Wim Hof, Diddy a ti ostatní. Proč by vás násilí ze strany slavných mělo zajímat, i když už o něm číst nechcete
Kázal o lásce, péči o zdraví a posouvání limitů vlastního těla. Jenže proslulý „Ledový muž“ je v soukromí nejspíš opileckým násilníkem. Řeč je o nizozemském extrémním sportovci Wimu Hofovi, jehož metodu milují desetitisíce lidí po celém světě. Chvílemi to vypadá, jako by se nařčení ze sexuálního nebo domácího násilí týkalo každého druhého slavného muže. Proč by nás to nemělo překvapovat a jak se k tomu postavit prakticky, píše v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.
Na konci minulého týdne o Hofovi vyšla reportáž v holandském deníku de Volkskrant, v níž promlouvá jeho bývalá partnerka Caroline a její tři dospělé děti – syn Noah, kterého má právě s Hofem, a starší Christiaan a Nathalie z předchozího manželství. Rodina se podle nich ze strany Hofa roky potýkala s urážkami, krutostí a domácím násilím, v případě Caroline se pak k výčtu přidal ještě sexuální nátlak a výhrůžky.
Co najdete v novém čísle
- Amerikánka je stejná jako vaše děti. Na obálce nového čísla je režisér Viktor Tauš spolu s „Amerikánkou“ Zdenou Vrbovou
- Vina, trest a odpuštění
- Chci se ti podívat do očí. Lze odpustit pachateli znásilnění? Máme ho chtít pochopit?
- Jak vyhrát stárnutí
Prsa, děloha a spol.
„Popadl mě pod krkem, takže jsem nemohla dýchat. Byla jsem hodně blízko smrti. Nakonec mě pustil, nejspíš proto, že byl poblíž Noah,“ líčí Caroline v reportáži jeden z incidentů. Christiaan zase vzpomíná, jak muž, na jehož učení založené na pravidelném otužování nedá dopustit polovina Hollywoodu od herce Orlanda Blooma po moderátorku Oprah Winfrey, denně vypil šest půllitrových plechovek piva, po nichž se jeho agresivní tendence měly ještě zhoršovat.
Věční skeptikové ohledně výpovědí žen týraných slavnými muži přitom jistě ocení fakt, že novináři nashromáždili řadu dokumentů, které Hofovo chování celkem jasně dokazují. Caroline totiž o bezpráví, jehož se na ní a na dětech Hof dopouštěl, vypovídala na policii. Například v roce 2012 soud excentrickému guru nařídil veřejně prospěšné práce a udělil mu pokutu za napadení Christiaana. Po omezenou dobu se Hof k rodině nesměl přiblížit, protože proti rodině „použil fyzické násilí, vyhrožoval jim smrtí a míra násilí z jeho strany během let eskalovala“, jak stojí v odůvodnění rozsudku.
V roce 2015 se zase soud rozhodl Hofa připravit o rodičovská práva ve vztahu k Noahovi, který podle něj ze strany otce utrpěl tolik psychického násilí, že se v jeho přítomnosti cítil neustále v ohrožení. Kromě toho Hof svých dohromady pět potomků (čtyři měl se svou bývalou ženou Olayou, která v polovině 90. let spáchala sebevraždu) zanedbával a platil směšně nízké alimenty, přestože mu jeho metoda vynášela miliony. Až teď, kdy měl o autorovi knih a motivačním řečníkovi ve Velké Británii vzniknout oslavný biografický snímek mapující jeho cestu k překonání hranic vlastního těla, se ale jeho bývalá partnerka rozhodla mluvit i s médii, a veřejnosti tak odhalit Hofovo skutečné já. V souvislosti s postavou Hofa také rozhodně nejde o první kontroverzi – před dvěma lety na festivalu Colours of Ostrava tvrdil, že ve skutečnosti nepotřebujeme nemocnice. Stačí se přece jen otužovat a meditovat.
Už zase?
U skepse a veřejného mínění se nejen v souvislosti s Wimem Hofem pozastavme. V poslední době to totiž skutečně může působit tak, jako by se sklony k sexuálnímu násilí a násilí obecně, manipulativnímu chování, zastrašování nebo vydírání týkaly každého druhého muže s vlivným jménem. Jsou to ostatně jen dva týdny od chvíle, kdy britská zpravodajská stanice BBC zveřejnila dokument popisující případy znásilnění a sexuálního obtěžování ze strany magnáta Mohameda Al-Fayeda (o něm si můžete přečíst v jednom z mých dřívějších komentářů pro web Heroine.cz). Tentýž týden policie zatkla slavného amerického rappera Seana Combse alias P. Diddyho kvůli obviněním ze sexuálního vykořisťování a obchodu s lidmi, za což mu nyní hrozí doživotní trest. Představitelé francouzského Lyonu mají momentálně plné ruce práce s odstraňováním jména Abbého Pierra, kněze nařčeného ze sexuálního obtěžování, z názvů veřejných prostranství. A pokud se zajímáte o prezidentské volby ve Spojených státech, pak máte jistotu, že jeden z kandidátů je soudem uznaný sexuální násilník – a Kamala Harris to není.
Je proto do jisté míry pochopitelné, že tohle množství případů může někoho zarazit a vyvolat automatickou obrannou reakci. „Už zase si máme číst špatné věci o někom, jehož dílo máme rádi, jehož život nás dosud inspiroval, kdo v nás zpovzdálí dokázal vyvolat něco pozitivního? Co se to děje se světem? To přece nemůže být pravda! Oběti si vymýšlejí, je to jasné,“ tvrdí autopilot v hlavách řady lidí, kteří budou v komentářích pod tímto textem nejspíš posměšně bagatelizovat všechno, co si prožila Caroline a Hofovi potomci.
Nechci jen opakovat mnohokrát zdůrazňované viktimologické poznatky týkající se domácího a sexuálního násilí (o mýtech, které kolem něj panují, si můžete přečíst třeba tady), přestože příběh Caroline jim zcela odpovídá – včetně obrovského strachu z Hofova chování poté, co ho opustí. Není ale od věci si připomenout, jaké společné rysy muži, o nichž se bavíme, mají. Všechny totiž spojuje značná míra autority, moci a v mnoha případech i možnost zahladit svoje jednání velkou sumou peněz. Jejich okolí jim ze strachu či podlézavosti často roky umetá cestičku a víceméně rezignuje na jakýkoliv větší projev nesouhlasu. V případě Wima Hofa jeho rodina také mluví o poměrně typickém komplexu velikášství. „Ty jsi Paní cukrovka, já jsem Ledový muž,“ měl se Hof smát svojí ženě s tím, že ona si na rozdíl od něj nemoci zaslouží.
Zveme vás na 3. ročník konference Svět podle Heroine
Třetí ročník konference, kterou s nadšením a láskou pořádá redakce časopisu Heroine, se koná 4. listopadu ve Veletržním paláci v Praze. Přijďte se inspirovat, tříbit si názory, proměňovat vlastní myšlení a taky se bavit!
Zažijete slavnostní předání cen Moje Heroine 2024, diskuse na téma Ženské zdraví, křest českého překladu knihy South of Forgiveness, workshopy a mnoho dalšího.
Co s tím máme dělat my, kterých se tyhle případy přímo nedotýkají? Musíte se najednou zříct Wim Hofovy metody, i když vám jeho způsob otužování vyhovuje? Nebo si raději už nikdy neoblíbit žádnou známou osobnost? Ne nutně. Mnohem důležitější je přestat zavírat oči před množstvím násilí, které se děje i tam, kde byste jej třeba nečekali.
K tomu přidejme fakt, že rozhodnost a dominance jsou u mužů stále stereotypně brány jako ty nejdůležitější vlastnosti hodné obdivu, leckdy bez ohledu na kontext, v nichž jsou uplatňovány. A nakonec také přetrvávající nastavení společnosti, která má tendenci obětem spíše nevěřit a jejich utrpení minimalizovat – možná proto, že je pro nás v řadě ohledů hluboce nekomfortní. A možná také proto, že spoustě lidí může připomínat jejich vlastní zasutá traumata, jimž v době jejich vzniku také nikdo nevěřil. Pokud jste některým ze jmenovaných mužů, je velmi snadné se za těchto podmínek začít sám na sebe dívat jako na někoho, pro koho pravidla prostě neplatí. Prostředí bohatých a slavných však zároveň není tak specifické, aby se v něm neodrážely širší společenské trendy. Podle výzkumu Evropské unie totiž fyzické či sexuální násilí ze strany partnera zažilo 22 procent žen po patnáctém roce věku. V tomto ohledu jsou tak případy, o nichž se bavíme, velmi osobní i pro nás „smrtelníky“. Nejde jen o vily v Hollywoodu, ale dost možná i o vedlejší vchod ve vašem činžáku.
Co s tím máme dělat my, kterých se tyhle případy přímo nedotýkají? Musíte se najednou zříct Wim Hofovy metody, i když vám jeho způsob otužování vyhovuje? Nebo si raději už nikdy neoblíbit žádnou známou osobnost? Ne nutně. Mnohem důležitější je přestat zavírat oči před množstvím násilí, které se děje i tam, kde byste jej třeba nečekali. Snažit se ozvat, když někdo překračuje vaše hranice, a pomáhat těm, kteří to sami nedokážou. A především se učit obětem – ano, obětí skutečně je ten, kdo se obětí cítí být, dokud se neprokáže jinak – prostě jen naslouchat.
