Dobrý kantor dokáže i z nestravitelné látky připravit chutné pokrmy. Jak vzpomíná na školu psychiatr Radkin Honzák

Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?

Půl napůl: do třetí třídy jsem chodil do obecné školy, která patřila pod Francouzské gymnázium v Dejvicích, které bylo bezvadně vedené a od čtvrté třídy výš - psal se rok 1948 - jsem přešel do jednotné školy podle Zdenka Nejedlého, což bylo něco příšerného. Čím? Úplně vším.

Byl jste šprt nebo lajdák?

Obecnou školu jsem zvládal lehce, na měšťance mě to většinou bavilo, na jedenáctiletce (což bylo cosi místo gymnázia a trvalo to tři roky – těch osm se započítávalo kontumačně) se mnou lomcovala puberta, takže jsem spíš doháněl resty, než systematicky šprtal. V 10. třídě jsem měl „napínáka“ z ruštiny ve třetím kvatálu. Napínák, to bylo něco jako napomínání k větší píli, vlastně taková čtyři mínus. K maturitě už jsme všichni dřeli a já taky.

Co vás ve škole bavilo/nebavilo?

Nebavila mě ruština a deskriptivní geometrie, nešlo mi ani kreslení a bylo mi z toho trapně.

Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučil?

Že dobrý kantor dokáže i z naprosto nestravitelné látky připravit chutné pokrmy, po kterých žactvo s radostí skočí. A to jsem (doufám) uplatňoval, když jsem učil.

Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?

Že když se člověk naučí překonávat strach, zjistí, že tady zas není tolik věcí, kterých by se měl bát.

Radkin Honzák je psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog - přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a na Fakultě sociálních věd. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze. Je autorem mnoha populárně-naučných publikací ze svého oboru, za svůj blog získal letos literární cenu Magnesia Litera. Mezi své zájmy řadí lidi a psa Bobinu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.