Děti v roli filmových kritiků doporučují filmy ostatním

Vítězem v řadě již osmé mezinárodní ceny mladých diváků European Film Academy Young Audience Award je celovečerní debut norské režisérky Johanny Helgeland. Citlivý snímek Hranice odvahy se odehrává v roce 1942 během německé okupace Norska a provádí jím desetiletá dívka Gerda a její bratr Otto, jejichž rodiče jsou členové protinacistického odboje. Nejen ryze válečný příběh, ale také příběh o víře, nekompromisní loajalitě a velké odvaze i u těch nejmenších, vysloužil režisérce první místo ze tří filmů nominovaných od Evropské filmové akademie. „Všechny tři filmy ukazují, že potřebujeme soucitné filmy pro děti – ty jsou totiž naše budoucnost,“ uvedla režisérka Johanna Helgeland během oficiálního předávání ceny. 

Na konci dubna hlasovalo 3600 dětských porotců mezi 12 a 14 lety z celkem 38 zemí světa. Česká část proběhla v rámci festivalu Young Film Fest. Tuzemských porotců bylo více než obvykle. „Je tak patrné, že tato zvláštní doba má silný vliv na mládež, která čím dál tím více cítí potřebu sdílet svůj názor s ostatními a být v kontaktu s okolím – v tomto roce prozatím alespoň v tom virtuálním,“ dodává spoluzakladatelka Young Film Festu Mária Moťovská. 

Zde jsou vybrané recenze mladých porotců: 

The Crossing – nejoriginálnější je spojení různých žánrů

Vybrala jsem si film The Crossing, Hranice odvahy. Film jsem si vybrala, protože chodím do židovské školy a je o druhé světové válce, o které se tam často bavíme, a zároveň jsem v podobném snímku hrála. Myslím, že je těžké natočit dětský film o válce tak, aby věrně přiblížil historii, ale zároveň nabídnul zajímavý příběh, který malým divákům umožní prožít a pochopit, co se tenkrát dělo. Tomuto filmu se to ale povedlo.

Podle mých znalostí film dobře ukazuje, jak to za druhé světové války vypadalo a jak hrdinům hrozí spousta nebezpečí. Musí se skrývat před Němci i před těmi, kteří s nimi spolupracují. Přišlo mi od režiséra odvážné, že je to film pro děti, ale přesto je dramatický a nebojí se ukazovat, jak to bylo za války složité a nebezpečné a jak někteří lidé věřili špatným věcem a dělali špatné věci. Oceňuji, že to ukazuje i přímo na jedné z postav: chlapec Otto, který se svou sestrou pomáhá v útěku dvojici židovských sourozenců, totiž podle všeho obdivuje Adolfa Hitlera, který hlásal nenávist k Židům. Mimochodem – původní název filmu mluví o překonání hranic, ale jak se ukazuje právě u Otty, nejde tu jen o překonání hranice do Švédska, ale i hranic v nás. A to je nejtěžší. Důležitá je v tom postava Ottovy sestry Gerdy. Ta má ráda pohádky, a právě tímto způsobem také vnímá jejich útěk. To přibližuje příběh malým divákům, které právě takhle vidí svět, ale zároveň to autorům umožňuje dát do jejich příběhu až „pohádkovou“ naději ve šťastné konce. Všechno také nakonec dobře dopadne, ale neznamená to, že film zakrývá špatné věci. Jen se snaží dětským divákům říct, aby v sobě našli sílu zachovat se správně a pomáhat druhým. A právě tato vyváženost se mi líbí nejvíc – stejně jako spojení různých žánrů. To mi na filmu přijde nejvíc originální.

Sára Ruth Kroulíková (12 let)

The Crossing – film o válce, který není tolik depresivní

Tak tenhle film byl naprosto úžasný. Gerdu jsem si hned oblíbila, její statečnost je až neuvěřitelná. Udělat rodinný film o druhý světový je těžký, hlavně to udělat tak, aby zachovali vážnost tématu a aby to nebylo moc depresivní. Tady se jim to povedlo dokonale, to téma s přechodem přes hranice se na to hodí. Film je opět spíš pro starší děti, hlavně proto, že ty mladší by tomu nejspíš ani nerozuměly. Všichni herci (děti i dospělí) tu odvádějí dobrou práci. Z vizuální stránky je to taky krásné. Myslím, že vybrali hezké místo na natáčení (teda myslím, že se to točilo venku). A ten konec se povedl, je to sice happy end, ale pořád je to celkem uvěřitelný, dojalo mě to. Tenhle film vřele doporučuju každému, kdo má rád filmy o druhé světové, i těm, kteří je rádi nemají.

Valerie Kuběnová (12 let)

Hranice odvahy / Flukten over grensen from Kruton on Vimeo.

The Crossing – film je skvěle natočený i zahraný

Jelikož jsem se festivalu zúčastnila i minulý rok, hrozně jsem se těšila na letošní ročník. Vybrala jsem si film The Crossing, v čestině Hranice odvahy. Líbí se mi příběhy o válce. Četla jsem i několik knížek a viděla několik filmů. V dnešní době je dobré si připomínat nedávnou historii. Spousta dětí v dnešní době ani netuší, jaká těžká doba to byla. Filmů o druhé světové válce je hodně, jen ne všechny se povedou. Ale tenhle film mě strašně potěšil. Je skvěle natočený a zahraný. Musím se přiznat, že jsem k němu na konci potřebovala kapesník. Myslím, že menší děti se po skončení filmu budou ptát na hodně věcí. A to je dobře. Každý by měl vědět, co se v té době dělo. Taky se mi líbilo, že tam nebyl jen jediný záporák – Hitler, ale i vojáci a ta paní, co ty děti pozvala do svého domu, ale nakonec je udala. I postava Otta byla zajímavá. Nechal se ovlivnit svým kamarádem a už to vypadalo, že by klidně podrazil nohy i své rodině. Film se mi celkově moc líbil a nemám mu co vytknout.

Rozálie Krycnerová (14 let)

Pinocchio – a sensationelly adventurous story

Finally it was great, although dark and rough ... (Still moving a little bit, we have to wait...;), also bizarre ... (it´s a shame to go with an empty coffin;). Full of bizarre but also beautiful characters (Beautiful Fairy), each of which could be written as a separate story, sometimes seemed a bit confusing, including dialogues, but with its atmosphere extremely strong. It tells us the ancient story of kindness, which appreciates simple human life. Anyway, it was a sensationally adventurous story.

Ema Böhmová (12 let)

Pinocchio – lehce bizarní, ale pěkný

Pinocchio byl krásný film s dobrými herci, dobrou hudbou a nádhernými kostýmy. Od filmu jsem toho moc nečekala, takže byl příjemným překvapením. Koukala jsem se na to se svojí čtyřletou ségrou, která se u toho moc nebavila, protože film byl dost dlouhý, takže bych ho doporučila spíš starším dětem. Taky se mi líbí ta lehká bizarnost toho filmu, např. šnečí dáma, opičí soudce – ti ani nebyli v knížce (teda v té, co jsem četla). Takže to shrnu – byl to pěkný film, který rozhodně doporučuju. Jen mi trochu vadilo, jak byl ten film moralizující, ale takový ten příběh je v každé verzi, takže dobrý.

Valerie Kuběnová (12 let) 

Pinocchio from Kruton on Vimeo.

Pinocchio – v šoku z toho, že děti klečely na hrachu a dostávaly rákoskou

Vybrala jsem si film Pinocchio, který se mi moc líbil, i když jsem tento příběh vlastně znala. Bylo hezké, že děti byly odvážné, držely při sobě a kamarádily se. Ta doba nebyla vůbec jednoduchá. A já jsem byla v šoku, co všechno musely děti ve škole vydržet. Nedokážu si vůbec představit, že by nás ve škole mlátili rákoskou. Bylo hrozné, jak musely děti klečet na hrachu. To se mi tedy opravdu nelíbilo. Příběh byl hezky herecky obsazen a doprovázela ho i krásná hudba. Vím, že to byla jen pohádka, ale film mi dal pocit, jako kdyby bylo vše skutečné. Měla jsem české titulky, ale italština mě také moc bavila. Jsem ráda, že jsem tento film mohla vidět.

Majda Müller (10 let)

Wolfwalkers – výborná animace a hezká hudba

Tento film mě zaujal hlavně proto, že jsem již před pár lety viděl film od stejných tvůrců s názvem Song of the sea (Píseň moře), který se mi hodně líbil. A ani film Wolfwalkers mě nezklamal. Animace, zpracování, příběh, a dokonce i výběr dabérů je velmi dobrý. A nejpřekvapivější na celém filmu je, že je úplně celý kreslený. Muselo trvat nejméně rok, než film vznikl. Co mě na příběhu zamrzelo, je, že je hodně inspirovaný příběhem o vlkodlacích. Hudba je velmi hezká. Ke každé situaci je přiřazena skvělá melodie. Animace ve filmu je velice hezky nakreslená a barvy jsou dobře vybrány. Co mi přišlo divné, je, že některé lidi autoři nakreslili s velkými tvářemi, takže to vypadá, jako by byli napůl křečci. Také mi přišlo zvláštní, že když je v příběhu pohled na město seshora, vypadá to jako krabice oblepená malými čtverečky, nakreslenými domy a jedním velkým čtverečkem. To jsou ale jen maličkosti, jinak je film hodně zábavný a dobrodružný. Nemám mu co jiného vytknout. Určitě si ho doporučuji pustit.

Šimon Kučera (12 let)

Wolfwalkers – film pro mladší i starší děti

Není to tak dobrý jako Píseň moře nebo Brendan a tajemství kellsu, ale pořád je to vysoký nadprůměr. Hlavní postava Robyn je skvělá a Mebh je taky dobrá, kdežto hlavnímu záporákovi budete všichni přát smrt. Animace byla vážně nádherná, moc se mi líbil tón barev, jakým to bylo namalovaný. Příběh byl trochu podobný princezně Mononoke, ale měl i své vlastní kouzlo, byl zajímavý. A konečně hudba. Hudba byla vážně úžasná. Bruno Coulais odvedl vážně dobrou práci a svou hudbou celý příběh vystihl a dal mu šmrnc. Nejvíc se mi líbila ta písnička, která hrála, když Robyn a Mebh běhali po lese jako vlci. Opět to shrnu – film, který bohužel nedosahuje kvalit původního filmu, přesto je moc pěkný a má zajímavý příběh, sympatické postavy, hezkou animaci a úžasnou hudbu. Jen mi trochu vadí ten konec s tou svatbou, ale to je maličkost. Navíc jestli sháníte film, co se bude líbit mladším i starším dětem, tak Wolfwalkers je dobrá volba.

Valerie Kuběnová (12 let)

Vlkochodci / Wolfwalkers from Kruton on Vimeo.

Které filmy se dostaly do finále? 

Hranice odvahy – The Crossing (2020), Norsko / režie: Johanna Helgeland

Desetiletá Gerda ani její bratr Otto netuší, že rodiče jsou členové odboje. Těsně před Vánoci jsou oba dospělí zatčeni a sourozenci tak zůstávají napospas osudu. Zjistí, že se ve sklepě ukrývají dvě židovské děti, Sarah a Daniel. Gerda a Otto se rozhodnou dokončit, co jejich rodiče začali. Jako bájní čtyři mušketýři se děti spojí, aby závějemi sněhu a hlubokými lesy dovedli Sarah a Daniela až k hranici neutrálního Švédska. 

Pinocchio (2020), Itálie+Francie / režie: Matteo Garrone

Starý řezbář Geppetto vytvoří loutku, která magicky ožije. Začne se hýbat, mluvit, a dokonce i jíst. Geppeto dá loutce jméno Pinocchio. Rozhodne se vychovávat ho jako vlastního syna, ale Pinocchio nezvládá ukočírovat svoji zvědavost. Žádná neplecha mu není cizí, ale díky své důvěřivosti lehce naletí každému šejdíři. Putuje světem roztodivných bytostí; krajinou loutek přes pole zázraků až do břicha obrovské ryby. Čím vším si ale musí projít, aby se stal skutečným chlapcem?

Vlkochodci – Wolfwalkers (2020), Irsko+Lucembursko+Francie / režie: Tomm Moore, Ross Stewart

Svět, jehož čarovná krása je stejně odzbrojující jako animace celého snímku. Za časů mýtů a magie cestuje mladá lovkyně Robyn se svým otcem do Irska. Právě tam žije poslední tlupa vlků, kterou je třeba kompletně vymýtit. Zvědavá Robyn se z bezpečí města vydává prozkoumat zapovězenou krajinu na vlastní pěst. Během svých toulek se spřátelí s neobyčejnou dívkou Mebh, členkou tajuplného kmene, který se podle pověr v noci mění na vlky. Když se Mebh ztratí matka, obě dívky se vydají po její stopě. Čím hlouběji do lesů míří, tím více se Robyn vzdaluje svému otci, který má za úkol svět Vlkochodců zničit.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.