Vít Samek představuje: Anestezioložka, která se nedojímá

Dneska vám představím jednu z nejlepších lékařek pražský záchranky. Beáta Procházková je dvojctihodná anestezioložka, lékařka urgentní medicíny a moje osobní obvodní lékařka.

Moji praktičtí lékaři v dospělosti, to byla do té doby série omylů. Ten první měl špínu za nehty a byl drzý, další byla velice popletená. Zkusil jsem tedy třetí, ale tam jsem si neporozuměl ani se sestřičkou. Tak jsem si sbalil kartu a chvíli jsem to zkoušel bez praktického lékaře, což se ukázalo jako nepraktické, neb například výpis ze zdravotnické dokumentace, který je občas potřeba, si nevyčarujete.

Beátu jsem poznal, hned jak jsem přišel na záchranku. Celou moji kariéru jsme jezdili buď ve stejným rajónu, nebo aspoň v sousedních. Ze začátku jsem z ní měl trošku vítr, protože byla výborná lékařka a já nezkušenej sestřák. Během let jsme si ale padli do noty.

Farmačka v paži

Beáta pochází z Prešova z veliký rodiny. Chodila tam na gympl a bavila ji chemie, chtěla ji i studovat. Na radu rodičů ale zkusila medicínu, a ještě že tak. Už během studia lékařský fakulty v Košicích bylo Beátě jasný, že chce dělat spíše akčnější medicínu. Kožní ani oční od ní nikdo nemohl čekat.

Zvolila anesteziologii a resuscitaci, což je obor, kde se rozhodně nenudíte. A už vůbec se nenudíte, když děláte na ARO a zároveň jste těhotná. Když nám vyprávěla, jak až do devátého měsíce chodila uspávat lidi na sál, málem jsme spadli ze židle. Potom porodila dceru Ninu a do půl roku se na ARO vrátila. Tehdy si Beáta poprvé přičichla k záchrance.

Ve Staré Ľubovni, kde dělala, to chodilo tak, že se záchrankou vyjížděl lékař z ARO. To už měla atestaci prvního stupně z anesteziologie a resuscitace, ale začalo jí docházet, že chce vlastně spíš jezdit na záchrance než dělat anestezioložku. Vlivem rodinných událostí se vydala do Prahy a tam už patnáctým rokem dělá na pražský záchrance, kde si udělala atestaci z urgentní medicíny.

Beátu mají na záchrance všichni rádi. Chápe, že my sestřičky a řidiči nejsme chobotnice, takže chce sice „všechno a hned“, ale je trpělivá. Trpělivá v záchrankovém slova smyslu, takže klidně i pět vteřin počká. Taky se jí coby anestezioložce nelíbí, když vás něco bolí. Naprosto neváhá vás zmastit jako štěně. Farmačku má tahle dáma v paži jako málokdo.

Z urgentního na praktické

Bea se pak vdala za chlápka, co pracoval jako zdravotní sestra. Jo, takový klišé! Lékař a sestřička, kolikrát už to tu bylo. Když jsem se jí ptal, jestli ráda vaří, tak roztomile zatěkala očima a říká, že to teda spíš Tomáš, že on vaří výborně a moc ho to baví.

O chvíli později jsem se zeptal na zahradu, opět těkání očima, o zahradu se prý stará Tomáš, hrozně ho to baví. Prostě tradiční hodnoty a nová doba. Dobrý je i to, že Beáty muž, krom toho, že vaří a stará se o zahradu, měří dva metry, je to fantastickej záchranář a jeden z nejlepších a nejrychlejších řidičů pražský záchranky.

Po tom, co se jim narodil kluk, bylo potřeba služby trošku utlumit. Beáta si udělala další atestaci, ARO a urgentní medicína jí asi nestačily. Atestovala v oboru všeobecné praktické lékařství a stala se praktickou lékařkou. A jasně, že jí v ordinaci dělá sestřičku její manžel Tomáš.

Otevřela si na Proseku ordinaci a já mám konečně od té doby funkční „obvoďačku“, která lidi skutečně vyšetřuje, diagnostikuje a léčí. Když vyprávěla, co všechno v ordinaci zachytila za diagnózy, bylo vidět, že je na sebe trošku pyšná. Zcela oprávněně.