Pomůže oběti, když bude pachatel „sedět, až zčerná“? Ani ne, říká expertka na restorativní justici

Co potřebují oběti trestných činů? Podle Terezy Řehákové jim překvapivě příliš nepomůže, když projdou soudním řízením, pachatel je odsouzen a odeslán do vězení. „Chtějí být vyslyšeny a také chtějí potvrzení, že to, co se stalo, je skutečně špatně. Být si tímhle jistý totiž není vůbec automatické. Někdy by stačilo, kdyby oběť dostala prostor u soudního řízení. Skutečná újma často není přiznaná. Existují nástroje jako prohlášení oběti o dopadech, jsou ale využívány málo. Je přitom také nesmírně důležité oběti říct, že to, k čemu došlo, bylo špatně a její vina to není. Současně oběti stojí o náhradu vzniklé újmy a zaplacení vzniklé škody,“ popisuje Tereza Řeháková.

Stejně tak ale odsouzení často nepomůže ani pachateli. To, že trest odnětí svobody znamená, že splatí svůj dluh společnosti, často vůbec nevnímají. „Troufla bych si ze zkušenosti říct, že jen menšině z nich je to jedno. Jsou to mnohdy lidé, kteří na to myslí každý den. Vrací se jim to – zvlášť v kriminále na celách a při nocích, které v tom prostředí bývají drsné. Vrací se jim, co udělali, jak se chovali, jak tu oběť zasáhli. Někdy ve věznici dosáhnou na dobrou terapeutickou péči a pak se dostanou do místa, kdy to potřebují urovnat nebo napravit – pokud je to možné. Často jsou bezradní v tom, jak to udělat.“

Restorativní justice pak pachatelům i obětem nabízí prostor k tomu, aby se mohli s následky trestného činu vypořádat. Někdy – pokud si to všichni zúčastnění přejí – může dojít k restorativnímu setkání. „Někdo říká, že to chce uzavřít s tím, jak se chýlí ke konci i jeho věznění. Aby mohl začít venku znovu a líp. Jiní se zase dozví, že se oběť obává jejich propuštění. A oni ji chtějí ujistit, že se jich nemusí bát,“ vysvětluje Řeháková. Někdy se na setkání ale oběť nebo pachatel necítí. Ani pak není nic ztraceno. „Dlouho jsme si mysleli, že jde hlavně o jejich přímé setkání. O to vyříkat si to. Dnes ale vidíme, že čas strávený s facilitátory, kteří o  tom s jednou ze stran mluví a provedou je jejich prožitky i plány do budoucnosti, může přinést úlevu nebo uspokojení. Pokud se takto pracuje s oběma stranami, můžou jim pak facilitátoři nebo facilitátorky informace od toho druhého se souhlasem předat. K přímému setkání ani nemusí dojít,“ ujišťuje expertka.

Restorativní justice nabízí možnost, jak se lidé zasažení trestným činem mohou se svými traumaty vypořádat. Jenom to, že si pachatel trest „odsedí“, a přitom se s ním nijak nepracuje, totiž situaci nezmění. „Můj kolega z oblasti vězeňství používá trefný příměr. Porouchá se vám auto, vy ho zavřete do garáže a po deseti letech ho vytáhnete s očekáváním, že bude najednou fungovat. Nebude, navíc řada součástek ještě zreziví. Nikdo ho totiž za tu dobu neopravil. Je v možnostech vězeňské služby se všemi potřebnými lidmi z přeplněných českých věznic pracovat odborně tak, aby se skutečně změnili? Jsou desítky výzkumů, které dokazují, že prostá izolace ty vězně opravdu nezmění. Naopak v tom prostředí často zdrsní,“ dodává Tereza Řeháková. O tom, jak restorativní justice funguje, s kým vším pracuje, jakou roli v setkáních hrají facilitátoři, a ještě mnohem víc, se dočtete v rozhovoru Lukáše Houdka na webu Heroine.cz.