Díky covidu spolupracujeme nově s lidmi zvenčí, říkají finalisté ceny EDUína. A jsou připraveni pomáhat dál

SKAUTSKÝ INSTITUT a program SI Zpátky ve třídě

Jiří George Konečný

Loni v zimě jsme v návaznosti na covidové uzavření škol vytvořili program Rozsviť si, jednalo se o čtyři třídnické online hodiny. Už během té doby jsme ale vnímali, že by bylo dobré připravit pro děti něco, až se do těch škol zase vrátí. Tak vznikl jednodenní program SI Zpátky ve třídě, který si můžete představit jako adaptační kurz, jen s tím, že ho děti absolvovaly v květnu a červnu. Stejně jako naše další programy, i tento vycházel ze zážitkové pedagogiky a skautingu, zkrátka z toho, co nám je blízké.

Hodně jsme se naučili už při samotné tvorbě metodiky, kdy bylo třeba něco rychle dát dohromady, otestovat a spustit. Co pro nás bylo vlastně dost neobvyklé, bylo to, že jsme jako lektory přizvali lidi zvenčí, mimo skautskou organizaci. Většinou utvořili dvojici s nějakým zkušeným skautským harcovníkem a musím říct, že se velmi osvědčili. Momentálně připravujeme navazující program SI třída, a to především pro školy v Ústeckém kraji. Všimli jsme si totiž, že si nás loni objednávaly často školy, které jsou progresivní a vyznají se v nabídce, ale málokdy nás oslovily ty, které by to vlastně nejvíc potřebovaly.

MĚSTO OSTRAVA, doučování a letní kempy

Sylva Sládečková

V první vlně covidu jsme řešili hlavně technickou stránku výuky. Dělali jsme, co jsme mohli, abychom školy podpořili technicky i finančně, aby měly přístroje, připojení i aplikace. Když jsme vyřešili tuto prvotní akutní potřebu, začali jsme vnímat ohlasy ze škol, které nám říkaly, že i přes všechnu snahu je velký počet dětí, které z distanční výuky vypadávaly. A tam jsme si znovu řekli, že uvolníme peníze, ale tentokrát jsme je směřovali jinam: do doučování konkrétních dětí ze základních škol, na podporu příměstských táborů v základních školách a do spolupráce s domy dětí a mládeže. Zapojili jsme jak formální, tak neformální vzdělávání, a uspořádali jsme jak doučování, tak i krásné projektové dny v ZOO, Planetáriu a science centru, protože byly prázdniny a děti si mají v létě hlavně hodně užívat. 

Naučili jsme se to, že dokážeme vytvořit smysluplné partnerství města, škol a neziskových organizací. Vznikl systém, který dokáže nabídnout každému dítěti to, co potřebuje. Někdo může docházet na doučování do školy, ale někomu jinému lépe vyhovuje třeba prostředí nízkoprahového klubu, kde se cítí v bezpečí a kontaktní pracovníci znají jeho zázemí a osobní situaci. Opět jsme si potvrdili, jak důležité jsou na školách různé neučitelské pozice, jako jsou psychologové, školní asistenti, speciální pedagogové.

AUFORI o.p.s. a projekt Učí (se) celá rodina

Lenka Matoušková

Projekt Učí (se) celá rodina u nás běží už od roku 2014. Pomáháme rodinám ve špatné socioekonomické situaci, často s nedostačujícím bydlením a dalšími přidruženými problémy. Když přišla omezení spojená s covidem, vybavili jsme „naše” rodiny technikou, jenže pak jsme zjistili, že oni s ní vlastně vůbec neumějí zacházet. Naši pracovníci tedy s ochrannými pomůckami docházeli do rodin a učili je se připojovat, nastavovat si hesla, používat aplikace pro distanční výuku. Pomáhali jsme řešit i situace, kdy mnohočetné rodiny bydlí v malých bytech, kde nebyl prostor pro klidné učení, a jakmile to jen trochu šlo, domluvili jsme dětem docházku do školy.

Naučili jsme se – my i „naše” rodiny – využívat naplno různé příležitosti, které nám technologie nabízí. Dřív, když byl někdo v rodině nemocný, tak se doučování zrušilo, ale teď se prostě pracovník s dítětem sejdou online. Jinak musím říct, že se u nás všechno zintenzivnilo – individualizace služeb, kontakt se školami… Zjistili jsme, jak důležité je ukázat školám, že se rodiny opravdu snaží, protože jinak jsou brány jako takové ty líné, nedbalé, nepopulární.

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ, Budoucí učitelé v akci: záchranný kruh školám a rodinám

Hana Navrátilová

Se školami ve Zlíně spolupracujeme jako pedagogická fakulta dlouhodobě, takže když se loni na podzim opět kvůli covidu zavřely, věděli jsme, že jim musíme pomoci. Na druhou stranu jsme potřebovali řešit i situaci našich studentů, kteří přišli o kontakt s dětmi, bez nějž je ale prakticky nemožné učitelství studovat. Nabídli jsme tedy všem zlínským školám, že jim pomůžeme s dětmi, které mají s distančním režimem těžkosti. Ačkoliv naše fakulta připravuje učitele pro mateřské školy a první stupeň škol základních, pomáhali nakonec i šesťákům nebo sedmákům. Do akce se nakonec zapojilo asi 250 studentů, kteří s dětmi pracovali online, v rodinách, nebo se po dohodě se školou setkávali osobně ve třídě, a to zejména v případě, kdy žák pocházel z rodiny s více sourozenci.

Paradoxně nám tato situace všem přinesla mnoho dobrého. Studenti si u nás vedou deníky, v nichž reflektují svou praxi, a číst některé zápisy z projektu bylo opravdu velmi silné. Všichni měli ze zapojení napřed velké obavy, protože nebyli zvyklí individuálně pracovat s dětmi, které jsou ve třídách na okraji, protože pocházejí ze složitých podmínek a ve škole opakovaně selhávají. Měli jsme s nimi pravidelné online schůzky, povídali jsme si o tom, co zažívají, a do budoucna chceme, aby se podobná práce s dětmi stala součástí studia na naší škole, protože to má velký smysl. Nastavili jsme perfektně sehraný systém, který kdykoliv může znovu naskočit. Víme, že kdybychom se opět ocitli v situaci zavřených škol, jsme schopni začít okamžitě. A mimochodem – někteří naši studenti se dostali natolik do blízkosti rodin, že do nich docházet nepřestali a fungují tam dál. Některé sociálně slabé rodiny mají před učiteli ostych a nechtějí s nimi otevřeně komunikovat o své situaci, a v těchto situacích se naši studenti stali skvělou spojkou a tlumočníky. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.