Děti píšou úkoly v družině, mobil je povolený až na střední škole, říká česká maminka žijící v německém Kielu

Do Německa jsem odešla před deseti lety za manželem Erikem. Eric je Američan a v Německu založil jazykovou školu. Žijeme v Kielu ve Šlesvicku-Holštýnsku na severu u Baltického moře. Nějakou dobu jsem tu byla na mateřské, pak jsem začala pracovat jako psycholožka na psychosomatické klinice, kde jsem dodnes.

S manželem máme tři děti. Dcera Anja se narodila v Čechách, teď je jí 12 let a v Kielu studuje na gymnáziu. Několik týdnů po jejím narození jsme se stěhovali do Německa. Oba synové se narodili už v Německu. Staršímu, který se jmenuje Eddie, je teď 10 let a končí základní školu, po prázdninách půjde na gymnázium. Mladšímu Christianovi jsou 4 roky a chodí do školky.

Naše děti mluví třemi jazyky – česky, německy a anglicky. Není úplně snadné zachovat a rozvíjet znalost češtiny, ale zatím se nám to docela daří. Samozřejmě to není takové, jako kdybychom žili v ČR, ale děti česky rozumí, domluví se, a pokud to tak zůstane, budu spokojená. Zásadní je myslím to, že na ně česky mluvíme, pomáhají i pravidelné návštěvy Čech. Zorganizovat jim nějakou systematickou výuku češtiny je spíše složité, ve školním týdnu na to prostě není čas.

Poplatek za školku se odvíjí od příjmu rodičů, dovolené místo školy neexistují

V Německu je možné děti dat od zhruba 1 roku do minijeslí (10 dětí a dvě vychovatelky), případně k tzv. „Tagesmutter“.  To jsou ženy, které se - často u sebe doma - starají o děti. Můžou jich mít maximálně 5, ve věku do 3 let. Musejí být registrované na úřadě, který pak zkontroluje prostory, v nichž děti tráví svůj čas u Tagesmutter. Jejich výhodou je individuální, skoro rodinná péče, nevýhodou pak to, že fungují jen do 3 let věku dětí.  Tuto možnost nicméně využívá hodně rodin, vzhledem k tomu, že placená rodičovská tu trvá jen jeden rok. Zároveň tu ale všechny roční děti mají garantované místo ve školce. Někteří rodiče, pokud to finančně zvládnou, dávají děti do školky až od 3 let. Školky jsou většinou státní, nebo pod vedením různých spolků a organizací. Část poplatku za školky hradí město, část rodiče, a to podle svých příjmů a počtu osob v domácnosti. Poplatek se pohybuje zhruba od 50 do 300 Eur za dítě a měsíc. Děti, kterým je do konce června 6 let, musejí povinně do školy, u dětí červencových a srpnových se rodiče můžou rozhodnout o odkladu. Domácí vyučování v Německu není povolené.

Povinná školní docházka je tu skutečně povinná, není tedy možné brát dítě ze školy z „rodinných důvodů“ nebo na dovolenou. Hrozí kontroly na letištích a vysoké pokuty. Dítě je možné uvolnit mimo prázdniny se souhlasem ředitele jednou za čtyři roky.

Základní škola je na 4 roky, pokud má dítě problém s výukou, může po domluvě s učiteli jednou opakovat ročník. Od 5. třídy se přechází na střední školu, buď na gymnázium, střední školu s maturitou – Realschule, nebo takzvanou Realschulabschluss, což je jednodušší střední škola zakončená závěrečnou zkouškou. Nejnáročnější je gymnázium, které trvá 8 nebo 9 let. O střední škole rozhodují rodiče, ale pokud dítě na gymnáziu v prvních dvou letech nezvládá, musí přejít na méně náročnou střední školu. Přijímačky se nedělají ani na střední, ani na vysoké školy. Školky a základní školy jsou spádové, pak už si volí rodiče bez ohledu na bydliště.

Hodnotí se i aktivita při hodině, ale známkuje se až od 3. třídy

My máme základní školu 5 minut pěšky, střední asi 20 minut. Děti chodí samy pěšky nebo jezdí na kole. Nejmladšího syna do školy samozřejmě vodíme, máme ji asi 10 minut od domu. Každý region v Německu si školství řeší hodně po svém. U nás ve Šlesvicku-Holštýnsku začínají školy v 8, na prvním stupni je výuka jen dopoledne, později se učí až do odpoledne.

Výuka je podle mého názoru modernější, než si to pamatuji ze své docházky na českou základní školu. Frontální výuka je omezená a střídá se s jinými formami. Hodně se pracuje s projekty, děti se aktivně zapojují. Ústní projev hraje také mnohem větší roli při známkování než písemné testy. Nezkouší se ale ústně před třídou, jde o aktivní zapojení ve výuce, které se hodnotí. Známky děti dostávají až od 3. třídy výše.

Hodina času je v družině vyhrazena psaní úkolů

Družina odpoledne tu je, na rozdíl od školy se i platí. Její velkou výhodou je společné psaní úkolů, na které je vyhrazena vždy konkrétní hodina, během níž se děti nesmějí vyzvedávat, aby měly klid. Za tuto možnost jsem velmi ráda, protože v pozdních odpoledních hodinách jsou děti na psaní úkolů už unavené a ani na to doma kvůli sourozencům nemají moc klid. Obědy se buď dovážejí, nebo vaří ve škole; děti mají na výběr z jídla s masem, jídla bez vepřového a vegetariánského jídla. Objednáváme si předem přes internet. Ve školce je většina potravin regionálních a bio.

Děti se tu učí pracovat na počítačích, ty ale jinak nejsou běžnou součástí výuky, což je mi dost příjemné. Používání mobilů tu bývá do 8. – 10. třídy také zakázáno. Děti můžou mít telefon v tašce, aby se po cestě domů dovolaly rodičům, ale během dne je nesmí používat. Obvykle tady děti dostávají mobily v 5. třídě. Stejně tak jsme to udělali i s naší Anjou, která už letos také telefon má, protože přechod na střední školu pro ni znamenal víc dojíždění na delší vzdálenost.

Národnostní složení je pestré a nám to nevadí

Dětí z rodin, kde rodiče nejsou Němci, je tu samozřejmě hodně. Patříme mezi ně i my. Ve školce u Christiana máme tento rok projekt zaměřený na to, odkud kdo je a co je pro jeho zemi typické. Na nástěnku tam lidé psali „Vítejte“ každý ve svém jazyce, a nakonec tam těch jazyků bylo 17. Já osobně jsem za tu pestrost ráda. Co se týče rodin například válečných uprchlíků, tak pro ty běží integrační program a momentálně tu bývají 1-2 takové děti ve třídě. Myslím, že se ta integrace celkem daří, děti se jazyky učí rychle. Prostřední Eddie nám s nadšením doma vypráví o tom, jak nějaký jeho spolužák ze Sýrie vyhrál matematickou olympiádu, ačkoliv ještě nemluví pořádně německy, nebo jak společně hrají na honěnou a tak podobně.

Všechny děti, které doma mluví jinak než německy, mají povinně hodiny němčiny navíc. Ve školách bývají přítomni i psychologové nebo mentoři, kteří řeší případné problémové situace. Ve třídách bývá jen jeden učitel, ale škola nabízí obvykle zdarma doučování němčiny a matematiky. Vím, že pro dyslektiky a další děti s poruchami bývají upravené podmínky nebo asistenti, kteří jim v hodinách pomáhají.

Vztahy mezi rodinami a školou jsou dobré, pravidelně jsou třídní schůzky, kromě toho je kdykoliv možné kontaktovat učitele. Aktivní zapojování rodičů se vyžaduje, například společné vyrábění nebo pečení před Vánoci, společné letní nebo vánoční posezení a podobně. Více se angažují rodiče, kteří jsou doma s mladšími sourozenci. Atmosféru jsem zatím u dětí na všech stupních škol zažila výbornou, přátelskou, kooperativní. Jsme opravdu maximálně spokojení.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.