První lásky, na které hezky vzpomíná málokdo. Měly by se vztahy studentů a vyučujících zakázat?
Dívka se starším profesorem, učitelka a její student. Vztahy mezi studentstvem a vyučujícími mají různé podoby, ale jednu věc společnou: panuje v nich mocenská nerovnováha, kdy mladší z dvojice tahá za kratší konec provazu. Proto sílí hlasy po opatřeních, které by vedly k tomu, že už podobné vztahy nebudou považovány za normální a běžnou součást života na základních, středních ani vysokých školách.
Podle organizace Konsent se celkem běžně děje, že čeští vyučující trousí na adresu svého studentstva lechtivé poznámky, verbálně je obtěžují a posílají jim nevyžádané fotografie svých genitálií. Kolik studujících ale zažilo skutečný intimní vztah s vyučujícím nikdo systematicky nesleduje, a tudíž neexistují ani přibližné odhady. Poslední průzkumy jsou třináct let staré. Podle ombudsmana DAMU Petra Poláka v tomto stát dlouhodobě selhává. „Bez dat se o tom těžko mluví. Kdo jiný by je měl sbírat než Česká školní inspekce, která už dnes sleduje bezpečnostní aspekty vzdělávání? Má všechny nástroje k tomu, aby se ptala pedagogů i studentů. Pokud nezačneme sbírat data a řešit to systémově, budeme tu dál jen přešlapovat na místě.“
„I když se bavíme o romantickém vztahu, který může vzniknout dokonce na popud studujících, neměli bychom získat pocit, že se jedná o skutečně konsenzuální vztah. Adolescenti přirozeně hledají vzory, podporu a potvrzení vlastní hodnoty. Učitelé jsou pro ně nejen intelektuální autoritou, ale často i prvním dospělým, který jim věnuje individuální pozornost. Ve věku, kdy se formuje identita, lze takovouto formu interakce snadno zaměnit za romantický cit. Hranice mezi obyčejným okouzlením, respektem a touhou po blízkosti je ale tenká,“ píše Barbara Herz ve svém textu pro web Heroine.cz.
Pokud studující není mladší patnácti let, nejedná se přitom o zneužívání. Jde přitom o velmi zranitelnou skupinu dospívajících. „Mozek podle posledních výzkumů dospívá kolem pětadvaceti let. Takže mezi patnácti a osmnácti to opravdu nejsou hotoví lidé. Půjčku si vzít nemohou, ale v navazování vztahů mají být schopni plně dohlédnout všechny důsledky, včetně toho, co to může udělat s jejich životem, ale i celým kolektivem,“ říká psycholožka Kateřina Mašková, která se těmto vztahům profesně věnuje.
Momentálně ale chybí etické kodexy a závazná pravidla, která by podobné svazky zapovídala. Zejména skupina ve věku 15 – 18 let není jinak chráněna. Stejně tak se ale nemá o co opřít vyučující, do kterého se zamiluje student či studentka. Existují někde v zahraničí normy, které by nás mohly inspirovat? A co jejich zavádění stojí v Česku v cestě? Dočtete se na webu Heroine.cz.
