Být hlavním zdrojem informací je pro mě privilegium. Ale i zodpovědnost, říká Johana @jsemvobraze

Kdy jste se začala zajímat o zpravodajství a obecně dění ve světě?

Už na gymnáziu jsem měla zálibu ve sledování YouTube kanálů, které se věnovaly zahraničnímu dění, válečným konfliktům, ale zároveň třeba i pop kultuře a dalším relevantním světovým tématům. Kdybych měla jmenovat jen jeden za všechny, byl by to kanál Vox. 

Líbilo se mi informace konzumovat, protože byly podané moderní formou – ať už šlo o videa na YouTube kanále, nebo o podcasty. Tradiční média jsem moc nesledovala ani nečetla. Ačkoli doma běžela televize s Událostmi, nestávalo se často, že bych si sedla s rodiči na gauč a koukala s nimi. Hledala jsem si vlastní cestu k informacím a mrzelo mě, že to tak nemají všichni, třeba ani moji vrstevníci z gymnázia. Já si o událostech ve světě ale chtěla s někým povídat, sdílet třeba údiv nad událostmi v Číně. Ale nejen tam, zajímala mě situace i v jiných zemích, jejichž moderní dějiny jsme nikdy neprobírali ani v dějepise, protože jsme se vždycky zamotali někde u druhé světové války. Právě i výuka moderních dějin na českých školách je pro mě celkem palčivé téma. 

A proto vznikl profil @jsemvobraze? 

V maturitním ročníku, na konci roku 2019, jsem se rozhodla s kamarádem vydávat podcast. V té době jsme v něm například řešili témata jako Fridays for Future, Gretu Thunberg, pronásledování Ujgurů nebo demonstrace v Hong Kongu. Zpracovali jsme asi pět témat, pak přišel covid a z podcastu sešlo. Navíc mi ta forma tehdy tak úplně nesedla, podcast je navíc celkem náročný na tvorbu.  

Během roku 2020, kdy jsem odmaturovala a přijali mě na vysokou školu, jsem se rozhodla založit instagramový profil s podobným zaměřením. Bavilo mě si hrát s grafickým designem a sledovala jsem i podobné profily v zahraničí. Třeba dvě holky z Nového Zélandu s profilem Shit You Should Care About nebo britský profil o klimatické změně s názvem Earth Rise. Chtěla jsem se bavit o tématech, která v době pandemie byla navíc v médiích logicky upozaďovaná. A tak jsem se rozhodla jít s kůží na trh a vzít to na instagram. Začala jsem tam probírat témata, která pálila mě. A ukázalo se, že to zajímá víc lidí. 

Jak dlouho vám trvá takový příspěvek připravit?

Různé příspěvky vyžadují různý počet hodin práce. Když se chci do nějakého tématu ponořit víc, třeba do nějakého složitějšího konfliktu, tak se k tomu dva tři dny intenzivně vracím. Situaci taky třeba dlouhodobě sleduji, čtu články a zprávy z různých relevantních ověřitelných zdrojů, zahraničních i českých. Je to spousta práce, ačkoli nemusím tolik řešit videa a zvuk jako třeba youtubeři. Ale zase řeším grafickou stránku. Rozhodně jde do těch příspěvků hodně úsilí, energie a času. 

V debatě v rámci konference Digitální dětství aneb (Ne)vědomě na síti jste zmínila, že se svůj přehled zpráv snažíte pravidelně prokládat i optimistickými zprávami. Zároveň vás sledují uživatelé 17–25 let a starší. Jaká témata u sledujících táhnou? Je to podobné jako třeba u týdeníků – když se na obálce objeví těžké téma, klesají automaticky „prodeje“? 

Generace 17–25 let, která tvoří přes 50 % mých followerů, hodně dobře reaguje na témata týkající se LGBTQ+ komunity. Velké reakce mám i na příspěvky týkající se sexuálního násilí, ratifikace Istanbulské úmluvy a redefinice znásilnění. Myslím, že moje generace nechápe, že to vlastně pořád je ještě téma. Takže i složitá a těžká témata tu „mou“ generaci baví. V poslední době jsem si ale třeba myslela, že budou mít úspěch příspěvky týkající se protestů v Íránu, protestující jsou totiž vesměs mladí lidé. Ale ta reakce nebyla tak veliká, jak bych čekala. Možná jsem na to reagovala později, než bylo potřeba – v době největších protestů jsem byla pracovně na Ukrajině. Nevím.

Ale většinou jdu po své intuici, nabízím ta témata, která zajímají mě, a ta zpracovávám. Pokud mi připadají důležitá, neřeším tolik, jestli budou hodně atraktivní i pro mé sledující. Třeba nedávno jsem takto zpracovávala schválení tzv. korupčního zákona, do kterého nebyla zahrnuta ochrana whistleblowerů, což jsou oznamovatelé protiprávní činnosti. Pak záleží i na formě, jakou pro příspěvek zvolím. Někdy se to snažím zjednodušit, přidat obrázek, graf… Snažím se k těm tématům přistoupit zodpovědně, ale zpracovat je třeba nějakou stručnější, zábavnější formou.

Co téma klimatické změny?

Příspěvky týkající se klimatu táhnou moje followery méně. A i já osobně, čím víc se klimatem zabývám, tím víc mi přijde komplexnější a složitější. Můj přístup k němu se také mění, dřív jsem dělala spolupráci s obchody s udržitelnou módou. To bych už třeba teď neudělala, protože nechci, aby to vyznívalo, že nákup udržitelného oblečení je řešením klimatické změny. Snažím se téma komunikovat tak, že bych chtěla, aby si lidé uvědomili, že se jedná o celospolečenský problém, se kterým musíme tlačit na politiky. Snažím se to téma vidět víc z odstupu a vnímat ho spíš jako systémový problém než problém jednotlivců. 

Pro mnoho mladých lidí jste často jediným zdrojem informací. To je docela velká zodpovědnost, jak jí snášíte? A snažíte se je navádět i k jiným zdrojům?

Je to velká zodpovědnost. Ze začátku, když začali sledující přibývat, tak jsem s tím trochu zápasila. Cítila jsem tu tíhu. Ale zároveň se snažím dělat svou práci s nejlepším vědomím a svědomím. Zpracovávám informace z ověřitelných a prověřených zdrojů: často z českých veřejnoprávních médií nebo z médií, ke kterým se vracím (Deník N, Respekt, Seznam Zprávy). Ze zahraničních odebírám The New York Times, The Guardian, již zmíněný Vox. Snažím se to skládat zodpovědně a vždy si dát pozor, abych nevypustila něco, co není ověřená informace. Vždy uvádím zdroje a když náhodou zapomenu, vždy se mě můžou lidé zeptat. Případné chyby musím uvést na pravou míru v novém příspěvku. Je to pro mě důležité.

Obrací se na vás třeba i rodiče vašich sledujících? 

Starší sledující jsou spíš pasivní, ale čas od času si s někým z nich píšu, většinou je to v pozitivním světle. Píšou mi i mladí učitelé, že můj profil třeba zmiňují jejich žáci jako svůj oblíbený zdroj informací. Což mi přijde zajímavé, že jsem třeba pro ně ve stejné rovině jako takzvaná tradiční média. To je pro mě velké privilegium, ale také velká zodpovědnost.

A jak na vás reagují přímo ti mladší?

Tam je velká zpětná vazba, ať už v komentářích, nebo ve zprávách. Snažím se odepisovat, někdy to jde více, někdy méně. Nenávistné komentáře omezuju, což by někdo mohl napadnout jako cenzuru, ale já to vnímám tak, že pořád jde o moji platformu. Snažím se si držet odstup. Pořád je mi jen 21 let a někdy se mi zkrátka nechce s nikým dohadovat. 

Johana Bázlerová (21) pochází z Mladé Boleslavi, kde studovala na gymnáziu Dr. Josefa Pekaře. Po maturitě pokračovala ve studiích na Fakultě mezinárodních vztahů na VŠE. Stojí za úspěšným instagramovým profilem @jsemvobraze, zároveň pracuje jako juniorní poradkyně v kanceláři předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila.

Autorka článku je externí redaktorkou EDUzin.cz, zároveň působí v programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni, pořadatele zmíněné konference Digitální dětství aneb (Ne)vědomě na síti.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.