Fetujeme, protože se neumíme uvolnit. Na drogách je celý svět, ale Češi jsou v nich premianty

Na drogách je celý svět. Češi ale v jejich konzumaci patří mezi premianty. Podle autora dokumentárního cyklu Česko na drogách Ivo Bystřičana vedle marihuany nebo pervitinu, jehož produkce je od sedmdesátých let minulého století tuzemskou doménou, vynikáme zejména v pití alkoholu. „Alkohol byl skoro vždy legální na rozdíl od mnoha jiných substancí. Když se opilý strýček na rodinné oslavě chová jako kretén, je to přece legrace a vyspí se z toho. Kdyby se úplně stejně choval člověk intoxikovaný čímkoli jiným, řekne se: ‚To je hrůza, ten člověk by měl jít na léčení, je nebezpečný jak druhým, tak sám sobě,‘“ upozorňuje Bystřičan na paradoxní uvolněnost, kterou společenskému obrazu propůjčujeme navzdory jeho rizikům.

Ačkoliv je podle režiséra v současnosti moderní užívání drog připisovat prožitým traumatům, ve skutečnosti se za ním může skrývat mnoho dalšího: touha po potěšení, uvolnění se, neschopnost svěřit se s trápením nebo od něj ulevit blízkým lidem. „Mám pocit, že nadspotřeba drog je daná tím, že tyhle věci moc neumíme. Zažívám to nejenom jako dokumentarista, ale i jako táta,“ uvažuje v rozhovoru.

Právě děti a mladiství jsou vůči závislostem obzvlášť zranitelní: co by si měli podle dokumentu uvědomit rodiče, co funguje víc než strašení a jak mohou oni sami přispět k nejlepší prevenci? Proč se člověk může dostat do potíží mnohem dřív, než si vytvoří závislost?