V zatím posledním díle seriálu o obyčejných hrdinech, kteří vám mohli zachránit – a třeba i zachránili – život, se představí primář, který po letech staví na nohy největší pražskou spádovou nemocnici Bulovku.
Na začátku tohoto seriálu jsem napsal: „Za těch třináct let jsem poznal v praxi mnoho úžasných lidí. Řidičů, záchranářů, dispečerek, hasičů, našich lékařů, nemocničních lékařů, tamních sester...“ Dneska vám tedy povím něco o jednom lékaři z nemocnice. Nikdy nejezdil na záchrance, ale kdyby prý měl čas, rád by to zkusil. A věřte, že každá záchranka by byla velmi ráda, kdyby si to otestoval právě v její uniformě.
Primář urgentního příjmu a nově i anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Bulovce Jakub Bala je velmi zaměstnaný muž a nešlo jinak, než že ho vyzpovídám ve službě. Domluvili jsme se na šestou večer. Do sedmi přijely čtyři erzety. Sehnat ho v civilu je problém – prostě primář.
Dlouholetý záchranář představuje v seriálu Hrdinové všedního dne největší profesionály (a nejlepší lidi), se kterými se během své kariéry potkal.
► Václav, legenda pražský záchranky
► Beáta, anestezioložka, která se nedojímá
► Petr, záchranář, který se necítil připraven
► Míla, hasič na záchrance
► Táňa, inspektorka z Tater
► Filip, nejlepší řidič záchranky vůbec
► Jakub, primář z Bulovky
Jakub Bala se narodil před Vánoci 1975 v Praze české matce a syrskému otci. Do sedmi let žil v Damašku, ale potom se diktatura Háfize Asada a celková politická situace v Sýrii stala neúnosnou, tak se rodina vrátila v roce 1982 do Československa. Na gymplu přemýšlel nad studiem archeologie, ale pak mu došlo, že počet přijatých je zhruba jeden student za čtyři roky, a protože ho bavily přírodní vědy, rozhodl se pro medicínu. Naštěstí.
Během studia nevěděl, jakému oboru se bude věnovat, ale v šestém ročníku mu profesor Čech, ortoped, nabídl, jestli mu nechce v Mladé Boleslavi při operacích „držet háky“. Samozřejmě že chtěl. Po medicíně mu pan profesor nabídl místo v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi, kde tehdy zahájil dráhu ortopedicko-traumatologickou. Ta pokračovala v nemocnici Na Bulovce, kde sloužil jako atestovaný ortoped až do roku 2008. Přišlo mu ale, že chce dělat intenzivnější medicínu, a znovu změnil dres. Tentokrát odešel do nemocnice Na Františku, kde strávil čtyři roky jako lékař ARO. Aby si mohl udělat z ARO atestaci, musel ale na vyšší pracoviště, takže do roku 2018 dělal na ARO Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Nějaké pacienty jsem zřejmě doktoru Balovi předal na Bulovce, na Františku i ve Vinohradský, ale poznal jsem ho až jako primáře urgentního příjmu Bulovky, kam přišel v listopadu 2018. To oddělení otevíral on. Nic zlého vám nepřeju, ale pokud se vám něco stane a ocitnete se na oddělení primáře Baly, můžete si gratulovat. Tak dobrý oddělení plný kvalitních a milejch zdravotníků abyste hledali s lucernou. Když spustili provoz, pro posádky záchranky to bylo lehce matoucí. Dveře najednou otevírali usmívající se zdravotníci a na „Dobrý den“ odpovídali „Dobrý den“, a ne „Ježiš, už zase!“. Do funkce vrchní sestry si pan primář instaloval Svatopluka Žáčka, mimořádného sestřáka, kterého potkal na Františku. Tehdy si dělali legraci, že si spolu jednou otevřou urgentní příjem. A taky že si ho otevřeli.
Jak mířila Bulovka před lety ke dnu a postupně přišla o statut traumacentra (kde záchranky předávají ty nejzávažnější úrazy) i iktového centra (kde záchranky předávají akutní mrtvice), zdá se mně, že ta nemocnice vstává z popela. Ptáte se, jak se mohlo stát, že kdysi respektovaná nemocnice mohla takhle upadat? Část budov patří státu, další část nemocnici, pozemek je města, a nikdo nechtěl investovat do majetku „toho druhého“, jakkoliv jsou všichni zainteresovaní vposledku „stát“. S novým vedením se zdá, že se věci obracejí k lepšímu, tak si držme palce. Bulovka má ze všech pražských nemocnic největší spád, je obrovsky potřeba, aby fungovala.
Nedalo mi to, abych se nezeptal na konflikt v Sýrii. Z rodiny jeho otce už tam nezůstal téměř nikdo. Strašná situace, fanatici, kam se podíváš, a obrovské množství zbraní. Ke Kurdům mi řekl: „Být dnes Kurd je možná horší než být Žid za druhé světové...“ Ptal jsem se i na jeho otce, jestli je muslim, nebo křesťan, vlastně ani nevím, co jsem tím sledoval. Dostal jsem odpověď, která krásně obnažila blbství mé otázky: „Otec je liberál.“ No. A je to.
Na závěr malá výzva. Jakub Bala je fanoušek kapely Dead South, jejichž skvělá píseň In Hell I'll Be in Good Company je neoficiální hymnou urgentního příjmu na Bulovce. V dubnu 2020 budou hrát v Akropoli, jenomže náš drahý primář už nesehnal lístky, jsou vyprodaný. Kdybyste měl někdo jeden navíc, neváhejte kontaktovat redakci. Se domluvíme, vždyť jsme lidi. Liberálové.