Nejlepší knihy roku 2023 podle redakce Heroine: Co budeme dávat (a chceme dostat) pod stromeček?

Kniha pro ženy, které zapomněly, že nemusí, anebo také Krátké příběhy pro divoké ženské duše – těmito větami knihu představují samy autorky. Michelle Losekoot, známá jako digitální vypravěčka, se s průvodkyní osobním rozvojem Táňou Brodskou seznámila před lety na jednom z rozvojových seminářů. Spřátelily se a napsaly knihu, kterou ilustrovala svými nezaměnitelnými obrázky Petruccya. Autorky se doplňují, Michelle nabízí racionální pohled, Táňa spirituální a střídají se v kratičkých kapitolách (Michelle si zapsala a Táňa vypráví), která nesou jasná poselství. Častými hrdinkami jsou ženy, které si na svá bedra naložily příliš moc, zapomněly odpočívat, které by se rozdaly pro druhé, až jim nezbylo nic, z čeho by mohly čerpat radost pro život. Nejvíc mě zaujala myšlenka, že posláním ženy je cítit, co cítí. Přemýšlím o tom už několik dní. A taky o krávách, tažných a chovných, a chybách, které lovcům tuleňů nikdo nevyčítá. Knížka mile a vlídně připomíná, že můžeme být takové, jaké jsme, a že nikdo nemá právo chtít po nás, abychom vyhovovaly jeho představám. Než vám začne šrotovat v hlavě, komu by tahle kniha udělala dárek pod stromečkem, tak bych si dovolila připomenout, abyste nejdřív ze všeho myslela sama na sebe.

„Když jsem seděla proti jeho tváři, byla mladá i moje tvář. Muži to vědí odjakživa a nerozumím tomu, proč mně by to mělo být odepřeno.“ Vztah padesátileté autorky s o třicet let mladším mužem je námětem první části knihy Mladík/Událost francouzské spisovatelky Annie Ernaux. Držitelka Nobelovy ceny za literaturu přináší upřímné postřehy o tom, jak se jako starší žena cítila vedle mladého muže, jaké vzpomínky na mládí v ní různé situace vyvolávaly. Přemýšlí o tom, co jí vztah dával i jak se vyrovnávala se stereotypy, kterým čelila. Stejně upřímně pokračuje dál, v druhé části knihy takto prozkoumává potrat, který nelegálně podstoupila ve svém mládí. Prozkoumávat je asi nejvýstižnější slovo, tady nejde o to, jak příběh dopadne, ale o intimní zkušenost popsanou v kontextu dané doby. Přečetla jsem ji jedním dechem. Pokud ještě nemáte vy nebo někdo z vašich drahých v knihovně Annie Ernaux, začněte s touhle.

Mám hned dva důvody, proč chci novinku Petry Soukupové na Vánoce buď dostat, anebo darovat. Tím prvním je samotná autorka. Petra Soukupová má dar výstižně zachytit intimní i trapné momenty partnerských a rodinných vztahů. Věřím jí každou větu. A ten druhý důvod je její psaní pro děti. Nepodceňuje své dětské čtenáře, nepodbízí se jim, a přitom jim předkládá naprosto přístupný a zároveň nevšední příběh. Divné děti a smutná kočka je pokračování Klubu divných dětí, který jsem zhltla, aniž bych věděla, že vlastně není určený dospělému čtenářstvu. Příběh malých outsiderů, kteří zažijí „mega husté“ dobrodružství, podle mě vezme za srdce každého, kdo se někdy cítil mezi ostatními divně a měl pocit, že mu ostatní nerozumějí. Což jsme nejspíš úplně všichni. A od Smutné kočky nečekám nic menšího. Tentokrát jde o prázdninové dobrodružství a pátrání po tom, komu patří zvláštní kočka, která se jednoho dne objevila na zahradě.

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa. Něco na tom bude, protože coby Knížková jsem letos knih přečetla žalostně málo. V poslední době navíc trochu ztrácím chuť ve volném čase číst tituly zaměřené na nerovnosti mezi muži a ženami: je to přece jen náplň mojí práce. Přes to všechno si ale pod stromeček přeju knihu V pasti pohlaví od Silvie Lauder. Novinářky, která mě svými tématy inspirovala v době, kdy jsem jako náctiletá ve většině médií marně hledala odpověď na otázku, proč se od nás holek, ale i od dospělých žen okolo mě čekají specifické věci, jaké kluky často ani nenapadnou. Lauder v knize popisuje, na čem jsme se v Česku z hlediska feminismu všichni zasekli a co to ženám doopravdy způsobuje. Odpověď mě zajímá pořád, i po delší době intenzivního hledání po vlastní ose. Nečekám veselé čtení. Přesto je mi jasné, že se od ní neodtrhnu.

Přilítla div ne z tiskárny. Novinky nehoníme, naopak dětskou knihovničku spíš plníme staršími kusy: jsou levnější, prověřené, nestrhne vás dav. Jenže už máme Anatomii od Adama. A tak jsme se nad ní řezali, že se objednávalo hned. Historie lékařství a léčení. Nechutná, nehorázně vtipná, ale důkladná.