„Menstruace? Chlapi by se měli zajímat,“ říká Anna Marešová

„Moje práce se točí kolem žen, kolem jejich intimity a zdraví. Tramvaj byla jen bokovka, i když celkem úspěšná,“ směje se jedna z nejvýraznějších českých designérek dneška, když si spolu povídáme v jejím holešovickém studiu. Před pár měsíci dostala za projekt vyhlídkové tramvaje T3 Coupé designérského Oscara – Red Dot Award.

Prestižní cenu přitom získala i před třemi lety, tehdy za luxusní vibrátor značky Whoop.de.doo, kterou Anna Marešová buduje už od roku 2013. I když se o ní v médiích nejčastěji mluví jako o „dívce s vibrátory“, jde o zbytečné zjednodušení, v jejím případě toho totiž stojí za pozornost mnohem víc.

Nedávno jsi na Facebooku sdílela fotku z Los Angeles. Byla jsi tam na dovolené, nebo pracovně?

Byl to spíš výlet. Přítel letěl do Ameriky pracovat a mě si přibalil do kufru. Ale když jsme se vraceli přes New York domů, domluvila jsem si schůzku s paní z jedné PR agentury a hlavně jsem se šla podívat do Museum of Sex, kde jsem nechala naše vzorky, jestli by je nechtěli do svého obchodu. Takže jsem tam vlastně byla i pracovně.

Jaká je šance prorazit s produkty Whoop.de.doo v zahraničí?

Věřím, že to jde, i když to bude fuška. Problém není v tom, že jsme malá značka, ale že nejsme produkt, který by se mohl prodávat ve velkých řetězcích. Takže musíme jít postupně po malých krůčcích.

Jak teď řešíš „přeshraniční“ spolupráci?

Došla jsem k závěru, že nejlepší bude hledat si v zahraničí partnerské kamenné obchody a marketing dál dělat z Česka. Teď se nám docela daří na Slovensku, postupně chceme expandovat dál do Evropy. Je to mravenčí práce, ale dává mi to smysl.

A co americký trh? Je tam reálná šance?

Kdybychom se prodávali v Museum of Sex, bylo by to super. Každopádně mi udělalo velkou radost, jak v Americe na moje produkty reagovali. Třeba právě ta paní, se kterou jsem v New Yorku řešila PR. Na schůzku vzala svoji sedmdesátiletou mámu, seděly jsme v kavárně ve Whitney Museum, ony si vybalovaly z krabiček Venušiny kuličky a vibrátor, chichotaly se a byly nadšené. Kolem chodil číšník a pořád nakukoval, co tam máme. Když to pak viděl, dost se červenal. Ale nakonec si stejně vzal vizitku, prý se může jednou hodit.

Takže žádní puritáni?

Hrozně se jim líbilo, že jde o prémiový výrobek. Že to je designová věc, nic nevkusného. To většinu lidí zaujme. A je to taky důvod, proč jsem se pro tenhle byznysplán rozhodla.

Co se týče puritánství, je Amerika země kontrastů. A to i v otázce sexuality. Někomu se naše výrobky líbí, jiného pohoršují. To je normální.

Pořád dáváš při distribuci přednost designovým butikům před klasickými sexshopy?

Rozhodně. Chceme ukázat, že tyhle věci k životu patří a že by se za ně nikdo neměl stydět. Navíc když jsou krásně vyrobené. Designové butiky v Česku máme už celkem pokryté. Klasickým sexshopům se vyhýbáme, protože jsme úplně jiný typ zboží, než se tam běžně nabízí.

Není to chyba? Třeba by se našlo dost lidí, co by si něco koupili…

Myslím, že ne. Mezi těmi kvanty výrobků bychom jen zapadli. Zákazníky by možná zarazila vyšší cena, ale naši filozofii by asi nepochopili. Stačí jim levné produkty z Číny.

Je v Česku nějaký luxusní sexshop?

Jasně, v Praze v Benediktské ulici je butik Intimity. Tam nechybíme. Ale většinu výrobků prodáváme online.

Jak velká část objednávek je ze zahraničí?

Je to zhruba osmdesát ku dvaceti ve prospěch Česka. Hodně objednávek chodí ze Slovenska. Snažíme se zviditelnit v Anglii. A pak to bývají nárazové vlny. Třeba nedávno jsme prodali 14 výrobků do Dánska. Většinou je to spojené s tím, že nás někdo doporučí v článku nebo v příspěvku na sociálních sítích.

Takže by se hodilo, kdyby si vás na Instagram dala Victoria Beckhamová…

To by bylo super. Ale nejdřív bych musela prodat zboží za bambilion, abych si ji mohla dovolit zaplatit.

Spousta firem spolupracuje alespoň s tuzemskými influencery. Jak to máte vy?

V propagaci na sociálních sítích to máme složité. Kosmetika nebo oblečení se nafotí snadno, ale erotické pomůcky jsou zkrátka něco jiného. Vím, že nás má doma hodně českých hereček a zpěvaček, ale beru to jako jejich intimní záležitost. Naše kmotry jsou Tonya Graves a Monika Načeva. Spolupracujeme s Berenikou Kohoutovou, která teď bude naše ambasadorka. Dalším kmotrem byl Mardoša z Tata Bojs, kteří křtili i tramvaj T3 Coupé.

Jaký výrobek se nejvíc prodává?

Venušiny kuličky. Máme jich víc druhů, takže je snadnější výběr. Kuličky jsou skvělé i k posílení pánevního dna a po porodu, a taky fungují jako prevence inkontinence. Vibrátory jsou klasická erotická pomůcka, navíc dražší, takže se prodávají méně.   

Dřív jsi chtěla vyrábět i vibrační vajíčka…

Ty jsou ještě ve vývoji, protože je to technicky i finančně dost náročné. Tenhle rok plánujeme menstruační kalíšky.

Proč zrovna kalíšky?

Přemýšlela jsem o tom už dlouho. Na trhu jich je sice dost, ale pořád mi přijde, že zvládneme vyrobit něco lepšího. Je hodně parametrů, se kterými se dá pracovat, aby byl kalíšek co nejvíc funkční – tvar, materiál, tloušťka stěn, povrch, velikost. Chceme si zkrátka pohrát s detaily. Důležité je pro mě i to, že tenhle produkt souvisí s udržitelným životním stylem. Kalíšky mi navíc zapadají do našeho celkového konceptu, který se točí kolem ženy. Nechceme být spojováni jen s erotikou, ale obecně s ženskou intimitou.

Když jsem o tom poprvé napsala na Facebooku, přišla mi spousta pozitivních reakcí. Jen mě to utvrdilo, že menstruační kalíšek je v Česku stále populárnější. Před deseti lety to bylo hodně alternativní zboží, dneska už běžná věc, kterou ženy používají, nebo o ní alespoň přemýšlejí. A mám pocit, že nazrál čas, abych se do takového produktu pustila. I když se to někomu ještě může zdát tabu.

Myslíš téma menstruace?

Pro ženy jde o normální věc, ale spousta chlapů se mu vyhýbá. Když jsem si nedávno povídala s jedním známým a říkala mu, že budu dělat menstruační kalíšky, zatvářil se dost kysele, jako by to bylo něco špatného. A podobných reakcí jsem u chlapů zaznamenala víc. I proto mi přijde dobré tohle téma víc otevřít mužské populaci. Chlapi by se měli zajímat, ne se jenom ksichtit.

I když se postavení žen ve společnosti časem mění, určité nastavení pořád zůstává. Zatímco muži lovili mamuta, měli extrémní výkon a pak odpočívali, ženy byly zvyklé na permanentní drobnou práci, udržovaly oheň, staraly se o děti. A i dnes to mají tak, že si moc neodpočinou. Když pak mají periodu, cítí se špatně a často si vyčítají slabost. Spousta holek si hýbe s menstruací za pomoci hormonální antikoncepce, aby se vyhnula nepříjemným situacím, ale to jsou obrovské zásahy do těla. Já si naopak myslím, že je dobré sledovat přirozené procesy, které se v našem těle odehrávají, a snažit se jim porozumět. V tom může hrát roli i menstruační kalíšek.

V posledních dvou letech jsi pracovala na vyhlídkové tramvaji T3 Coupé. Šlo to nějak skloubit s vývojem produktů pro Whoop.de.doo?

Moc ne. Sice bylo fajn, že jsem si od předchozí rutiny trochu odpočinula při jiném projektu, zároveň byla práce na „kupátku“ hodně intenzivní. V roce 2015 mě dopravní podnik poprvé oslovil. O rok později jsme se potkali a bavili o tom, jak by šlo vyhlídkovou tramvaj udělat. V únoru 2017 jsem odprezentovala celý koncept a ukázala první skicu. A na konci června se to schválilo s tím, že je potřeba, aby tramvaj byla do září 2018 hotová. Nastalo hektické období. Dodělával se design, řešila se celá konstrukce, protože jsme tramvaj stavěli od znovu. Zůstal jen podvozek a torzo čela a zadku, jinak jsme všechno konstruovali nanovo. A do toho všeho už jela výroba. Byla to velká časová tíseň, ale na druhou stranu jsme museli pořád makat, takže se nevytratilo prvotní nadšení, což se někdy stává, když máte na projekt spoustu času.

Nevyčítáš si zpětně, že jsi vlastní značku odstavila na vedlejší kolej?

Tím, že tramvaj dopadla dobře, převládá optimismus. Když za mnou dnes lidi chodí a říkají, že jsou z naší tramvaje nadšení, je to hrozně příjemné. Ale je fakt, že sama jsem si jízdu v kupátku užila až s odstupem, protože na začátku jsem pořád jen hledala, jestli jsme někde náhodou neudělali něco špatně.

Letos jsem si už řekla, že se nebudu rozptylovat jinými projekty, že je potřeba máknout na Whoop.de.doo. Řeším výrobu, vývoj, design, marketing, každá věc potřebuje do hloubky rozpracovat, a do toho různé provozní věci, takže občas nevím, kde mi hlava stojí.

Za T3 Coupé jsi letos dostala ocenění Red Dot. Stejně jako za vibrátor Whoop.de.doo o tři roky dřív. Kterého z reddotů si víc ceníš?

To se nedá říct. Z obou jsem měla ohromnou radost. Už jen kvůli tomu, že jsem si u vibrátoru i tramvaje sama prošla výrobou, projektovala jednotlivé detaily. Obě vítězství mě nakopla pozitivní energií do další práce.

Přitom oba produkty – tramvaj i vibrátor – částečně vycházejí ze tvých školních projektů.

Je to vtipné, asi jsem tehdy měla plodné období. Ale nejvíc si stejně vážím samotné práce na realizaci. To byla teprve dřina.

Nemáš z té doby v šuplíku ještě něco? Třeba to bude další hit.

Na škole jsem kreslila větrnou elektrárnu, ale s tou bych radši ještě chvíli počkala. (smích) Třeba v disertačce jsem se věnovala světlům a dva lustry jsme teď realizovali pro jeden klub v Dlouhé. Ale to byla zase jen odbočka, teď se chci vážně soustředit na Whoop.de.doo.

Zmiňovala jsi, že se u svých projektů aktivně podílíš na výrobě. Jak to vypadá, když přijde drobná blondýnka do dílny mezi spoustu chlapů a začne jim říkat, co mají dělat?

Samozřejmě, že jsem si na začátku musela vyslechnou poznámky typu: „Už ji proboha vdejte, ať dá pokoj.“ Občas ze mě asi nebyli nadšení, ale nakonec to byla super spolupráce. Po úvodním oťukávání pochopili, že nejsem typ designéra, který by se tam jednou objevil a řekl: „Takhle to musí být a je mi jedno, jak to uděláte.“ Já jsem s nimi všechno osobně řešila, společně jsme u tramvaje vymýšleli topení, podlahu, okna, lakování a spoustu dalších věcí. Viděli, že tím projektem žiju, to mi určitě pomohlo, abych je získala na svou stranu. Kupátko bylo nakonec naše společné dítě.

Jak se vlastně na place liší výroba vibrátorů a tramvají?

Když to trošku přeženu, tak skoro vůbec. U tramvaje řešíš centimetry, u vibrátoru milimetry.