Společné vaření přes internet, pohybové hry venku, nahrávání audioknihy pro nevidomé děti, háčkování „kabátků“ pro stromy... Na první pohled by se dalo říct, že se jedná o „zabíjení času“, když během lockdownů ztrácíme svůj obvyklý životní rytmus. Na webu zmuzesvic.cz se podobných nápadů scházejí už desítky. A má to hlubší smysl: potvrdit si, že ani tváří v tvář pandemii a s ní souvisejícími opatřeními nejsme tak úplně bezmocní.
„Teď v březnu je to rok, kdy do našich životů vstoupil covid a nenechal v nich kámen na kameni. Mnohé naše jistoty padly a špatných zpráv je kolem nás strašně moc,“ říká Magdalena Černá z Centra Locika v Praze, jedné ze tří organizací, které za webem stojí. „Chtěli jsme lidem nabídnout střípky naděje a povzbuzení. Připomenout jim, že i zdánlivé maličkosti mohou přispět k tomu, že se cítíme líp.“
Lidé z Centra Locika, Českého institutu biosyntézy a Sociální kliniky dali společně dohromady šest „bodů proti bezmoci“, které mohou pomoci překlenout tyto složité časy. Navrhují třeba vytvořit si nějaký jednoduchý rituál, jehož prostřednictvím si uvědomíme, že žijeme v nestandardních časech, které jednou pominou. Můžeme třeba navlékat korálek za každý den nebo si nechat růst vlasy a ostříhat je, až krize skončí... Důležité je také nevzdávat kontakt s okolím – ať už třeba přes telefon s přáteli, nebo fyzický, s rodinou a domácími mazlíčky. Objetí každopádně léčí trudnomyslnost, takže bychom si ho měli dopřávat co nejčastěji.
„Nejdůležitějším z našich stěžejních šesti bodů je ale ten poslední – Dělej něco pro druhé,“ vysvětluje Magdalena Černá. „Když pomáháme ostatním, zlepšujeme vlastní pocit ze svého života a bojujeme proti bezmoci.“
Web iniciativy zMůžeš víc vybízí čtenáře, aby sdíleli své tipy a nápady, jak skrze pomoc ostatním zlepšit svůj psychický stav. Děláte něco pro ostatní? Podělte se. Může to být i maličkost, třeba to, že jste oblečení po dětech věnovali na charitu. Třeba se váš tip bude hodit i někomu jinému, aby si uvědomil, že nemusí jen pasivně čekat, až se situace vrátí do normálu.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.