Čeští učitelé spolu obvykle moc nepečou, ale v téhle škole se důležité věci řeší u bábovky

„Pojďte si vzít bábovku, je špaldová. Včera jsem ji pekl s dcerou,“ nabízí kolegům zástupce ředitele Martin Provazník lákavé plátky moučníku. Ve třídě 6.B voní káva a čaj a ačkoliv vyučování začíná až za hodinu, na místě už je několik učitelů a učitelek. Polohlasem probírají klasifikaci i plány na jarní prázdniny. Nakonec se ve třídě schází patnáct členů pedagogického sboru a za katedru usedá dějepisář Aleš Sedlmeier. „Koukám, že některé věci platí za všech okolností, přední lavice prázdné, vzadu tlačenice,“ vtipkuje a kolegové se uvolněně rozesmějí.

Učitelé se na této základní škole před vyučováním scházejí dvakrát za měsíc. Schůzkám říkají Dobré ráno a jejich cílem je to, aby se navzájem inspirovali, radili si a pomáhali. „Děláme si rozpis na čtvrtletí - jeden z učitelů si vždycky připraví pro ostatní program. Naše škola je velká a čas tu plyne dost hekticky, takže není moc času se potkat a sdílet spolu příklady dobré praxe. Tak jsme se rozhodli, že s tím zkusíme něco udělat a jsem rád, že se toho učitelé chytili a pravidelně se účastní, i když samozřejmě ne všichni,“ vysvětluje Jan Juříček, zástupce ředitele pro pedagogiku.

Historie není jen změna, ale i kontinuita

Aleš Sedlmeier pouští interaktivní tabuli a představuje téma dnešní hodiny. „Rád bych vám ukázal aplikaci History.Lab, kterou vyvíjí Ústav pro studium totalitních režimů společně s Pedagogickou fakultou, a já se podílím na jejím pilotním testování. Zabývá se otázkou, co dějepis vůbec v době Wikipedie může lidem dát, a jaké kompetence má vytvářet. Dějepis ve škole se soustředí zejména na změny jako jsou války, revoluce, převratné vynálezy. To je sice bezva, ale tento projekt klade důraz na kontinuitu, což velmi oceňuji,“ vysvětluje, zatímco na tabuli nabíhá aplikace.

V prvních minutách seznamuje Aleš Sedlmeier kolegy s prostředím aplikace a tématy, která v ní můžou najít – ať je to Mnichovská dohoda, řešení židovské otázky, zábor pohraničí v mapách, nebo třeba slavná fotografie Napalm Girl, na níž je vietnamská dívka zraněná při náletu. Vysvětluje, kde najdou učitelé metodiku k aktivitám nebo jak jsou uspořádána cvičení.

„Společně se podíváme na aktivitu Proměny města Zlína v mapách. Jsou tu k dispozici mapy z různých období. O čem se můžete bavit s žáky?“ ptá se Aleš Sedlmeier a vyzývá ostatní, aby zkusili seřadit mapy v aplikaci podle historických období. Kolegové se ochotně zapojují a navzájem se hecují: „Určitě to máme dobře, jsme děsně šikovný!“ „Sedmáci si všímali toho, že na některých mapách je řeka regulovaná, viděli i, jak město roste. Samozřejmě jsme se dotkli také toho, kdy a proč se měnil jeho název,“ popisuje Aleš Sedlmeier, jak využil aplikaci v hodině.

Na setkáních se budují i mezipředmětové souvislosti

Po ukázce se rozproudí diskuse mezi učiteli. Některé zajímají praktické věci, jako třeba, kdy bude aplikace k dispozici všem nebo jakým způsobem se v ní vyhledávají cvičení vhodná pro konkrétní věk či téma. Další se zamýšlejí nad tím, jak by ji bylo možné využít třeba ve výtvarné výchově a českém jazyce.

„S češtinou by se některé úkoly daly propojit skvěle, a jsou i tak zamýšlené. Například si děti můžou přečíst autentické vzpomínky člověka, který žil v protektorátu a pozoroval, jak se do vnitrozemí stahují vysídlenci ze Sudet. Pak mají za úkol napsat reportáž na téma uprchlictví, takže přesahy tu určitě jsou,“ vysvětluje Aleš Sedlmeier.

Mezipředmětové vztahy jsou na ZŠ Stross vůbec velkým tématem. Místní učitelé se snaží, aby děti měly šanci vnímat témata komplexně. “Vytvořili jsme pro učitele jednotný Google dokument, v němž teď hledají vzájemné shody v tématech a možnosti spolupráce. Podobné neformální příležitosti, jako je Dobré ráno, tyto snahy posilují,” pochvaluje si Jan Juříček.

„Ještě bych vám na závěr rád ukázal jednu podařenou aktivitu,“ říká Aleš Sedlmeier a ukazuje fotografii pomníku. Je na něm vidět busta zezadu a data, kdy byl pomník postaven,odstraněn, obnoven, znovu odstraněn a znovu obnoven. „Tady se můžete s dětmi bavit o tom, co znamenají v českých dějinách tyto roky. Co se asi stalo, že pomník najednou někomu tak vadil? A až úplně nakonec dětem odhalíte, že se jedná o pomník prezidenta Masaryka,“ ukazuje Aleš Sedlmeier.

Blíží se ale začátek vyučování, před třídou se už shromažďují netrpěliví šesťáci. Je čas se rozejít, a za dva týdny se znovu setkat, s čajem, kávou, domácí buchtou a inspirací zase od někoho jiného.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.