Partneři žen, kterým pomáhala, na ni mířili zbraní. Sama od manžela utekla až po druhém pokusu o zabití

V roce 1988 jste jako osmnáctiletá odešla do USA. Co vám dodalo odvahu opustit rodinu a odejít sama tak daleko?

Spíš je otázka, jestli by nebyla větší odvaha zůstat v zemi, ve které bohužel panovala nesvoboda. A to jsem si neuměla představit. K rozhodnutí mi dopomohlo také to, že jsem chtěla studovat medicínu. Celý život jsem po tom toužila, ale ukázalo se, že doma je cesta uzavřená. Měla jsem možnost vzít si jeden kufr, dvě trička, sukni, jedny kalhoty a jít. A tak jsem šla.

V USA jste plánovala studovat. Jak to dopadlo?

Vlastně jsem ani přesně nevěděla, kde budu žít, kam přesně půjdu a kde skončím. Vyrůstala jsem v rodině, kde se víc mluvilo francouzsky než anglicky. Anglicky jsem uměla jen z gymnázia, takže jsem se dokázala jakž takž domluvit, číst a psát, ale jak se ukázalo, moc jsem nerozuměla.

Zkrátka jsem věděla, že podmínky a budoucnost, jaké mě čekaly doma, asi budou dost náročné. V roce 1988 se ještě nezdálo, že u nás režim padne. Takže jsem byla připravená dělat cokoli, abych se někde uchytila, abych mohla studovat medicínu, případně jadernou fyziku, která byla moje srdcovka. Nakonec se to nepodařilo, oba obory však zůstaly mojí vášní. Jadernou fyziku dnes studuji akorát tak, že si ráda a se zájmem čtu životopisy jaderných vědců. Sen o medicíně si žiju díky tomu, že dnes pracuju pro Slovenský červený kříž.

Proč jste v tehdejším Československu nemohla studovat medicínu?

Mnozí moji spolužáci se na medicínu dostali a vůbec neříkám, že byli poplatní režimu, ale, bohužel, vzhledem k historii naší rodiny mě navzdory dobrým studijním výsledkům nevnímali jako přijatelnou pro studium na lékařské fakultě.

Usadila jste se ve státě Idaho. U koho a jak jste tam žila?

Žila jsem v rodině novinářů. Byli to manželé, měli maličkého synka. Je to vlastně nádherný příběh o tom, jak se dějiny vracejí, anebo jak říkám, příběh řetězení lidskosti. Byli to totiž známí emigrantů z Žiliny, židovské rodiny, která přežila šoa. Moji prarodiče této rodině v Žilině pomáhali. Rodina mnohem později, v roce 1968, se synem emigrovala do USA. Jejich známí potom v Americe oplatili naší rodině pomoc a ujali se mě. Přes ně jsem se dostala k dalším známým a skončila jsem v Idahu, kde byli kovbojové, původní obyvatelé a pár exotů jako já.