Pětka za nesplněný úkol. Povinná domácí cvičení rozdělují rodiče, co školy opravdu mohou vyžadovat?

„Jaké úkoly bych chtěla? Zadávané na celý týden dopředu, smysluplné, a kdybych si mohla vybrat, tak i dobrovolné. Jaké úkoly mám? Ze dne na den, dlouhé, nudné a s povinným podpisem rodiče,“ zlobí se Jiřina, máma desetiletého syna, v diskusi na Facebooku. A není v tom sama, přidávají se k ní i další rodiče, kterým vadí, že jim domácí úkoly ubírají ze vzácného společného času s dětmi – které pak nakonec přinesou například za horší úpravu i trojku nebo čtyřku. Není divu, že se mezi rodiči čím dál víc prosazuje názor, že úkoly nejsou a nemohou být povinné.

Jak to tedy je? Podle rok a půl starého stanoviska ministerstva školství školy úkoly zadávat mohou, a pokud to mají zakotveno ve školním řádu, pak je mohou i hodnotit. Ministerstvo ale zdůrazňuje, že hodnotit neznamená nutně známkovat. Úkoly také hlavně na prvním stupni nemají sloužit k tomu, aby se děti doma s rodiči učily věci, které se neprobraly ve škole. Jsou určené pro opakování a upevňování už probrané látky. A navíc by školy měly zvážit, aby úkoly byly dobrovolné a natolik smysluplné, že je žáci budou dělat z vlastní vůle.

Někteří učitelé už dnes žákům sice úkoly zadávají, nicméně jejich splnění nevyžadují a nekontrolují. To je správná cesta i podle vysokoškolské pedagožky Heleny Zitkové, které provozuje web Co nevíte o škole. „Pokud rodič vyžaduje, aby jeho dítě úkoly dělalo, nabídku k dispozici má a s dítětem si to musí vykomunikovat sám. Učitel nemá být dráb, který dítě nutí do práce,“ vysvětluje. Pokud škola na vypracování úkolů tlačí, podle Zitkové je možné dítě kdykoliv jednoduše omluvit.

Jak mají vypadat úkoly, které dávají smysl a děti je udělat chtějí? Jak motivuje svoje žáky k plnění úkolů učitelka matematiky Žaneta Kovářová z Prahy? A proč její kolega Pavel Bobek tvrdí, že úkoly jsou pro děti dobré a návyk je dělat je prospěšný? A může žák dostat pětku za úkol, který nevypracoval? To se dozvíte na webu Heroine.cz.