A co když neprojde? V Senátu vrcholí boj o úmluvu proti násilí

Celým názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí je mezinárodní smlouva, která rozpoznává násilí páchané na ženách a domácí násilí jako závažné porušování lidských práv. Její ratifikace je tak nesmírně důležitým krokem v ochraně lidských práv a posílení demokratických hodnot. Již za pár dní se ukáže, jestli se Česko přidá k 22 zemím EU, které dosud úmluvu ratifikovaly, a přihlásily se tak k snaze zlepšovat systém pomoci obětem, nebo zůstane mezi posledními pěti zeměmi společně s Bulharskem, Slovenskem, Maďarskem a Litvou, které si naivně namlouvají, že je u nich všechno v pořádku a úmluvu nepotřebují.

Hlasování v Senátu, které je na programu dnes, 24. ledna, bude zásadní. Úmluvu musejí schválit obě komory Parlamentu České republiky, a pokud ji Senát odmítne, do Sněmovny se už nedostane. Úmluva bude odložena na neurčito.

Argumenty odpůrců z řad Senátu oscilují někde mezi popíráním („všechno máme v pořádku, úmluvu nepotřebujeme“), skepticismem („úmluva obětem nepomůže“) a strašením koncem civilizace, které jde nejlépe vyjádřit slovy senátora Oberfalzera, podle kterého jde o „generální rekonstrukci společenských zvyklostí a uspořádání, ve kterém jsme zvyklí žít”.

Naštěstí v Senátu sedí i silný blok podporovatelů/ek úmluvy, mezi nimiž je například předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), který se trefně vyjádřil, že argumenty proti ratifikaci vnímá „trochu jako boj proti tomu, abychom se polepšili“. Tento boj v Senátu vedou zejména zástupci ODS a KDU, kteří jsou většinově proti úmluvě.

Drakonickou situaci v Senátu předjímají již výsledky senátních výborů. Minulý rok jen Výbor pro vzdělávání a lidská práva doporučil přijetí úmluvy. Tři další výbory úmluvu nedoporučily, přičemž Ústavně-právní výbor ji odmítl s tím, že se jedná o „ideologický dokument“. Senátní ústavní komise, která byla většinově úmluvě nakloněna, nakonec nedospěla k rozhodnutí, protože odpůrci opustili jednání, aby znemožnili hlasování.

Úmluva proti násilí je unikátní svým systematickým přístupem k domácímu násilí a násilí na ženách. Stojí na čtyřech klíčových pilířích, kterými jsou prevence, dostupná pomoc obětem, spravedlivé stíhání pachatelů a spolupráce všech zapojených subjektů. Na 30 stranách dává komplexní návod, jak postupovat, abychom se jako společnost vymanili z bludného kruhu násilí.

Pokud dá Senát úmluvu k ledu, bude to mít následky na situaci nynějších, ale i budoucích obětí násilí i na renomé státu. Nepřijetí úmluvy může vážně poškodit obraz Česka v oblasti lidských práv. Ratifikovat úmluvu bylo v minulém roce jedním z nejčastějších doporučení, které jsme dostali v rámci přezkumu OSN v oblasti lidských práv. Podle zmocněnkyně pro lidská práva nám doporučovalo ratifikovat téměř 30 zemí. Nepřihlásit se k úmluvě o potírání násilí je mezinárodní ostuda, která se nám vrátí jako bumerang ve chvíli, kdy ČR bude upozorňovat jiné státy na nedodržování jejich lidskoprávních závazků.

A co je ještě důležitější, odmítnutím úmluvy stát vyšle obětem násilí signál, že nám na jejich situaci nezáleží. Zakonzervuje se současný stav zlehčování a normalizace násilí, ve kterém se oběti obávají o násilí promluvit a vyhledat pomoc. I nadále bude nahlášeno pouze 10 % všech případů znásilnění, protože oběti nebudou mít – stejně jako doteď – důvěru v systém. Pomoc obětem a jejich dětem bude nadále nedostatečná a nedostupná. Nezmění se nic na hrozivých statistikách, podle kterých až 162 tisíc žen ročně vyhledá lékařskou pomoc kvůli domácímu násilí. Nezmění se nic na tom, že každá třetí žena a každý devátý muž mají zkušenost s domácím násilím a OSPOD ročně registruje 2500 případů domácího v rodinách s dětmi. Velmi pravděpodobně se nezmění vůbec nic.