Dana Knappová: Netlačte na gymnázium děti, které na to nemají. Taky byste nechtěli být v práci ti nejpomalejší

Přesně tak se na prvním stupni „učili“ mí synové. Mladší je teď v kvintě. Chodí do hudebky na klavír a na příčnou flétnu, hraje v orchestru, třikrát týdně má fotbal, o víkendu zápas a taneční. Nejstarší syn – nyní je ve druháku na vysoké škole - zase chtěl sbírat zkušenosti a vydělat si nějaké peníze, takže kromě fotbalu byl při škole samá brigáda.

Pro oba bylo osmileté gymnázium vysvobozením. Ze základní školy se vraceli domů demotivovaní a utahaní z toho, že poslouchají pořád dokola to samé. Na gymplu se potom cítili jako ryba ve vodě, měli energie na rozdávání a sami žasli, jak rozkvetli a co všechno stíhají.

Pokud tohle dítě nemá, možná se díky drilu a ambiciózním rodičům na gympl i dostane, ale je vidět, že tam nepatří. Musí se dřít celá odpoledne a vzdát se kroužků i volného času, aby se vůbec chytalo aspoň na trojky. Je to zátěž pro celou rodinu a zdroj věčných konfliktů - nehledě na to, jak se těchto osm let podepíše na sebevědomí takového studenta. Chtěli byste vy jako dospělí osm let v práci dennodenně vidět, jak jste pomalí oproti svým spolupracovníkům? Pozorovat, jak oni jdou po práci sportovat nebo na pivo, zatímco vy doháníte, co se dá? A pak vidět, že stejně povýšil zrovna ten kolega, co si s pečlivostí moc neláme hlavu? Možná byste si raději našli práci, kde se budete cítit dobře, kde vás to bude bavit a především, kde budete úspěšní a tedy i prospěšní. Dítě má možnost výběru hodně ztíženou, na rodičích je závislé, snaží se jim vyhovět a nedělat „problémy“, často za cenu toho, že se samo cítí nešťastné a osamělé.

Toto celé píšu nejen jako máma tří synů, ale také jako školní psycholožka. Možná je to profesionální deformace, ale celé roky si všímám na třídních schůzkách ve škole svých synů rodičů, kteří ještě ve 13 letech kontrolují dětem batohy nebo mají přesný přehled, na které straně učebnice jsou mechorosty. Ve své praxi na základní škole se zase setkávám s vyčerpanými, smutnými dětmi, které na gymnázium nechtějí, přesto jsou i rok předem tlačeny do dennodenní přípravy na přijímačky.

Osmiletá gymnázia jsou určena pro výjimečně studijně nadané děti, které jednoznačně budou směřovat na vysoké školy. To ale nestačí. Měly by mít ještě určité povahové vlastnosti. Například samostatnost a schopnost vybrat si, co je pro ně osobně důležité. Na to se pak zaměřit a nehroutit se, že zbytek nebude za jedna, ale třeba za tři.

Vidím rozdíl mezi mými syny, kteří žijí naplno a mezi některými jejich spolužáky, kteří tráví odpoledne výhradně přípravou do školy. Dětem, které na gymnázium nepatří, to všechno mimo školu zůstává nedostupné. Všechnu energii jim seberou ty mechorosty ze strany 80.

Pokud vaše dítě letos přijímačky neudělalo, prosím, nevyčítejte mu to. Děti se snaží svým rodičům vyhovět a dělat jim radost. Pravděpodobně ho mrzí daleko víc to, že vás zklamalo, než samotný fakt, že se na gympl nedostalo. Dávejte mu všemožně najevo, že ho máte rádi, věnujte mu co nejvíc svého času. Ne na přípravu na další přijímačky, ale na něco, co vás oba těší. Nebo si jen tak povídejte. Pozorně poslouchejte, o čem mluví s nadšením, dívejte se, když spontánně něco tvoří. Možná v tom jednou bude nejlepší ze všech.

Dana Knappová vystudovala VŠE a následně, už na mateřské, jednooborovou psychologii na Katedře psychologie FF UK v Praze. Několik let pracovala jako konzultant na krizové Lince bezpečí pro děti, nyní je již třetím rokem školní psycholožkou na základní škole. Má dva velké a jednoho čtyřletého syna.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.