Když jsou na třídu dva, je víc času na práci i zábavu. Reportáž z tandemové výuky

„Když pracujeme ve dvojici, je potřeba poslouchat návrhy toho druhého. To jsou pravidla, která vysvětlujeme dětem, ale platí i pro nás dospělé,“ říká o párové výuce Jitka Palanová, zástupkyně ředitelky ze základní školy ve středočeských Zdicích. Sama má s výukou v tandemu zkušenosti z hodin matematiky, na škole ve středočeských Zdicích ji však využívají i v jiných předmětech. „Člověk má často pocit, že jeho postup je ten nejlepší. Ale když nasloucháme druhému, často zjistíme, že leccos můžeme změnit a přiučit se, obohatit se o nové nápady,“ doplňuje. Právě obohacení se o nové přístupy a rozšíření obzorů je pro vyučující jedním z hlavních přínosů takzvané tandemové neboli párové výuky. Jak název napovídá, takové výuky se v jedné třídě účastní dva pedagogové. 

Mít chuť učit (se) spolu

Tak to probíhá i během hodiny dějepisu v šesté třídě. Už o přestávce jsou ve třídě dvě učitelky, které společně dolaďují poslední detaily hodiny dějepisu s tématem Věstonice. Žáci sedí v upravené třídě po čtyřech, mezi nimi ukrajinští spolužáci, kteří se mohou v rámci skupin s ostatními dětmi radit. Hodina začíná tzv. „parkovištěm pro otázky“, během kterého žáci prezentují připravené odpovědi na dotazy, které vyvstaly z minulé hodiny. A na jejich vypracování reagují učitelka dějepisu Pavla Nawratová a učitelka přírodopisu Renata Klimešová. 

„Mně výuka ve dvojici vyhovuje moc. Důležité ale je, aby si pedagogové v páru takzvaně „sedli“. S kolegyní Pavlou jsme vlastně spolu začaly učit, aniž bychom věděly, že děláme nějakou párovou výuku, prostě jsme chtěly učit spolu,“ směje se Renata Klimešová. „Tehdy jsme párovku zařazovaly, když jsme měly jedna či druhá volnou hodinu. Šlo tehdy o CLIL, což je metoda zavádění cizího jazyka do oborového předmětu. Já jsem třeba učila téma v přírodopisu a kolegyně mě doplňovala se slovní zásobou a aktivitami v angličtině. To nás nadchlo. Postupně jsme začaly přidávat další předměty, například právě dějepis,“ popisuje svoje začátky výuky v tandemu Renata Klimešová. 

To, že si jako dvojice vzájemně vyhovují, je znát i z navštívené hodiny dějepisu. Učitelky působí jako sehrané duo, a to jak ve výkladu, tak především v postupném zadávání úkolů. Výuka v páru má efekt nejen pro vyučující, ale hlavně i pro třídu. Tím, že jsou pedagožky ve dvou, má vždy alespoň jedna možnost mít se třídou neustálý kontakt – zatímco jedna chystá třeba techniku nebo rozdává materiály do lavic, druhá se může plně věnovat odpovědím na otázky žáků. 

Po zadání úkolu v šesté třídě, kde mají žáci během společné diskuze a vzájemného pokládání otázek poskládat rozstříhaný komiks, obchází obě pedagožky jednotlivé skupinky. Pracují tak nejen na rozvíjení znalostí z dějepisu a čtenářské gramotnosti, ale i na plnění dlouhodobého úkolu, který si ve třídě společně s žáky vytyčili – učení se skupinové práci a vzájemnému respektu, vnímání a respektování názoru ostatních. „Nech spolužačku domluvit, nebuď netrpělivý, vždyť ona k tomu dojde,“ upozorňuje jednoho žáka Pavla Nawratová během skupinové práce. „Učení se takzvaným měkkým dovednostem je právě něco, co nám tandemová výuka umožňuje,“ dodává po hodině na chodbě. 

Společně plánovat, učit i hodnotit, jinak to nemá smysl

Na základní škole ve Zdicích zařazují tandem do hodin často, a to ve všech ročnících. „Využíváme obě formy, tedy že se nováček přidá ke zkušenějšímu kolegovi, anebo se sejdou dva, kteří spolu chtějí učit a vyzkoušet si třeba i nové metody práce,“ říká ředitelka školy Eva Fiřtová. U obou forem je důležitý proces. Vyučující hodinu společně připravují, dávají dohromady svoje myšlenky a představy a po hodině následuje reflexe, což dohromady dává takzvanou metodu 3S: společně plánovat průběh výuky, společně výuku realizovat, společně ji vyhodnotit. 

Tandemová výuka je pochopitelně náročná na sladění rozvrhů i čas vyučujících. A tedy i na finance. „Ne vždy se nám podaří upravit rozvrh tak, aby spolu mohly učit všechny dvojice, které si o to řeknou. A je pravdou, že není vhodné jednomu pedagogovi dávat více tandemových hodin, míjí se to pak účinkem – nemá pak logicky tolik času na přípravu a vyhodnocování, což je pro výuku v páru klíčové. To se ale bavíme hlavně o druhém stupni, na tom prvním je to trošku jiné – když si naplánují třeba celý týden, tak tam těch hodin může být víc,“ doplňuje ředitelka školy Eva Fiřtová. S finanční náročností může školám pomoci třeba i zapojení do systému evropských dotací pro školy. Obsahově se pedagogové zdokonalují v rámci projektu Pomáháme školám k úspěchu, do kterého je škola už deset let zapojena.

Škola hrou

Že párovka baví i žáky, potvrzuje třeba šesťák Pavel, který si pochvaluje tandemovou hodinu dějepisu: „Děláme zábavné věci a nepíšeme si jen do sešitu.“ Jeho spolužačka Adéla to vidí podobně: „Jsem radši, když máme dvě paní učitelky. Nemusíme čekat, až jedna přijde, může nám přijít pomoct ta druhá.“ Což si chválí i vedle sedící Adam. „Víc se nám věnují,“ říká. A vadí dětem něco na hodině, kde je vyučujících víc? „No, někdy je ta práce těžší. Ale zase zábavnější,“ říká Adéla. Podobné reakce získávají vyučující od žáků i po hodinách díky anonymnímu hodnocení hodiny. 

„Píšou nám, že si hrají, že se neučí. Jenže oni si ještě neuvědomují, že se učí, i když si třeba jen povídají. Na věci si přicházejí sami, mohou si je ověřovat, a to vše je v týmu jednodušší,“ říká Pavla Nawratová. Ta se k párové výuce dostala společně s kolegyní Renatou Klimešovou zhruba před šesti lety, také z čirého nadšení. „V té době probíhala školení metod RWCT neboli Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Nám se ta metoda oběma hrozně líbila a měly jsme potřebu se o tom pořád bavit a plánovat a zkoušet si to. Od té doby jsme se v dovednostech hodně posunuly, dřív jsme jednu hodinu plánovaly až 14 dní,“ popisuje svoje začátky v tandemu Nawratová. „Dříve děti byly překvapené, když jsme přišly dvě, teď už jsou zvyklé. Oproti našim začátkům bývají dnes v hodinách i asistenti, takže pro žáky nejsou dva a více dospělých v hodině žádnou specialitou,“ říká učitelka. 

Na co v jednom čas nezbývá

Ve zdické 1.B mají celkem šest hodin v tandemu týdně – čtyřikrát čtení a psaní a dvakrát matematiku. Na tu se děti schází po velké přestávce, během které se ve slunečném počasí vyřádily na školním dvoře. Hodina v první třídě nezačíná klasicky zvoněním, ale písničkou, která zní ze školního rozhlasu. Děti si během jejího doznívání připraví na pokyn vyučující Miroslavy Lodeové pomůcky a po konci písně se automaticky zklidní a vzájemně se pozdraví.

Během téhle hodiny je ve třídě živo – ukazují se tabulky, tleská se nebo dupe. „Paní učitelko, vidím v této řadě samé správné odpovědi, co vy?“ komentuje zapsané výsledky u prvňáčků druhá učitelka, již citovaná Jitka Palanová, která sem chodí do hodin matematiky pravidelně. I na prvním stupni má právě druhý pedagog v hodině tu výhodu, že společně s kolegou mohou rychleji pracovat na zlepšení týmové práce dětí a učit je dávání návrhů a vzájemnému naslouchání. 

To lze rozvíjet třeba při práci ve dvojicích, kdy mají žáci podle předkreslených plánků postavit stavbičky z kostek. Učí se tak nejen prostorové představivosti a logickému myšlení, ale také již zmíněné spolupráci. Než se pustí do úkolu, zopakuje paní učitelka pravidla: mluvíme potichu, jsme na sebe milí a nasloucháme si. Tyto zásady pak jedna z paní učitelek potichu připomíná, prvňáčci to ještě nemají zažité. Druhá vyučující během toho pokračuje ve výkladu a může kontrolovat odvedenou práci. „Díky tandemové výuce máme prostor pozorovat vývoj práce dětí, můžeme se více zaměřit na individuální hodnocení. To by se v jednom dělalo těžko,“ zakončuje Jitka Palanová. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.