Na Žižkově jako v Norrebro? Pět lekcí z dánské čtvrti, kde by chtěl žít každý

Žít v prostředí, kde se člověk cítí dobře, je základní životní potřebou. Dánsko je pravidelně jmenováno mezi zeměmi, kde je kvalita života nejvyšší. Nebylo tomu ale tak vždycky. Kodaň si svou krizí, kterou mnohá města pocítila až v devadesátých a nultých letech, prošla o třicet let dřív. Potýkala se s hustou autodopravou, veřejná místa začala zabírat parkoviště, v centru rostly vysoké kancelářské budovy, náklady na život činily hlavní město pro mnohé nedostupným. Architekti městského plánování ve spolupráci s politickou reprezentací města tehdy učinili vědomé rozhodnutí: zachovat město v měřítku „pro lidi a pro život“.

Norrebro, chudá industriální čtvrť s vysokou mírou kriminality, těmto snahám dlouho odolávala. Plány na přestavbu narážely na odpor místních, kteří neváhali vyjít do ulic a sáhnout i k násilí. K přestavbě nakonec došlo a vznikly nové domovní bloky i více parků a veřejného prostoru. Až do devadesátých let si ale Norrebro stále neslo pověst čtvrti, kde není bezpečno, kde prostě nechcete vychovávat své děti. Pokud nemusíte.

Skok o třicet let dopředu – a Norrebro bylo v prestižní anketě magazínu Time Out vyhlášeno mezi 27 tisíci dalšími uchazeči jako „nejvíc cool čtvrť na světě“. Nyní by zde, na rozdíl od Českých Budějovic, „chtěl žít každý“. Jaké procesy k tomu přispěly a co si z toho můžeme vzít pro komplikované a kontroverzní otázky městského plánování?

Lekce 1: Lidé by měli cítit, že místu, kde bydlí, mohou dát něco svého.

Komunita

Ať se v Norrebro bavíte s kýmkoliv, dřív nebo později tohle slovo zazní. Zjevně nejde o komunitu postavenou na sdílených názorech a postojích, na to je místní prostředí příliš diverzifikované. Žije tu na jednom místě víc než šedesát různých národností. Komunita v tom duchu, jak ji místní vysvětlují, znamená v podstatě „všechny, kdo tu žijí“ a kdo spolu sdílejí veřejný prostor. Cílem je nenásilně propojovat, a to i skrze architektonická řešení, nabízet možnost „usednout“ vedle cizince a dát se s ním do řeči. Najdete tu bezpočet odpočívadel, laviček, veřejných sportovišť, skateparků nebo šachových stolků.

Superkilen

Park Superkilen, dokončený v roce 2012, je zosobnění myšlenky, že čtvrť patří lidem i s jejich osobní historií a původem. Umělecká skupina Superflex přišla s nápadem rozdělit kilometr dlouhý volný prostor na tři zóny – přírodní park, náměstí určené pro setkávání a veřejnou expozici artefaktů a objektů, které reprezentují jednotlivé národnosti. Na křižovatce u metra Skjolds Plads tak stojí stožár typického amerického dineru propagující čerstvé donuty, potkáte zde skluzavku ve tvaru chobotnice z Japonska, plastiku býka z Málagy a mluvící odpadkové koše z Birminghamu.

Lekce 3: Jídlo prochází kromě žaludku i srdcem a spojuje jindy nespojitelné.

Nástroj solidarity

Jen máloco vylepší váš well-being jako dobré jídlo na pěkném místě. Norrebro má díky své multikulturalitě unikátní možnost nabídnout na malé ploše všechny chutě světa. Na hlavní ulici a nejfrekventovanější dopravní trase Nørrebrogade potkáte stánky s arabskou, mexickou nebo tradiční francouzskou kuchyní. Určitě ochutnejte zdejší schawarmu, ve které tu každý rok pořádají mistrovství. Dánové mají svou vlastní kuchyni také v úctě a mnohá jídla jsou servírovaná tak, aby se o ně dalo dělit. Klasický smørrebrod, tedy po našem obložené chlebíčky, tu potkáte v mnoha variantách od obyčejných do ruky po gurmánskou variantu v designových restauracích.

Iniciativa DYRK

O farmaření ve městě lidé buďto sní, nebo se mu vysmívají. Včelařit na střeše činžáku? Pěstovat zeleninu v pruhu zeminy mezi dvěma ulicemi? Iniciativa DYRK, která byla založena v Norrebro už v roce 2010, si podobně jako jiná podobné sdružení vytkla za cíl zmenšit uhlíkovou stopu a poukázat na jiné způsoby získávání potravin než v místním supermarketu. Jejich zájmem je ale možná víc než kde jinde podpořit společné úsilí a práci a nechat lidi nahlédnout do problematiky lokálního pěstitelství ne přes veřejnou besedu, ale s rukama od hlíny.  

Kantýna Absalon

Na hranici mezi Norrebro a Vesterbro se nachází veřejná jídelna, které zároveň slouží jako komunitní centrum. Absalon funguje jako nízkoprahová kantýna, kde se můžete najíst za zlomek ceny – pokud se ovšem včas na internetu registrujete. Dlouhé stoly je nutné obsadit čtvrt hodiny před začátkem podávání jídla, jinak vás už nepustí dovnitř. Jednoduchá, z většiny vegetariánská jídla připravují kuchaři tak, aby se dala rozdělit mezi šest lidí u stolu – nemalujte si ale, že pokud přijdete v šesti, budete sedět spolu. V kantýně se nehledí na to, kdo s kým přišel, stoly se obsazují rychle a efektivně. Jídlo uvede jeden ze zaměstnanců centra a pak postupně vyzývá zástupce od jednotlivých stolů, aby zezadu donesli jídlo pro ostatní. Je to trochu jako na táboře: bláznivé a stmelující.

Lekce 4: Poznej, s kým tu žiješ.

Paměť a porozumění

Norrebro nemá idylickou historii a lidé si tu toho jsou vědomi. Paměť města a jeho obyvatel je tu tím, co dává snahám o komunitní život váhu. Kontinuita a porozumění bojům, které vedli ti, co tu žili před nimi, dokázaly Norrebro udržet stranou nejflagrantnějších projevů gentrifikace. Vědomí historie dává porozumět současnosti.

Human Library

Navzdory lehce zneklidňujícímu názvu je Lidská knihovna projektem, který se od roku 2000, kdy byl v Kodani založen, rozšířil do osmdesáti zemí světa. Zajímali jste se někdy o příběhy lidí, které „napsal sám život“, ale nedostane se k nim nikdo jiný než blízcí přátelé a rodina? Co za bohatství ukrývají vzpomínky dříve narozených, kteří na jednom místě prožili třeba šedesát let? Jak se dozvědět o životě lidí z jiné kultury, pokud je nepotkávám jinak než letmo na ulici? Lidé zapojení do projektu se stávají živými „knihami“, které si můžete půjčit a poslechnout. Původně jednorázová akce získala v Norrebro permanentní sídlo a stále rozšiřuje svůj tematický záběr. 

Lekce 5: Dát lidem možnost efektivně a bezpečně se přesouvat po městě tak, aby auta v centrech nebyla potřeba.

Auta do měst – aspoň těch současných – patří. Jsou pro ně navržena, udržována a upravována, jsou na ně brána ohledy v každé nové výstavbě, pohyb po městě je bez nich často složitý, zdlouhavý, a pokud potřebujete něco přestěhovat, tak rovnou nemožný. Kodaň už před desítkami let začala svoje ulice vědomě proměňovat tak, aby sloužila chodcům a cyklistům. Společně s plánem shora přišla odpověď zdola: cykloekonomika kvete, na každém rohu najdete specializované obchody, lidé si pro své potřeby upravili kola tak, aby toho víc uvezla (takže tu běžně potkáte cyklotříkolky s jedním kolem vzadu a dvěma menšími vepředu, mezi kterými je umístěn koš velký dost pro dvě děti nebo nedělní nákup). Pro pohyb po městě je kolo suverénně nejrychlejší dopravní prostředek a lidé ho také tak používají: jezdí rychle, mají přednost před auty a i chodci se musejí pořádně rozhlédnout, než přejdou přes cyklostezku.

Do Kodaně se Heroine mohla podívat díky síti A&O hostels.