Domácí úkoly - téma, kvůli němuž si lidé "trhají občanky". Někdo říká, že bez nich se děti nic nenaučí, jiní si stěžují, že domácí úkoly děti přetěžují a do rodin vnášejí zbytečnou nervozitu. Pravda je jako obvykle někde uprostřed: domácí práce smysl má, když se při jejím zadávání dodrží určitá pravidla.
Nejhorší jsou úkoly, nad kterými musí dát hlavy dohromady celá rodina, a zachrání to v lepším případě až telefonát spolužákovi.
Děti jsou citlivé na to, jestli to, co se mají učit nebo procvičovat, dává smysl. Dávat jim úkoly pro úkoly je nejlepší cestou jak jim je - potažmo školu obecně - znechutit.
Mechanické úkoly typu "vypracuj cvičení 2 na straně 15" jsou ztrátou času. Když se dítě učí číst, nemusí nutně sedět nad slabikářem. Spoustu písmenek potká i na cestě s rodiči do obchodu.
Domácí úkoly, u nichž se očekává účast rodičů, zvětšují rozdíly mezi dětmi, které rodiny ve vzdělávání podporují a těmi, kteří takové štěstí nemají.
V zahraničí je běžné, že se domácí úkoly píší v družině spolu se spolužáky nebo dohlížejícím pedagogem. Cíl: procvičit vědomosti a dovednosti a naučit se soustavné práci je splněn, a uleví to atmosféře v rodině.
Známkovat něco, u čeho není jisté, kdo si s tím dal práci, nedává smysl. Zahrnovat tuto známku do výsledného hodnocení pak ještě méně.
Na prvním stupni je rozumné, když je zodpovědnost za vzdělání více na škole. Na děti je dobré ji přenášet postupně, což platí i pro domácí úkoly.
Je fajn, když si učitelé domluví společnou strategii. Už jen proto, aby se nestávalo, že jeden den dostanou žáci pět úkolů a druhý den žádný.
Rodinám to dává svobodu naplánovat si, kdy se budou děti úkolům věnovat, a zbytek času mohou trávit po svém.
Přizpůsobit úkoly typu dětí, případně přání rodiny. Jsou rodiče, kteří by byli nervózní, že škola selhává, pokud by dítě nenosilo úkoly. A potom jsou rodiče, kteří chtějí čas se svými dětmi trávit jinak.
Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole: Proč vůbec existují domácí úkoly?
https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10004826-proc-vubec-existuji-domaci-ukoly
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.