Co když děti nevzdělává škola, co když se vzdělávají samy? Utopie? Někdo si myslí, že je to to nejlepší
Školy jsou v rámci opatření proti šíření viru SARS-CoV-2 zavřené. Rodiče, zvyklí delegovat vzdělávání dětí na specialisty, se najednou ocitli na nejisté půdě. Distanční vyučování je výzva, pokud ne přímo problém, i pro mnohé učitele. Jedna skupina lidí je na tom ale jinak. Ty, co mají děti v domácím vzdělávání, nový stav nerozhodil a skoro si ho i užívají, pokud se tohle slovo smí používat v kontextu všech problémů, na které koronavirus zadělal. A ti z nich s reformními choutkami, jako je třeba hnutí Svoboda učení, si od koronavirové krize slibují proměnu celého vzdělávacího systému. Více prostoru a pochopení pro koncept sebeřízeného vzdělávání, který prosazují.
Děti si dokáží své vzdělání řídit samy, opakují příznivci domácího vzdělávání pořád dokola a jejich biblí je kniha Petera Graye Svoboda učení. Tak se ostatně nazývá i komunita, která se kolem tzv. unschoolingu vytvořila i v Česku. Na FB má její stránka skoro dvacet tisíc followerů…
Co to vlastně znamená "řídit samy"? Na to kniha odpovídá celkem racionálně a obšírně a vy si ji teď můžete přečíst zdarma. Nakladatelství Peoplecomm zareagovalo na současnou krizovou situaci a rozhodlo se ji uvolnit jako e-book. Papírová verze je stále za peníze.
Knihu najdete na blogu jednoho ze zakladatelů nakladatelství Tomáše Hajzlera pod tímto chytlavým titulkem: Svoboda učení do každé rodiny.
Klikněte SEM. (Musíte si stáhnout příslušnou aplikaci).
Michaela Řeřichová, Svoboda učení: "Já vnímám v této době velký potenciál... naše komunita je soudržná, podporujeme se a máme know how na krize."
Peter Gray by se určitě radoval, kdyby věděl, že jeho myšlenky teď budou číst i jiní lidé než skalní příznivci unschoolingu, protože věří tomu, že „skutečná reforma vzdělávání se odehraje vně tradičního školství a přijde ze strany rodičů“. A čím víc rodičů ji bude chtít, tím je to pravděpodobnější.
Ač je domácí vzdělávání pro někoho nezodpovědnou výstředností, autor možná překvapí racionálním tónem a argumenty. Dokazuje, proč si myslí, že „děti jsou přírodou navrženy tak, aby se vzdělávaly samy“, a jak a za jakých podmínek se to projeví. Člověk není stroj, nespouští se zmáčknutím knoflíku. Jeho učební potenciál se rozvíjí za určitých okolností. Za jakých - to popisuje kniha.
Třeba to některým rodinám pomůže se uklidnit, uvolnit strach z toho, že děti něco zanedbají a pak už nedoženou. Dodá jim to kuráž vyzkoušet experiment: nechat své potomky, ať dělají to, co je baví. Ať to nedávají až "ZA" jejich povinnosti. Je dost pravděpodobné, že pokud jsou jejich přirozené vzdělávací instinkty neporušené, jejich vášeň je přivede ke studiu věcí, do kterých by se jinak nikdy nepustili, protože by prostě neměli motivaci.
Nakonec se to celé točí kolem jednoho: když se chce, tak to jde. A jak to udělat, aby se chtělo.
Asi v této chvíli leckoho napadne: ano, ale jemu se chce jen hrát blbosti na počítači a jí se chce jen nakrucovat se před TikTokem a tlachat s kamarádkami. Chytré telefony vtrhly do života všem a atakují naši pozornost a soustředění. Co k tomu asi říká Svoboda učení? A co takhle zadat dětem, ať vám tuhle e-knihu stáhnou, a další podobné úkoly? Mnoho z nich to zvládne daleko lépe než vy - a ještě se při tom něco naučí. Vy taky.
Přejeme pěkné čtení a těšíme se na váš názor.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
