená s románem Temná dcera vypráví o panence Celině unesené Plavčíkem Kruťasem. Nechme stranou spory, jestli je děsivý příběh s několika ostřejšími slovy vhodný pro děti, zajímavé je, že se dá číst několika způsoby a Ferrante se v něm pustila také do veršů. Tuhle hororku můžete dát k dobru i u táboráku, tedy pokud ji dokážete odvyprávět stejně sugestivně jako oceňovaná spisovatelka.
