Jan Vávra: Škodí dnešním dětem přílišná tolerance? Spíš osamělost, špatné vztahy dospělých a výchovné lži

Než to všechno alibisticky hodíme na děti, doporučoval bych se zamyslet nad tím, jaký na té situaci máme podíl my dospělí. Nakonec je to vždy o dospělých, ti mají v ruce výchovu.

Polovina manželství se dnes rozchází a velká část rozchodů je konfliktních. Často i vzdělaní lidé, kteří v práci nebo s kamarády vypadají kultivovaně, se doma proměňují v nevyzpytatelné bytosti ve vleku vlastních emocí, které vedou zaťaté spory o děti nebo děti vystavují letitým hádkám, vzájemnému pohrdání a mstám.

Odborníci na vztahy a emoční inteligenci se shodují, že devastující pro vývoj dítěte je právě tahle nevyzpytatelnost rodičů nebo učitelů, kteří se pak i k dětem chovají podle svého momentálního psychického stavu. Někdy tvrdě potrestají drobnost, jindy závažnou věc zcela ignorují.

Mnoho dětí není v bližším kontaktu s žádným mužem (tatínek se vypařil, ve školce ani ve škole nejsou) a ubývá jim kontakt s přírodou a volná hra. Rodiče jsou časově a mentálně zavaleni řadou povinností a stresů nebo existenčními starostmi a nemají kapacitu děti vnímat a užívat si s nimi bezstarostný čas.

Stále více odborníků na závislosti i jiné psychické problémy říká, že tyto problémy mají své kořeny v narušené citové vazbě dětí s rodiči a v pocitu osamělosti v dětství. Osamělost vůbec nemusí být fyzická. Dítě může žít s rodiči, a přesto cítit, že jeho pocity pro ně nejsou důležité a dospělé vlastně nezajímají, protože jsou zahlceni svými vlastními starostmi.

Traumatizované dítě se pak pozornost může snažit získávat „zlobením".

Symbolem sedmdesátých a osmdesátých let je dítě zavřené v ohrádce, zatímco maminka vaří nebo pere plíny. Symbolem dnešní doby je dítě sedící u youtube, zatímco rodič vaří či pracuje nebo visí na nějaké sociální síti (a třeba tam i hledá něco pro dítě). Není pak divu, že počítač nebo mobil se i pro děti stává předmětem závislosti. Sice nedokáže dát lásku, ale je na něj spolehnutí a nabízí rozptýlení.

V neposlední řadě je příčinou dnešních problémů ve výchově to, že současnou generaci rodičů nikdo nenaučil, jak konstruktivně čelit konfliktům a frustraci. Z bezradnosti pak dětem ve všem ustupují při prvním dětském tvrdohlavějším projevu.

Jelikož jsem pozorný na interakce mezi dospělými a dětmi, všímám si, jak často rodiče řeší konflikty manipulativně nebo vyhrožováním a při tom ještě lžou. Zrovna tento týden jsem v Tesku slyšel, jak se holčička ptá rodičů, jestli se může jít podívat na hračky. Ujišťovala je, že se bude jen dívat a nebude nic chtít. Ale rodiče jí řekli, že obchod už bude zavírat a není čas. Můj syn to slyšel, vylekaně se na mě podíval a upozornil mě, že musíme přidat, protože budou zavírat. Přitom to nebyla pravda.

Dalším příkladem časté manipulace je věta „jestli nepůjdeš, necháme tě tady.“ Naznačujeme tím, že dítě opustíme. To je pro ně velký stres. A když pozorné dítě prokoukne, že rodiče to ve skutečnosti neudělají, že někde opodál čekají, vede to ztrátě důvěry v to, co dospělí říkají.

Tímto zamyšlením nechci dělat z rodičů nějaké zlosyny. I ti, kteří chybují, se většinou snaží dělat pro své děti to nejlepší, co umí. Rodičovství je jeden z nejnáročnějších úkolů v životě. Ale myslím si, že je dobré si uvědomit, jak se věci skutečně mají, protože to je správný výchozí bod, odkud je měnit.

A jde to. Nejde to mávnutím kouzelného proutku, ale jde to.

Jan Vávra je terapeut, andragog, hudebník. Ve svých osobních i online rodičovských programech vychází z principů, které vnesl do rodičovství a výchovy celosvětově známý americký psycholog Thomas Gordon. V jeho programech jde o náhradu autoritativních vzorců výchovy otevřenou komunikací. V České republice vyšly knihy T. Gordona Výchova bez poražených a Škola bez poražených. Jan Vávra má se ženou Alenou dva syny, devítiletého Tadeáše a šestiletého Sebastiana.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.